Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Redakční tipy

Headparáda

Ve studiu

The Prostitutes

Můj soundtrack

Masker

Čerstvé (z)boží

Max Bazowski

Headliner 1/3

Jelen

Headliner 2/3

Jelen

Headliner 3/3

Jelen v říjnu

Enface

Sima Martausová

TOP

8 posmrtných alb

Rozhovor

Zebra Katz

Enface

Myles Kennedy

Reportáž

Fenomén Liberec

Rozhovor

Paulie Garand

Čerstvé (z)boží

Červen

Headliner 1/2

Ellie Goulding

Headliner 2/2

Ellie Goulding

Rozhovor

Support Lesbiens

Art

7 nelepších architektonických obalů

Story

Story Acey Slade

Výslech

Mortal Cabinet

Rozhovor

Health

Téma 1/2

Producenti

Téma 2/2

6 dalších vyhledávaných producentů

Rozhovor

St. Germain

TOP

Madonna

Story

Jackie Crash

Jackie Crash

Papa Roach

Rozhovor

Five finger Death Punch

Retro

Kraftwerk

  • text jarda konáš

    foto profimedia, warner music

    Všichni jsou jako agenti Stasi

    Kraftwerk

     

    9

     

    retro

    1

  • Německá čtveřice patří bez přehánění mezi hudební revolucionáře. Kdo ví, jak by bez ní dnes vypadala elektronická scéna. A ještě k tomu letos Kraftwerk slaví půlkulatiny a 3. prosince zahrají v pražském Foru Karlín. Pojďme si proto připomenout jejich příběh.

     

    „Koncept skupiny Kraftwerk byl vždy stejný,“ prohlásil loni v rozhovoru jeden ze zakládajících členů formace Ralf Hütter. „Člověk-stroj. Na to jsme se soustředili celou dobu, ačkoli technika se vyvíjela a měnila. V začátcích jsme sledovali různé hudebníky, jak si hrají se všelijakými klávesami, a věděli jsme, že tento typ nástrojů existuje. Ale sami jsme měli k dispozici leda tak malé sinusoidní generátory nebo naprosto základní syntezátory, ke kterým jsme se coby studenti bez peněz mohli dostat.“

    Možná proto bychom na prvních nahrávkách skupiny těžko hledali pozdější charakteristický zvuk. Spolužáci z düsseldorfské konzervatoře Ralf Hütter a Florian Schneider, kteří

    pod názvem Kraftwerk vystupovali od roku 1970, zkrátka neměli k moderním nástrojům přístup. Sice už skládali svéráznou muziku později označovanou jako krautrock, ale v klasické sestavě – kytara, basa, bicí. Jejich první dvě desky jsou vlastně „obyčejný“ progresivní rock s důrazem na instrumentalitu a improvizaci, která dostávala mantinely až při sofistikované postprodukci.

    Živě Kraftwerk vystupovali jako duo (s nahranými smyčkami nebo hostujícími muzikanty), teprve v roce 1973 se přidal další stálý člen Wolfgang Flür. V této sestavě vydali desku Autobahn, na níž se už vzdali kytar nebo živých bicích a začali se soustředit na klávesy a syntezátory. Deska Autobahn pro kapelu

     
     

    9

    retro

    2

  •  

    Krautrock

    Na konci šedesátých a začátku sedmdesátých let se v Německu objevila specifická scéna progresivních rockových kapel, které tíhly k hudebnímu minimalismu a improvizaci. Hodně využívaly elektroniku a ambientní aranže, což byl naprostý protipól vůči americké kytarové scéně, která tehdy vycházela primárně z blues a rock’n‘rollu. Označení krautrock (česky zelírock) vzniklo v britských hudebních médiích a bylo odvozeno z názvu skladby jednoho ze zástupců žánru Amon Düül, který by se dal volně přeložit jako „Máma Düülová a její Skupina kyselého zelí to právě rozbalila“.

    znamenala zlom nejen zvukově, ale i komerčně. V USA se dostala mezi pět nejprodávanějších nahrávek, což autorům umožnilo investovat do nákupu vytoužených nejmodernějších nástrojů a především začít budovat vlastní studio, které se později stalo součástí kraftwerkovské legendy.

    Ve slonovinové věži

    Na začátku sedmdesátých let procházely syntezátory malou revolucí. Zatímco šedesátky patřily klávesám velikostně téměř shodným s piany, evoluce, tak jak už to u techniky bývá, mířila ke zmenšení. Kraftwerk trend velmi pečlivě sledovali a byli jedni z prvních, kteří začali používat analogové syntezátory Minimoog a EMS. To hrálo velkou roli ve formování jejich originálního zvuku – zatímco většina prodavačů hudebních nástrojů si nové syntezátory teprve osahávala a studovala manuály, Kraftwerk už na nich skládali dlouhohrající desky a vozili je po světě.

    Kromě experimentování s novými nástroji ale hlavně společně budovali v domácím Düsseldorfu vlastní studio. To nejprve připomínalo spíše zkušebnu a sklad techniky,

     
     

    9

    retro

    3

  • Rozhodli jsme se věnovat jen hudbě a tvůrčímu procesu

    diální interaktivní výstavu. „V Kling Klang jsem byl,“ potvrdil Biesenbach pro New York Times, „ale mám zakázáno o tom mluvit.“ Legendu okolo studia dotahují Kraftwerk do takového detailu, že jej dosud nepřipojili ani na telefonní linku.

    „Telefon je vykopávka,“ vysvětloval v rozhovoru pro The Guardian Ralf Hütter. „Nikdy nevíte, kdo volá, není tam žádný obrázek, je to prostě zastaralý produkt, který jen konstantně vyrušuje od práce. Jasně, byla to sedmdesátá a osmdesátá léta, ale platí to i v dnešní době. Chcete být slušní, tak zvednete sluchátko, řeknete haló a čekáte, co je na té druhé straně. Může to být něco, co ovlivní vaši budoucnost v následujících minutách, hodinách, dnech. Proto ve studiu nemáme telefon. Rozhodli jsme se věnovat hudbě a tvůrčímu procesu. Jakmile máme hotovo, teprve pak vylezeme ven a máme čas na přátele.“ Jedním dechem Hütter ještě vysvětlil, proč podobný přístup kromě telefonu volí i u sociálních sítí a internetu: „Všichni se kvůli tomu stávají něčím jako agenty východoněmecké tajné policie Stasi. Permanentně sledují sebe sama nebo druhé.“


    Ve středu dění

    Ve studiu Kling Klang v následujících letech vznikly tři desky, které zásadním způsobem zasáhly do vývoje moderní hudby. Byly jimi Trans-Europa Express (1977), The Man-Machine (1978) a Computer World (1981). Kraftwerk už dotáhli do dokonalosti nezaměnitelný zvuk a s příchodem Karla Bartose

    A hudebníci tento fenomén celou dobu pečlivě přiživovali určitým tajnůstkářstvím. E-mailová schránka studia vrací dopisy neotevřené, málokdo mimo Kraftwerk se do Kling Klang dostane. Výjimkou jsou třeba David Bowie, který s Kraftwerk jamoval během práce na Trans-Europa Expres. Nebo Klaus Biesenbach, šéfkurátor Muzea moderního umění v New Yorku, pro něž před pár lety připravil společně s Kraftwerk multime

    v začátcích Kraftwerk nahrávali své nápady jen na magnetofonové pásky, ale právě zisk z prodeje desky Autobahn jim umožnil dotáhnout plány do konce. Studio získalo název Kling Klang (podle úvodní písně z alba Kraftwerk 2) a stalo se pro členy kapely druhým domovem. Později dokonce začali vydávat desky pod vlastním labelem Kling Klang Schallplaten, stejně tak mají svou distribuční síť merchandise Kling Klang Konsumprodukt. Studio brzy získalo velkou popularitu, za což může především šuškanda fanoušků a hudebních publicistů. Ty fascinovala představa Kraftwerk, jak stojí uvnitř nad klávesami a nestarají se o dění okolo sebe. Jako ve slonovinové věži.

     
     

    9

    retro

    4

  • Kraftwerk dobu nepředběhli jen svou hudbou, ale i vizuály.

    ustálili svůj počet na čtyřech hudebnících. Jejich tvorba tehdy zněla jako z budoucnosti, tak piplali ještě vizuální stránku. Na koncertech geometrickou scénu se čtyřmi postavami za klávesami jako jedni z prvních kapel na světě obohatili o velkoplošnou projekci, sladili kostýmy. Ikonická image červených košil s černými kravatami pochází právě z tohoto období, stejně tak během turné ke Computer World poprvé sami sebe nahradili známými mechanickými figurínami.

    Kraftwerk v tomto období výrazně zasáhli do vývoje hudební scény. Byli průkopníky elektronického žánru a svým zvukem předběhli scénu o roky, zároveň posunuli o kus dál koncertní projekci – na začátku osmdesátých let ji využíval ještě málokdo, a když už, dokázal promítat jen delší smyčky. Kraftwerk proti tomu experimentovali s projekcí synchronizovanou s hudbou, což tehdy působilo jako zjevení. A do třetice jedna opomíjená, ale minimálně stejně důležitá věc. Dostali

     
     

    9

    retro

    5

  •  

    V roce 2003 vystoupili Kraftwerk
    na předávání evropských cen MTV.

    Kraftwerk – Aero Dynamik

     

    Na turné nás autobus vyložil padesát kilometrů před městem a my ten zbytek dojeli na kole

    Německo opět do středu hudebního dění.
    Poválečná éra znamenala pro zemi nejen rekonvalescenci z hrůz druhé světové, ale i jakousi kulturní izolaci. Angloamerický hudební svět zkrátka nebyl na Německo moc zvědavý, akceptoval leda tak hamburskou kapitolu Beatles, a když se Iggy Pop s Davidem Bowiem odstěhovali do Berlína, lidé si spíš ťukali na čelo. Oproti dnešní situaci, kdy chce v Berlíně žít každý hipster, to byl vážně rozdíl. Jistě, byl tu krautrock, ale šlo spíše o záležitost pár nadšenců a exotů. Kraftwerk byli první, kteří rozrazili dveře do západního salónu a nikdo z překvapených kovbojů z úcty ani necekl. A když pak v jejich závěsu přišla Nina Hagen a Einstürzende Neubauten, bylo jasné, že v Německu se děje něco velkého. Tato fascinace západní scény německými progresivními umělci nepolevila až do chvíle, kdy zábavní průmysl globalizovaly hudební televize, ale to už je jiná kapitola.

    V roce 1983 vydali singl Tour de France, kterému předcházelo nadšení všech členů pro cyklistický sport. Nadšení je slabé slovo, mohlo by se mluvit vyloženě o obsesi. „Žili jsme tím hlavně v osmdesátkách,“ vypráví Hütter, „na turné nás autobus vyložil padesát kilometrů před městem a my ten zbytek dojeli na kole. Dnes už máme tak plný kalendář, že raději používáme letadlo. Navíc když neznáte to prostředí, dopravní situaci… zkrátka, raději se soustředíme na koncert.“

    Stanislavského metoda

    Osmdesátá léta byla pro Kraftwerk obdobím, kdy už nikdo nepochyboval o jejich výjimečnosti. Nemuseli nikomu nic dokazovat, dobyli americký i anglický trh, jezdili po celém světě a jejich skladby se kromě rádií dostaly i do hollywoodských filmů. Navíc nebyl široko daleko nikdo, kdo by jejich výjimečné postavení mohl rozporovat. Proto se opět stále častěji zavírali do studia Kling Klang a soustředili se jen na hudbu. A přišli opět s netradiční věcí, kterou žádná další kapela nezopakovala.

     
     

    9

    retro

    6

  • Kraftwerk nic nezastaví. Kdyžtak přijedou na kole.

    Je to vtipná představa, potkat na výpadovce na Kolín Kraftwerk, jak šlapou do Karlína na koncert, ale jejich nadšení pro cyklistiku bylo svého času pověstné a perfektně korespondovalo s Tour de France. Nehledě na to, že se jim koníček vrátil v roce 2003 jako bumerang a vydali rovnou celou desku Tour de France Soundtrack. Je to vlastně taková hudební Stanislavského metoda – abyste mohli s vážnou tváří skládat o bicyklech, musíte se do nich nejprve pořádně ponořit.


    Období ticha a návrat v novém

    Když už jsme nakousli Tour de France Soundtrack, jde o první studiovku, kterou Kraftwerk od roku 1986 vydali. Dlouhé časové rozpětí mezi nahrávkami bylo totiž obdobím, kdy se měnili jednotliví členové a sku

    pina sama moc nevystupovala. Kraftwerk se opět zavřeli v Kling Klang studiu, zkoušeli v nové sestavě, sem tam někde vystoupili nebo odjeli krátké turné, aby pak opět v tichosti zmizeli v ústraní.

    Teprve v polovině minulé dekády do toho opět šlápli naplno. Skladba pro Expo 2000 dostala Kraftwerk opět do širšího mediálního povědomí a otcové-zakladatelé elektronického žánru se představili nejmladší generaci. V roce 2003 překvapivě zahráli na evropských cenách MTV v Edinburghu, což na pódiu, kde se ten večer objevila Beyoncé nebo The Black Eyed Peas, rozhodně vynikalo. Vyjeli na celosvětové turné nazvané Minimum-Maximum, jehož záznam na DVD se stal jedním z nejprodávanějších živáků v roce 2005, následovala další úspěšná americká šňůra, headlinování populárnímu festivalu Coachella a zdálo se, že Kraftwerk nic nezastaví.

     
     

    9

    retro

    7

  •  

    Kraftwerk

    Skupina, kterou založili dva spolužáci Ralf Hütter a Florian Schneider, je na scéně již pětačtyřicet let. Vydala zatím deset studiových alb a přes dvacet singlů, některé úplně mimo rámec hudební scény, například pro veletrh Expo v Hannoveru. Tvorba Kraftwerk měla obrovský dopad na hudební scénu a mnozí kritici je dodnes označují za nejvlivnější kapelu od dob Beatles. K odkazu Kraftwerk se hlásí Depeche Mode, U2, Daft Punk, New Order nebo Coldplay. V loňském roce získali Kraftwerk Grammy za celoživotní přínos.

    Jestli mi Schneider chybí? Co na to mám říct? Zeptejte se jeho

    vývoji syntezátorové řeči (technologie, kterou využívá například Stephen Hawking, pozn. autora) a podobným věcem, takže vlastně do Kraftwerk už roky nezasahoval. Jestli mi chybí? Co na to mám říct? Zeptejte se jeho. Nicméně v kontaktu spolu nejsme.“

    Dalo by se trochu škodolibě prohlásit, že 3. prosince, až kapela dorazí na koncert do pražského Fora Karlín, to vlastně nebudou Kraftwerk, ale jen Hüttner a tři studioví muzikanti. To by ovšem nebylo fér, neboť Kraftwerk v novém neudržují při životě jen starý kult, ale snaží se posouvat dál. Důkazem jsou poslední roky, kdy experimentují s technologií 3D projekce a právě jedno z takových představení přivezou i k nám. Takže už to sice není stará známá sestava Kraftwerk, ale stále je na co se těšit.

    Bohužel, stalo se to nejhorší, co se v takové chvíli může stát. Florian Schneider, který to s Hüttnerem táhl od samého začátku, skupinu opustil. Chtěl se věnovat vlastním sólovým projektům, což po čtyřiceti letech působení v Kraftwerk těžce nesou členové i fanoušci. Hüttner situaci okomentoval smutně a vlastně až ukřivděně. „Pracoval spoustu, spoustu let na úplně jiných projektech. Věnoval se

     
     

    9

    retro

    8

  •  

    5 kroků od vizionářství k futurismu

    Zlomový singl i stejnojmenná deska, která Kraftwerk otevřela dveře na angloamerický hudební trh. Skupina poprvé použila kompletně elektroniku, a to i na bicí a basovou linku.

    Autobahn (1974)

    S touto skladbou svět naplno poznal německou progresivní scénu a zíral na ni jak na hudbu z Marsu. Joy Division si píseň pouštěli před každým koncertem.

    Trans-Europe Express (1977)

    Jedna z ikonických skladeb. Všimněte si výrazné image, kterou Kraftwerk s pomocí malíře Emila Schulta dlouho pilovali a na desce The Man-Machine dotáhli do posledního detailu.

    The Robots (1978)

    Zřejmě nejúspěšnější skladba Kraftwerk. První a poslední singl, se kterým dobyli vrchol anglické hitparády, čímž pravděpodobně urychlili tamní nástup nové vlny.

    The Model (1981)

    Ani po letech neztratili Kraftwerk nic ze svého futuristického zvuku. Ba co víc, právě skladba pro světovou výstavu v Hannoveru nastartovala novou etapu skupiny.

    Expo 2000 (1999)

     
     
     
     
     
     
     
     

    9

    retro

    9

 
×
Čtete:
2015/11
Kraftwerk

TOP

Bez šance

Návrat

Bez ladu a skladu

Anketa

Hudebnická knihovna

Rozhovor

Xindl X

Vizuál

Nabil

Rozhovor

Chelsea Wolfe

Výslech

TroubleGang

Rozhovor

The Dead Daisies

Song Story

Mňága a Žďorp

Rozhovor

Hrdinové nové fronty

Ženský element

Janet Jackson

Rozhovor

Mikoláš Růžička

Test

H-D Kvíz

Rozhovor

Tonya Graves

Insider

Martin Červinka

Televize

Videorama

Turné

Ben Cristovao

Kalendárium

Památné dny

Hip Hop 1/2

Elementy ulice

Hip Hop 2/2

Honza Pentifull

Klasika

Teď vážně

Folk 1/2

Bez cancáku

Folk 2/2

Kings of Convenience

Hard & heavy

Ocelové srdce

Jazz a blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary!

Alternativa 1/2

Kroky podzem

Alternativa 2/2

Čankišou

EDM 1/2

MDMA

Mluvené slovo

Vyprávěj

Odjinud

Mimochodem

Tip

Struny podzimu

Recenze měsíce

Dave Gahan & Soulsavers

Recenze

19. 11. 2015

Recenze

5. 11. 2015 1/2

Recenze

5. 11. 2015 2/2

Duel

Richard Müller

SMS REC

SMS/RECenze

Naživo

Young Fathers

Naživo

Converse workshop

Naživo

Nouvelle Prague

Naživo

Madonna

Naživo

Jaga Jazzist

Naživo

Tata Bojs

Naživo

Róisín Murphy

Naživo

Prodigy

Naživo

Joe Satriani

Naživo

Health

Naživo

Sto zvířat

Naživo

Troublegang

Naživo

Kryštof

Naživo

Simply Red

Naživo

Anti-Flag

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.