-
text Antonín Kocábek
FOTO Gábin
Čankišou
Alternativa 2/2
4
1
-
Brněnští Čankišou jsou osvědčeným klubovým jménem a na festivalech spolehlivě rozhýbají i ty zprvu skeptické a nedůvěřivé. Už šesté album Supay je ale o něco temnější a zvukově pestré. Ptali jsme se na něj nepřehlédnutelného frontmana Karla Heřmana.
Naučit se rozpoznat zlo
Hraní na Borneu nám úplně vyrazilo dech
Čankišou jsou známí tím, že koncertně vymetají i hodně nezvyklé destinace, jako je třeba Mongolsko. Byli jste od vydání minulé desky na nějakém místě, které vás překvapilo?
Hráli jsme na Rainforest world music festivalu v Kuchingu na malajském ostrově Borneo. Odjížděli jsme z Brna
s odhodláním, že když jsme hráli dvakrát v Pákistánu, kde to bylo pokaždé moc prima, tak zahrajeme kdekoli. No a Borneo nám zcela vyrazilo dech. Zázemím obecně i tím technickým, hvězdami, se kterými jsme si zahráli, každonočními jamy v hotelu, přírodou… A taky tím, že na tiskovou
Alternativa 2/2
4
2
-
konferenci přijde třicet připravených novinářů z celého světa a koncerty a workshopy jsou narvané k prasknutí. Zkrátka nádhera.
Vaše nové album pojednává o boji se zlem. Má to nějakou souvislost se současnou realitou?
Trochu se nám to kolem nás rozmnožilo. Už se toho nedá nevšimnout. Takže částečně ano.
Kdo první z kapely narazil v Encyklopedii Britannica na slovo Supay, které označuje mytického boha smrti?
O čem má album být, jsme hovořili dlouho. Nápad byl o cestování ve vnitřních světech. Tak jsme tuto myšlenku rozváděli dál, až saxofonista René Senko přišel se Supayem, a tím se kruh dotvořil.
Jste vnímáni jako vzorová world music kapela, ale u novinky jste předem hlásili,
Alternativa 2/2
4
3
-
že orientální prvky jsou tentokrát použity jen velmi střídmě na úkor většího důrazu na melodie. Proč ta proměna?
Jak jsem říkal. Tentokrát jsme se zabývali cestováním uvnitř nás. Situace kolem nás je taková, jaká je, a je potřeba se naučit rozpoznat zlo a nekrmit ho záští, strachem, nenávistí a hrůzou z neznámého. Tak jsme se od veselých skočných písní trošku odklonili.
Prý probíhal v kapele vytrvalý dialog mezi těmi, kteří milují rytmy, a příznivci harmonií. Ukázal se kompromis jako dobré řešení?
To musí posoudit posluchači a návštěvníci koncertů. Mě osobně to velmi baví. A hodně mě překvapilo, jak je nová deska hráčsky ukázněná a vyrovnaná. A hlavně: Dialog probíhal v pohodě, klidu a míru!
Proč jste se album rozhodli nahrát ve studiu u Davida Kollera?
To má několik aspektů. Ten první je, že jsme chtěli nahrát dospělou desku s dobrým zvukem ve velmi kvalitním studiu. Jiří Topol Novotný, který nám ji nahrál, smíchal a zmasteroval, nám Davidovo studio doporučil. Jelikož se nám ale nedostávalo prostředků na financování, zkusili jsme HitHit. A ten nám skvěle vyšel, dokonce jsme vybrali o třetinu víc, než jsme nutně potřebovali.
Studio labelu Indies, který album vydává, je příjemné. Kluci zvukaři jsou velmi šikovní, ale kvůli prostorám a tomu, že je nás sedm, je pro nás malé. A David Koller má studio v Mikulově, kde se nahrávalo moc dobře.
Co je to za kresbu na obalu? A jak si vyložit radu z něj: Move Slowly?
To je překvapení a bude k němu návod. Opravdu to chce pomalý přístup. Ta kresba je oko Supaye.
Nechystá se lid Čanki také migrovat?
My jako Nomádi migrujeme už skoro sedmnáct let. Takže nechystáme, my migrujeme už odedávna. Ale zatím si toho, kromě manželek a přítelkyň, nikdo nevšiml.
4
Alternativa 2/2
4
Předchozí článek:
Kroky podzem
Další článek:
MDMA