-
Pro jeleny s malým j je říjen zásadní měsíc v roce, protože se v přírodě rozhoduje o dalších generacích. Ale kapela Jelen má za sebou léto, během kterého příliš často neopouštěla pódia, a v listopadu vyjíždí na turné, takže v říjnu tak trochu odpočívala a připravovala se na nadcházející šňůru. A tak jsme se rozhodli domluvit s nimi pro Headliner malou reality show. A den po dni zjišťovali, kdo právě co dělá.
Headliner 3/3
Jelen v říji
text Šárka Hellerová
foto archiv členů kapely
1. října
2. října
3. října
4. října
6. října
7. října
8. října
9. října
10. října
12. října
13. října
14. října
15. října
16. října
17. října
18. října
19. října
20. října
21. října
22. října
23. října
24. října
26. října
28. října
Jdeme na Žofín na předávání cen Legendy Nočního proudu, které uděluje Český rozhlas, konkrétně rádio Regina. Dostáváme cenu pro objev roku a hrajeme dvě písničky. Já, Saša na trumpetu a Janek na akordeon. Od Českého rozhlasu na Žofíně jsme očekávali trochu monstr akci, ale mile nás překvapila příjemná rodinná atmosféra večera. Pořád nás také velmi těší potkávat se na jednom pódiu s muzikanty, které považujeme za velké hvězdy. Byl tam třeba Michal Malátný s Frantou Táborským, kteří vystřihli neskutečně dobrý akustický set.
Můj brácha, který má mimochodem kapelu jménem Vintage Wine hrající keltský punk rock, pracuje na rádiu Beat. Hlásí zprávy i moderuje. S kolegy se rozhodli, že nově pojmou pořad Konzervy a budou tam zvát hosty. Na téma grunge si pozval mě, protože je to naše společná srdcovka. Hodně jsme na tom žánru ujížděli. Byli jsme sami v malém studiu a pouštěli muziku, kterou jsem už dlouho neslyšel. Rád jsem si to osvěžil, grungeová melodika mě hodně ovlivnila. Povedlo se mi do éteru procpat Nirvanu hrající cover skupiny Kiss. To je tak absurdní věc, že mi udělala velkou radost.
Byl jsem na koncertě filharmonie s americkou cellistkou Alisou Weilerstein. Neskutečný zážitek, jeden z nejlepších koncertů v mém životě. Hráli Prokofjeva. Nakoupil jsem si lístky na celou sezónu, takže jednou dvakrát za měsíc si zajdu na koncert. Od teď chci do kapely cello. A valchu.
Jsme ve francouzské škole a navštěvujeme různé hodiny. Na mě zbyla angličtina a španělština. Angličtina – začínám u sebe cítit jisté rezervy... ve francouzštině. V hodině padnou anglicky tak dvě slova a po zbytek se z pasivních studentů snaží něco dostat ještě pasivnější učitelka. Sedím v lavici s učitelkou od nás ze školy, na tvářích nám září nefalšovaný zájem. Učitelka španělštiny nemluví anglicky, takže nemám jinou možnost (teda přepínat mezi češtinou, angličtinou, hodně pasivní francouzštinou a španělštinou je dost fuška). Hodina se vydařila. Studentům jsem krásně vyplnil čas konverzací a byli rádi, že díky mně nepsali test.
Jsem grafik v časopise. Dneska mám fakt blázinec. Mám před uzávěrkou a za den toho musím udělat tolik jako normálně za týden. Vydáváme tlustší narozeninové číslo, které má 180 stran, a je toho hodně.
Hrajeme akustický minikoncert na křtu knihy o psychosomatické medicíně našich kamarádek Jarmily Klímové a Michaely Fialové. Napadá nás svorně otázka: z jakého traumatu z minulosti nám je asi taková děsná zima? Je to nakonec proto, že hrajeme venku v dešti. Za Ondru na basu zaskakuje náš producent Martin Ledvina.
Šlapal jsem doma zelí, asi deset kilo. To si natáhnete na nohy igelit, abyste nohou nešlapali přímo na zelí, vlezete do vaničky se zelím a šlapete. Zjistil jsem, že i ve velkých provozech, kde se kysané zelí vyrábí, se to dělá stejně. V bílých hygienických holínkách vlezou do kádě a jedou. Je to pohyb, který nelze jednoduše nahradit strojem.
V Music City jsem si koupil krásnou novou černou akustickou baskytaru Takamine. Je od japonské firmy Takamine. Vypadá jako španělka, akorát má jenom čtyři struny. Na turné na ni budu hrát, protože má zvuk podobný kontrabasu, takže ji určitě použiju v pomalejších písničkách. Příjemné je, že oproti mému starému Jazzbasu je lehoučká a měkoučká.
Po delší době jsem na návštěvě ve škole. Učitele respektuju, ale pokud nejde o předmět, který mě baví, tak jsem většinou na tabletu a hrabu se v nahraných nápadech a snažím se vytvořit intro na podzimní jelení turné. Těším se do zkušebny, až ohulím aparát a rozvazbím banjo nebo mandolínu.
Pracovní večer. Recepce maďarské centrály cestovního ruchu, na které jsem byl, protože v rámci své práce připravuji cestovatelský pořad do televize. Potěšující na tom byla možnost ochutnat maďarské speciality, kterou jsem plně využil. Zjistil jsem, že pálivé klobásy a guláš jsou jen malinký zlomek toho, co ta kuchyně nabízí.
Úžasná cesta. Přijeli jsme v pondělí večer, protože jsme druhý den brzy ráno šli hrát a povídat do televize Markíza, propagujeme tu náš první slovenský koncert, bude to listopadová Bratislava. Vstávali jsme ve čtyři. Po televizi přejíždíme na rozhovory do tří rádií a navštěvujeme slovenskou pobočku Universalu. Mají tam vynikající kantýnu, kde jsem si dal skvělý lilek. Potkáváme se se Simou Martausovou, která s námi pojede na podzimní turné. Úžasná, velmi bezprostřední a příjemná holka. Dáváme si spolu kafíčko a dort.
S malou dcerkou chodíme pravidelně na cvičení pro děti do místního Sokola. Chodí sem s dětmi spousta maminek, ale najde se i pár pyšných tatínků, jako jsem já. Děti se učí základní pohybové dovednosti, říkanky a je to paráda. Zrovna dneska tady byl i Ondra Málek s kluky.
Měl jsem teď v práci uzávěrku, takže jsem měl hlavu v pejru. Ale na cestě do práce jsem dopsal většinu textu k nové písničce. Je to taková vánoční retrospektiva. Chtěli bychom ji hrát už na turné.
Ten koncert je trochu speciální, protože jsme tam loni hráli jednu z prvních zastávek turné s Divokým Billem. To nám v začátcích dost pomohlo, představili jsme se na něm spoustě nových posluchačů. Z letošních koncertů byl tento naplánovaný nejdéle dopředu. Požádali nás o něj už loni. Je to trochu nostalgie a jediný podzimní koncert před turné.
Hraju hostovačku s dvojčaty z kapely 20 Minutes. Takové události mám moc rád. Vždycky poznám i potkám hodně fajn lidí. Děkuju za pozvání, holky!
Natáčení bylo perfektní. Ještě jsem nic podobného neabsolvoval. Točilo se před čistým plátnem, líbil se mi ten nápad, těším se na výsledek. Je to úplný krátký film. Šlo to jako po másle, nenastal žádný zádrhel.
Vtipné bylo, že když jsme čekali na Simu Martausovou v kavárně, ukázal mi Janek předloktí a měl tam neuvěřitelnou husinu. On to svádí na to, že mu byla zima, ale všichni víme, že byl tak nervózní z nastávajícího setkání.
Poslední letošní sekání zahrady je za mnou a hurá na koncert do Kovářova. Sečení trávníku všem doporučuji, je to nejlepší relax, který znám, a výsledek vždycky potěší.
Nahrál jsem několik stop k novým jelením písničkám. Připravujeme druhé album a zatím z toho materiálu máme moc dobrý pocit a radost. První píseň Vlčí srdce jsme vypustili zatím jen jako live nahrávku z televize, na Facebooku nám lidi posílají její covery a vlastnoručně vyrobená lyric videa a klipy. Ta písnička má docela vážný text o ztrátě naší identity, ale všechna ta fan videa jsou veselá a vtipná, což tu písničku hází už teď dál, než jsme doufali.
Jelikož jsem měl od jara vypůjčenou kytaru, hledal jsem novou a zamiloval jsem se do ručně dělané od Libora Kobrleho. Cvičím na ni teď nové i staré písničky na turné.
S rodinou jsem vyjel na bramborový festival do Německa. Je to vyhlášený zemědělský festival, kde mají vynikající jídlo a pití. Fajn je, že to je v Sibyllenbadu, kousek za hranicemi. Mají všechno, od bramboráků po lívance a hranolky. K tomu pivo, několik tisíc lidí a pravá německá dechovka. Nejlepší byly lívance z bramborového těsta s borůvkami.
Odjíždím na výměnný pobyt do Francie. První zastávka: Paříž... Hodně velká dávka emocí při prvním pohledu na Eiffelovku. Škrábání po schodech nahoru s dozvuky tréninku z předchozího dne už nejsou tak super, ale stojí to za to.
Zkouším CrossFit. Po tréninku je moje barva něco mezi zelenou a bílou. Ale dal jsem si do těla kvalitně.
Přestěhoval jsem se do centra Prahy, bydlím teď na Janáčkově nábřeží, kousek od náplavky. Mám nové spolubydlící, chodím na náplavku krmit labutě. Jsme takový umělecký byt. Tanečník, herec, básník, já jsem dirigent, protože to studuju, a pak tam máme nutričního asistenta, který hraje na kytaru.
Razím na koncert kapely Paddy and the Rats. Konečně na pódiu vidím také někoho jiného než Jeleniska. A také jsem po strašně dlouhé době na punkovém koncertě.
Přijíždím do Bretaně na ubytování v rodině. Nikdo tu nemluví pořádně anglicky, ale asi mě mají rádi. Na uvítanou jsem dostal nálož salátu, domácích hranolků a crêpes.
Hraju na trubku s akordeonovým orchestrem v Mariánských Lázních, který zkouší každý pátek. Má asi padesát členů, funguje už padesát tři let a od prvního roku ho vede můj táta. Procestoval celý svět a v zahraničí má veliké renomé. Koncertoval na všech kontinentech, v Mexiku, na Renionu, Mauriciu, ve Francii, ve Španělsku... Jsem dvanáct let sólista orchestru a navštívil jsem s ním minimálně dvacet zemí světa. Teď toho máme hodně s Jelenem, tak jsem spíš než stálý sólista čestný sólista.
S přibyslavskou částí kapely, tedy s Tomášem a Kásou, si necháváme udělat odlitky uší na nové odposlechy, vyrábí je Tomáš Kuluris z naší spřátelené kapely Nebe. Do ucha nám velkou stříkačkou vlili takovou zelenou pastu, která tam zatuhla. Z odlitku udělá specializovaná firma formu, ve které odleje výsledné sluchátko. Zajímavé je, že jakmile jsem tu pastu vyndal z ucha, už mi nešla dát zpět, tak snad se na podzim na turné uslyším.
Máme prohlídku školy. Poslouchám výklad pana profesora o jejich akademickém přístupu ke vzdělávání a důležitosti matematiky. Ach jo, kdyby se s námi aspoň dokázali domluvit nějak obstojně anglicky místo toho všeho stresování žáků se sto příklady týdně. Po škole jdeme se spolužačkou buskovat, hrajeme globální fláky i tři věci od Jelena. Za chvíli se okolo nás začíná dělat menší hlouček lidí od dreaďáků až po důchodkyně na procházce. Reagují skvěle. Mám Francouze rád.
Učím tu pravidelně. Dvakrát až třikrát do týdne, obvykle v úterý a ve středu, většinou pár hodin k večeru v Jungmannově ulici v Praze. Není to má hlavní práce, ale baví mě to. Mám asi dvacet tři žáků, které učím hrát na trubku a klavír. S přítelkyní a rodinou navíc pracujeme na tom, že v místě, kde vedu kurzy, otevřeme mateřské centrum se zaměřením na umění. Bude tam hudba, tanec, malování... Vzešlo to i z toho, že máme rodinu plnou učitelů a muzikantů.
Jindra
Jindra
Janek
Honza
Jindra
Jindra
Ondra
Ondra
Honza
Saša
Jindra
Martin
Jindra
Saša
Honza
Saša
Ondra
Martin
Saša
Tomáš
Saša
Honza
Honza
Janek
Honza
Honza
Saša
Ondra
Honza
Saša
Ceny na Žofíně
S bráchou v rádiu
Koncert České filharmonie
Francouzská výuka
Jindra má uzávěrku
Koncert na křtu knihy
Šlapeme zelí
Nová baskytara na turné
Zase škola
Recepce na maďarské ambasádě
Cesta na Slovensko
Cvičení s dětmi
Nová vánoční písnička
Koncert v Kovářově
Hostování v 20 Minutes
Natáčení obálky Headlineru
Cesta na Slovensko
Poslední sekání zahrady
Nahrávání nových písní
Nová kytara
Výlet na KartoffelFest
Se školou do Francie
Honza sportuje
Janek se stěhuje
Jde se na punk
Palačinky v Bretani
Zkouška s akordeonovým
orchestremWow. Nemám slov. Až na to, že už je to jenom turistická atrakce, se mi tam fakt líbí. Být na kopci, jenž se po přílivu mění v ostrov, je fakt boží. Tohle je zároveň můj poslední den v rodině. Máme nejdřív večeři od maminky a po zjištění, že máme pořád hlad, objednáváme party nálož od PizzaHutu a koukáme na filmy. Po tom týdnu jsem úplně grogy, ale tohle za to ponocování stojí. Den předtím jsme byli na ostrově Brehat. Vyhlédl jsem si dům, kam se jednou odstěhuju.
Měl jsem ve škole dirigentský seminář, na kterém jsem dirigoval Schubertovu symfonii číslo 8, zvanou Nedokončená. Dirigování studuju na konzervatoři a ještě mi zbývá pět let. Mé studium je zatím dost „nedokončené“…
Honza
Janek
Výlet na Mont Saint Michel
Dirigujeme Prokofjeva
Odlitky uší pro odposlechy
Busking v zemi galského kohouta
Práce v mateřském centru
Brácha se oženil. Byli jsme tam všichni i s Tomášem a Kásou. Svatba byla v překrásném malinkém kostelíčku U svaté Anny u obce Pohled a termín vznikl mimo jiné na základě jeleního volna. Ještě ho v říjnu pojedu navštívit do Jilemnice. Dřív s námi hrával v Přibyslavi na baskytaru, teď tam ale postavil dům, čekají dítě. Musím mu poradit, jak zasadit stromy.
Ondra
Brácha se žení
Jednou za dva, tři měsíce zasedá u nás v Přibyslavi městské zastupitelstvo a já tam chodím zvučit, protože to vysílá kabelová televize. Zrovna dnes byla zábavná témata. Jedním z bodů byl problém s volně pobíhajícími psy a jejich exkrementy, takže o zábavu postaráno. Poctivě se snažím, aby bylo rozumět každému slovu.
Tomáš
Zvučíme zastupitelstvo
Dnes byl ve škole zajímavý den. Psal jsem dvě písemky. V účetnictví mě posadila učitelka do první lavice, že moc vyrušuji, a nakonec bylo zkoušení z ekonomiky.
Se sestrou chodíme každoročně na Mou vlast a ani letos jsme ji nevynechali. Je to tradiční koncert u příležitosti státního svátku a my se ségrou to máme taky jako tradici.
Tomáš
Janek
Dvě písemky
Má vlast se sestrou
1
1
Předchozí článek:
Jelen
Další článek:
Sima Martausová