-
Dave Gahan
& SoulsaversAngels & Ghosts
Kay Buriánek
text
recenze měsíce
recenze
Plus/minus
tracklist
1. Shine
2. You Owe Me
3. Tempted
4. All of This and Nothing
5. One Thing
6. Don’t Cry
7. Lately
8. The Last Time
9. My Sun
Shine
Tempted
One Thing
Nejlepší skladby
kde koupit
Je to tak trochu spaghetti western s decentním elektronickým podkladem a rezavějící kytarou
Ono taky není moc cest, kam se v tomhle spojení vydat. Dave Gahan, který začínal jako excentrický new wave zpěvák, se přes svoje bláznivé období globální rockové hvězdy, jež ho málem stálo život, dostal až do svého finálního stadia, kdy odburáceno jest, svůj život spasil za cenu absolutní střízlivosti, takže mu jeho litanie můžeme celkem věřit. A alternativní Soulsavers se svým soundem se pro něj celkem logicky stali novou hudební destinací, novým domovem. Skoro se nabízí otázka, jestli vůbec kdy bude schopen ze své nové role vystoupit a spolupracovat znovu s domovskými Depeche Mode. Gahanova láska k blues a gospelu není nic nového pod sluncem, je to společná vášeň, kterou sdílí se svým hudebním partnerem Martinem L. Gorem a postupem času v jejich „depešácké“ tvorbě prosakovala víc a víc, až nejmarkantněji vyvřela na posledním albu Depeche Mode Delta Machine. Další z pádných důvodů se domnívat, že takhle to Gahan teď cítí a už to nebude zřejmě jinak. Jako by skrze „osvobozující“ songy na Angels & Ghosts sám sebe vymanil z typického stadionového šílenství jedné z největších popových hvězd své doby, kterou v čele úspěšných Depeche Mode beze všech pochybností byl. Přitom mu však zůstává nabitá gloriola, odkaz i nekonečný zástup fanatických obdivovatelů po celém světě.
Angels & Ghosts je celé tak trochu spaghetti western s decentním elektronickým podkladem a rezavějící kytarou, co účelně a sladkobolně odkrajuje jednotlivé deklamace. Ještě víc než kdy jindy je Gahan v roli rétorika s tématy, která prostě umí uvěřitelně interpretovat, byť se zas a opět jedná o neobjevná klišé – láska, smrt, bůh, hodně boha, ještě víc boha a samo sebou i ti démoni. Je to tak akorát špinavé, bluesové a prosté všech synthpopových manýr minulosti. Gahan zní nepřekvapivě velmi sebevědomě a jistě v polohách, které mu sedí, je civilní, a přesto interpretačně bezchybný. Nepostrádá nutné emoce, ale zbytečně nepřehrává. I přestože je celá deska v hodně pomalých tempech, nechybí jeho hlasu potřebná tenze. Kdyby byl v jeho roli kdokoli jiný, nedala by se uposlouchat ani čtvrtina.
Jádrem všech devíti balad je skoro uprostřed, jako srdce celé nahrávky, usazená, intimní věc s pianem a decentními smyčci s názvem One Thing. V interpretaci kohokoli jiného, s jiným feelingem by slova o tom, že svět už není jako dřív a že si stačí jen lehnout vedle sebe a klidně sledovat i třeba jalové pořady v televizi, zněla jako naprostý textový kýč. Gahan se Soulsavers za zády to ustojí. Sice tak tak, ale ustojí. I za těmi nejčernějšími mraky je prostě slunce, které vše prozáří tak jako nakonec vždycky.
Tato elementární metafora jako by byla i ústředním tématem a motem celého alba. A tak je třeba ho brát, tak je třeba ho poslouchat. Jako filmový pás zastřených vzpomínek, který když odpluje ze stařičké promítačky a rozhrnete závěsy, za kterými je krásný nový den, bude připomínkou toho, kdo jsme byli, a úlevou, že jsme takoví zůstali napořád. V dobrém i zlém. Jako andělé a duchové, kteří nás na té naší pozemské pouti provází od nepaměti. Metaforicky, samozřejmě.
Spaste svoje hříšné duše
Dave Gahan na druhé společné desce s britskou dvojicí producentů Soulsavers našel svůj nový hudební domov, ale asi ne rozhřešení.
Už samotný název Angels & Ghosts v sobě nese asi tolik patosu a klišé jako Nicholas Cage hrané útrpnosti v roli Setha v hollywoodském megadojáku Město andělů. A přesto ten film mám rád, i když se mi kvůli tomu všichni smějou. Asi je to tím, že nemám problém akceptovat patos v kombinaci s melancholií a nezaměnitelným pachem staromilství. Někdy. Moje kamarádka, hudební (i jiná) publicistka Jana; chytrá, příkrá, přísná a sarkastická, s velkým hudebním přehledem, jaký má v mém okolí opravdu málokdo, říká, že se Gahanovi směje už víc než deset let. Na moji otázku proč se jenom ušklíbne a řekne, že „prostě jenom tak“.
Ale kdo jednou propadl kouzlu hlasu Dava Gahana, ať už v jeho domovské kapele Depeche Mode, nebo jinde, je ztracen a sem tam nějakou cukrovou vatu moc neřeší. Jako u Setha stačí jeden dlouhý patetický hluboký záběr do jeho basetích očí, i Dave Gahan má stejně vychytaný arzenál mocných zbraní. V hlase. V jeho nezaměnitelném barytonu jsou roky zkušeností, drog, kolapsů, balancování na hranici života a smrti stejně jako smíření a religiózní pokory. Z toho druhého úhlu pohledu, pro mě trochu otravného, protože nejsem ani náboženský pomatenec, ani v lepším případě sympatizant jakékoliv víry, je spojení subtilních, až intimních kompozic s Gahanovým hlasem a texty jako přímá rána na komoru.
Andělé a duchové je už druhé album Soulsavers, na kterém Gahan nehostuje, ale vytvořil pro něj organickou a celistvou vokální rovinu. Soulsavers, britské producentské duo, které tvoří Rich Machin a Ian Glover, už má ve svém katalogu autorských desek pět a poprvé s Gahanem spojili síly v roce 2012 na albu The Light the Dead See. Zjevně se jim oběma tahle spolupráce zalíbila, protože letos přicházejí s pokračováním. Tentokrát očividně mysleli i na možnost prezentovat songy naživo, protože aranže jsou tomu maximálně podřízeny. V podstatě od začátku do konce se jedná o smutné, zadumané balady gospelového charakteru, s kostelními klávesami a velkými sbory. Tenhle hábit monotematického zvuku citlivě obestírá Gahanův vokál a perfektně připravuje prostředí pro niterné texty, které žel až moc často opakují témata, fráze i celkovou atmosféru.
1
1
Předchozí článek:
Struny podzimu
Další článek:
19. 11. 2015