Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Redakční tipy

Headparáda

Ve studiu

The Prostitutes

Můj soundtrack

Masker

Čerstvé (z)boží

Max Bazowski

Headliner 1/3

Jelen

Headliner 2/3

Jelen

Headliner 3/3

Jelen v říjnu

Enface

Sima Martausová

TOP

8 posmrtných alb

Rozhovor

Zebra Katz

Enface

Myles Kennedy

Reportáž

Fenomén Liberec

Rozhovor

Paulie Garand

Čerstvé (z)boží

Červen

Headliner 1/2

Ellie Goulding

Headliner 2/2

Ellie Goulding

Rozhovor

Support Lesbiens

Art

7 nelepších architektonických obalů

Story

Story Acey Slade

Výslech

Mortal Cabinet

Rozhovor

Health

Téma 1/2

Producenti

Téma 2/2

6 dalších vyhledávaných producentů

Rozhovor

St. Germain

TOP

Madonna

Story

Jackie Crash

Jackie Crash

Papa Roach

Rozhovor

Five finger Death Punch

Retro

Kraftwerk

TOP

Bez šance

Návrat

Bez ladu a skladu

Anketa

Hudebnická knihovna

Rozhovor

Xindl X

Vizuál

Nabil

Rozhovor

Chelsea Wolfe

Výslech

TroubleGang

Rozhovor

The Dead Daisies

Song Story

Mňága a Žďorp

Rozhovor

Hrdinové nové fronty

Ženský element

Janet Jackson

Rozhovor

Mikoláš Růžička

Test

H-D Kvíz

Rozhovor

Tonya Graves

Insider

Martin Červinka

  • Martin Červinka

    Cílová skupina musí být všichni

    text Honza Vedral

    foto Jan Nožička

     

    12

     

    insider

    1

  • Jako hledač talentů už dlouhá léta udává tvář českému popu. Objevil Chaozz. Mandrage. I Lunetic. K prvním úspěchům pomáhal Tomáši Klusovi, Ewě Farne nebo Janě Kirschner. Aktuálně má ve své stáji Jelen nebo Debbi. „Za dvacet let jsem nikdy nedal dohromady umělou kapelu,“ říká překvapivě Martin Červinka.

     

    Už při prvním setkání je to člověk, ze kterého sálá ohromná energie a i po těch letech v českém showbyznysu překvapivě nakažlivé nadšení opravdového hudebního fanouška. Jako hledač talentů pracoval pro PolyGram, Universal Music, Sony a teď v tandemu s producentem Martinem Ledvinou vlastní značku SinglTon. O nahrávkách, za kterými stál, si sice můžete myslet ledacos, faktem zůstává, že ve svých předpovědích o komerčním úspěchu se většinou nepletl.


    Na titulu čísla máme kapelu Jelen, což je jeden z vašich objevů. Jaký je její příběh očima hledače talentů?

    Dotýká se mé spolupráce s producentem Martinem Ledvinou, se kterým jsme se dali

    dohromady před deseti lety, kdy jsem ho oslovil, aby připravil nahrávky pro kapelu Mandrage. Od té doby s nikým jiným nespolupracuji, dokonce jsme spolu založili vydavatelství SinglTon. Průběžně sledujeme scénu, lidi, kteří začínají a ozývají se nám. Nezávisle na sobě si dáváme tipy. Takhle mi Martin ukázal Debbi nebo jsem ho já přizval k prvním nahrávkám Tomáše Kluse. Co se Jelenů týče, Martin kdysi točil písničky s Jindrou Polákem a dal mi na něj tip. Tehdy to byl ještě klasický písničkář, hrál a zpíval sám, jenom s kytarou. A bylo to ve stejné době, kdy u Martina něco natáčela i skupina Šatlava. Docela dlouho jsme je sledovali, ale vypadalo to, že z nich nakonec nic nebude. Až se ale jednoho dne ve studiu náhodou potkali spolu a začali hrát.

     
     

    12

    insider

    2

  •  

    Rádiový hit Lipa a Debbi Ležím v tvé blízkosti vznikl díky bundě zapomenuté ve studiu.

    Lipo – Ležím v tvé blízkosti ft. Debbi

     

    později Jeleni natočili písničku s Kateřinou
    Marií Tichou, bylo to také náhodné setkání. To samé, když Debbi nazpívala Lipovi písničku Ležím v tvé blízkosti. Tehdy si zapomněla ve studiu bundu a vracela se pro ni. A Martin jí řekl: Pojď nám zkusit nazpívat vokály. Povedlo se mu zkrátka
    vytvořit tvůrčí prostředí, ze kterého vychází spousta věcí.


    Představa lidí i hudebních novinářů o producentech mnohdy je, že to máte všechno spočítané a vykalkulované. Co si o tom myslíte?

    Pracoval jsem pro velká a nadnárodní vydavatelství, kde samozřejmě mají tendenci úředničit a nastavovat pravidla, podle kterých se věci musí odehrávat. A člověk se těm pravidlům musí bránit, protože život nejsou jen škatulky a cílové skupiny. Já jsem za dvacet let nikdy nedal dohromady umělou kapelu. I Lunetic byli v základu nějakým způsobem přesvědčivá parta kluků, kterou lidé brali právě kvůli tomu. Nevylučuji, že uměle sestrojené kapely mohou fungovat, ale já na to nikdy nebyl, nejblíž jsem se dostal s Black Milk. Vždycky jsem říkal, že cílová skupina musí být všichni. A teprve časem se ukáže, koho ten talent zrovna osloví.


    Jak člověk cítí talent v kapele, jako jsou Lunetic?

    Těžko se to popisuje, i protože už je to dlouho. Pamatuji si, jak jsem tehdy jel na diskotéku do Mostu, která byla od pěti hodin, a oni tam

    Takže proto o Jelenu občas slyšíme, že vznikl uměle?

    Ale nevznikl. Bylo to na základě společného jamování. Může za to genius loci Martinova studia. Muzikanti se v něm stýkají a spousta věcí přirozeně propojuje. Když

    Ukázalo se, že si ty dvě věci mohou navzájem pomoct. Jindra to jako písničkář zkoušel v době, kdy kulminovala popularita Tomáše Kluse. Já chodil na jeho koncerty a bylo jasné, že jeho písničky jsou fantastické. Jejich obsah byl daný, ale museli jsme vymyslet, jak ho uchopit, aby to nepůsobilo jako odpověď na Tomáše. V Šatlavě byli tehdy dva lidi, všichni zpívali, všichni psali písničky, a tak přirozeně začali pracovat na společném repertoáru.

    A zajiskřilo to?

     
     

    12

    insider

    3

  • Za Lunetic jsem přijel na diskotéku do Mostu a hned řekl, že s nimi podepíšu smlouvu

    Bylo mu tehdy šestnáct a my jsme začali připravovat první velkou hiphopovou desku u nás.


    To bylo zadání od firmy, že letí rap?

    Kdepak, tehdy nikdo z velkých firem netušil, co to hip hop je. Pro tuzemskou komunitu byl navíc Chaozz legrační, protože v něm byly děti. Nikdo z nás ani nevěděl, jak to uchopit. Nebyl tu člověk, který by tuhle hudbu uměl vyprodukovat. Písničky, které kluci měli, byly narapované na nějaké cizí nahrávky na kazetách. Přesvědčili jsem firmu, že by to mohlo být komerčně zajímavé, ale nevěděli jsme, jak na to. Měli jsme jen na papíře napsané texty a Honza Čechtický, kterého jsem oslovil, bojoval s tím, aby k nim našel správný zvuk. Ale to sdělení šestnáctiletého kluka, který je dodneška ohromně talentovaný, muselo ven.


    Kolik se tehdy v byznysu kolem mladých kapel točilo peněz?

    Je to s podivem, ale nahrávky tehdy stály podobně jako dneska. Pohybovalo se to kolem tří set tisíc za desku. Ale investovalo se mnohem víc do klipů. Když se začaly peníze vracet, jako v případě Chaozzu, nešetřilo se. K jednomu albu byly čtyři klipy, z toho dva byly na film za tři sta tisíc od Tomáše Mašína.


    Tehdy se ale klip jednou odvysílal v televizi a všichni ho znali, takže to dávalo smysl.

    Přesně tak. A můžeme si to pojmenovat. Tehdy běžela na Nově hitparáda Eso. A jak

    Pojďme se vrátit ještě kousek zpátky. Jak se člověk stane hledačem talentů?

    Měl jsem lokálně úspěšnou kapelu Solomon Bob, se kterou jsme často předskakovali Garáži. A tak jsem se seznámil s Ivo Pospíšilem a Ivanem Králem, se kterým jsem později bydlel v pronajatém bytě v Paláci Akropolis. Všichni jsme se skamarádili, a když s Ivanem
    dostali nabídku práce pro tehdejší Polygram, oslovili mě, jestli bych do toho nešel s nimi. Nakonec jsem u toho vydržel jediný. Ale nejdřív jsme v produkci Ivana Krále natočili desku s Jiřím Suchým, rokenrolistu Pepu Pilaře. A pak Ivo, který měl tehdy obchod v Radosti, říkal, že si tam k němu chodí kupovat cédéčka jeden kluk a že mi pustí jeho demo. A to byl Deph, dnes Kato, a jeho skupina Chaozz.

    v těch svých tílkách na playback deklamovali a snažili se napodobit Backstreet Boys. Přesto z toho šla jasná energie, mysleli to strašně vážně a upřímně. A na mě to zapůsobilo. Ta naivita a čistota jim zůstala. Hned na té diskotéce jsem řekl, že s nimi podepíšu smlouvu.

     
     

    12

    insider

    4

  •  

    „Šok! Tereze do ksichtu koukám,“ zpívali Chaozz ve svém prvním hitu Televize.

     
     
     
     

    Chaozz – Televize

     
     

    Máma Ewy Farne říkala. Když jí to zakážu, protože jí je třináct, bude mi to do konce života vyčítat

    Zůstaňme ale ještě u Chaozzu. Respektive u toho, co následovalo. Co jste se na vašem prvním objevu naučil?

    Zorientoval jsem se v médiích pro náctileté. Ukázalo se, že u nich to totiž zabralo nejvíc. A že komerčně má smysl dělat i věci, které posluchači nad pětadvacet let nepovažují za hudbu. Najednou se na mě začali obracet lidi, kteří mířili podobným směrem. A tak jsem se dostal i k těm Lunetikům, kteří byli komerčně největší kapelou, jakou jsem kdy podepsal. Myslím, že jsem si tehdy vydělal

    holka, kterou slyšel na soutěži zpívat Lešek Wronka a ptal se mě, jestli by se s ní nedalo něco podniknout. Tehdy jsem se setkal s její maminkou a říkal jí, ať si rozmyslí, zda se do toho chce v tak nízkém věku opravdu pustit. Vysvětloval jsem jí, že showbyznys není tak nebezpečné prostředí, jak se zdá, ale musí se to hlídat, být u toho. Říkala mi: Martine, já o tom přemýšlela. Jsou dvě možnosti. Buď jí to zakážu a bude mi to do konce života vyčítat, nebo jí to dovolím a budu se snažit být s ní. A přesně to udělala.

    Necítím, že bych na tom, co se stalo, měl nějakou osobní zodpovědnost. V té době jsme se učili všichni. Stejně jako Chaozz nevěděli, do čeho jdou, nevěděli jsme to ani my. Deph byl jako většina umělců přecitlivělý. A pravděpodobně by se mu něco podobného stalo, i kdyby pracoval třeba v reklamní agentuře. Byla to věc osobnosti, ne slávy. Přesto mě to jisté obezřetnosti naučilo. Vzpomínám si, když jsem slyšel poprvé nahrávku třináctileté Ewy Farne. Byla to tehdy jenom

    Depha ale úspěch v jednu chvíli semlel a po setkání s Terezou Pergnerovou a drogami skoro zničil. Necítil jste, že jste ho příliš mladého zatáhl, kam neměl?

    na ni všichni nadávali, ukázalo se, že na ni také všichni napříč žánry koukají. Když tehdy klip v Esu zaujal, tak to stačilo a lidi o kapele věděli.

     
     

    12

    insider

    5

  •  

    Píseň Máma vydělala miliony, přesto ji nikdy nezařadila rádia do rotací.

    Lunetic – Máma

     

    na výplaty patnáct let dopředu. V tom skutečně lítaly desítky milionů. A přitom to skutečně byli kluci z Meziboří a Litvínova, kteří chodili do stejné diskotéky a jednou si řekli, že založí kapelu.


    Takže žádné konkurzy, loutkáři v pozadí…

    Oni skutečně kopírovali, co znali z venku. Dokonce měli první texty v angličtině. A Backstreet Boys pro ně byli ikony. Když natáčeli první desku, tak si dali na míchací pult jejich fotku a koukali na ni kvůli inspiraci. Byli to pro ně bozi!


    Ale jak vůbec vypadalo natáčení desky Lunetic? Vždyť neuměli zpívat.

    Ale Vašek se to naučil…


    Na první desce?

    No neuměli. Vašek nějakým způsobem intonoval. To ještě šlo. Dá se říct, že polovina z nich, to jsou dva, zpívala. Pak tam byl najatý kluk, který nahrál všechny doprovodné vokály, jenže pak s tím šel do médií. Proto u druhé desky už nesměl být nikdo cizí. Vašek zpíval dvanáct hodin denně, byl to nadlidský výkon, protože aby šlo nahrávání rychleji, nakonec nazpíval komplet všechno. Ostatní se snažili a nějak se to doučili na koncerty.


    Zajímalo by mě, jaká byla reakce rádií, když jste jim poprvé přinesli Mámu.

    Dramaturgové nám řekli, že je to blbost, že to

    A ty dva miliony způsobily šílenství.

    Nikdy předtím tu nic takového nebylo a už nikdy nebude. Když měli v Jungmannce v prodejně cédéček autogramiádu, přišlo tam šest tisíc dětí. Policie nechala vyklidit celou ulici od aut. Jenom jeden člověk ho neodvezl a jeho auto bylo na závěr rozšlapané tak, že z něj zbyla placka. Ty děti na něm celou dobu stály, aby viděly. Pamatuju si nebohé rodiče, kteří museli uvolnit děti ze školy

    nikdy hrát nebudou, a taky nikdy nehráli. Já se o to strašně snažil, postupem času už byla ta hudba dokonce dospělejší, už to byl, řekněme, normální pop. Ale v rádiích Lunetic nikdy neprorazili. Nikdy nebyli v žádné rotaci, nikdy neměli rádiový hit, hráli je jenom v pořadech na přání, protože byli pod neuvěřitelným tlakem šílených fanynek. Zlomovým pro jejich kariéru bylo opět Eso, na které se pravidelně koukaly dva miliony lidí.

     
     

    12

    insider

    6

  • Když měli Lunetic autogramiádu, přišlo šest tisíc dětí. Policie nechala vyklidit celou ulici od aut

    produkční v televizi a zpívání brala jako vedlejšák. Samozřejmě těch faktorů je víc. Ale myslím si, že odhodlání a autenticita jsou pro úspěch zásadní.


    Zatím jsme mluvili hlavně o devadesátých letech. Co jste dělal v době, kdy rapidně klesly prodeje cédéček. To přece řada firem přestala do nových talentů investovat.

    Ale kdepak. Dělal jsem pořád to samé. Ty korporace byly jistě v šoku, ale pokles prodejů byl pozvolný. A cédéčka pořád vydělávala. Když jsme udělali Black Milk, což byla taky neznámá kapela, prodalo se pětatřicet tisíc desek. Pořád v tom lítaly peníze.


    Čím ale podle vás skončila éra podobných komerčně úspěšných popových fenoménů, jako byli Lunetic?

    Ještě nikdy jsem to nepojmenovával, takže se možná budu plést. Ale často o tom přemýšlím. Mám pocit, že tahle, řekněme, lehčí hudba to má dnes trochu těžší, protože ji lidé, které zajímá, jsou schopni vstřebávat z internetu. A zároveň jsou dost pokrytečtí na to, aby za ni utráceli peníze. Vždycky tu budou jednoduché písničky, ale ty kapely s nimi už nemůžou ani objíždět diskotéky, protože by nikdo nepřišel. Není jak to dělat na úrovni, protože se to nezaplatí. Lunetic
    mělo smysl vydávat, když jsme věděli, že prodají desetitisíce cédéček. Kdyby za mnou dnes přišel talentovaný patnáctiletý kluk nebo holka, tak s ním můžu začít pracovat na kariéře, ale bude to nejspíš trvat

    Zatím mluvíme o vašich úspěších. Co se vám naopak nepovedlo?

    Producent Honza Horáček měl ambici natočit sólovou desku, kterou jsme mu vydali. Písničky na ní se mi opravdu líbily, byl to pop s nadhledem, frackovsky zazpívaný. Ale vůbec nikoho to nezajímalo: rádia, lidi, média. Prostě nikoho. Byl to od něj pokus, ve kterém už nechtěl pokračovat. A přesně se projevilo, že to vlastně nemyslel vážně. Že ho ve skutečnosti mnohem víc baví produkce než nějaké exhibování. To samé se pak stalo se Marthou, která nazpívala s Mekym Žbirkou Čo bolí to prebolí. Po megaúspěchu té skladby jsme pojali podezření, že by stálo za to natočit sólovou desku. To se stalo, ale Martha také neměla ambici být zpěvačkou, pracovala jako

    a objížděli s nimi všechny koncerty, celé šňůry, protože věděli, že jinak by jim utekly z domu. Lunetic v sobě vážně měli onu věrohodnost, kterou publikum pokaždé vycítí.

     
     

    12

    insider

    7

  • Dnes je to běh na dlouhou trať. Prosadit se trvá pět nebo klidně deset let

     

    I Tomáš Klus ve svých začátcích musel myslet na rádia. Do písně Navěky přizval Anetu Langerovou a Marka Ztraceného.

    Tomáš Klus – Navěky

     

    Co vás přesvědčilo u Tomáše Kluse, že je ten pravý?

    Okamžitě jsem uvěřil, navíc já, založením písničkář, jeho talentu. Mimo Radůzy tu dvacet let nebyl takový zástupce mladé písničkářské, folkové generace. Když jsem si poslechl Tomášovu desku, jako první se dostavila fascinace, jak vůbec někdo

    jeho prvotina nebyla ideálně vyprodukovaná, byla to hezká folková nahrávka, ale nikdo při jejím vzniku nemyslel na písničky pro rádia. Proto jsme vzali Pocity, natočili do nich buben a kytary, aby ji vzala rádia. Na další píseň jsme přizvali Anetu Langerovou a Marka Ztraceného, kterého jsme tehdy taky zrovna podepsali, a udělali jsme hit Navěky. Myslím, že její úspěch pomohl všem třem.

    Ještě předtím jste ale pomáhal třeba prvním úspěchům Tomáše Kluse.

    Tehdy jsem po dvanácti letech poměrně unavený odešel z Universalu a dostal nabídku od Sony. To jsme si poprvé vyzkoušel, co dělám dnes, takzvanou třistašedesátku. Vzhledem k nízkým prodejům cédéček jsme dospěli k tomu, že pokud má firma do umělců investovat, musí mít i nějaký příjem z jejich koncertů. A protože nikde jinde se vydělat nedá, začaly se firmy starat i o koncerty a další věci. Tomáš byl tehdy první případ. Když jsem přišel do vydavatelství, měl natočenou desku a ta firma vůbec nevěděla, co s ním má dělat, když si vzpomenu na tehdejší porady, přijde mi to skoro komické. Já jsem s ním podepsal smlouvu, oslovil jsem Martina
    Ledvinu, odjeli jsme společně s Tomášem do Zlína, kde předtím nahrával. Bylo jasné, že

    pět nebo klidně deset let. Firmy zjistily, že z projektů, které mají ambici fungovat jeden rok, v dnešní době nevydělají peníze. I proto jsem dospěl k takovému luxusu, že jsem se osamostatnil a dělám přesně to – běh na delší trať a věci, které mě opravdu baví.

     
     

    12

    insider

    8

  • Martin Červnika při nahrávání hitu Co bylo dál s Janou Kirschner a Jelenem.

    dokáže takové věci napsat! A pak to začalo. Vždycky, když něčemu uvěřím, začnu o tom přesvědčovat okolí. Tou vírou člověk musí nakazit další lidi. Takhle jsem nejdřív nakazil paní Hegerovou, kterou jsem znal přes Danu Skalovou, aby ho vzala do Národního divadla. Postupně se mi podařilo nakazit i dramaturgy v rádiích a tak to pokračovalo.


    Takže tohle je vlastně vaše práce. Nakazit lidi svým nadšením?

    Říkám to takhle poprvé, ale trochu ano. Pokaždé, když se objeví něco nového, jsou všichni konzervativní a nevěří tomu. Když se vrátíme na začátek našeho povídání, to samé jsme zažili s Jeleny. Naštěstí jsem za ta léta v pozici, že ve mě mají lidé z branže už nějakou důvěru. A vědí, že v minulosti jsem

    se většinou nepletl. Ale nezastírám, že jsou oblasti, ve kterých to je pořád boj. Třeba prorazit s Debbi, což je dáno její osobností, ale i tím, že zpívá anglicky.


    Je jazyk skutečně pořád taková bariéra?

    Napadl mě takový příklad. Představte si úspěch Tomáše Kluse, který zpívá anglicky.


    (…)

    A takový je to rozdíl.


    Když už je o něm řeč. Jak se vlastně díváte na to, když se umělci vyhraňují proti svým začátkům?

    Musíme si to říct jasně. Tomáš Klus je

     
     

    12

    insider

    9

  •  

    První hit Tomáše Kluse se musel přetáčet, aby nezněl „jen“ jako folková písnička.

    Tomáš Klus – Pocity

     
     

    Tomáš Klus je klasický produkt velkého vydavatele

    Pracovat na někom, formovat talent… už zase na někoho můžete působit jako ten všemocný tahač nitek v pozadí, co jenom počítá peníze.

    Tomášovi ale nikdo neříkal, kdy má přijít refrén nebo jakou by měl napsat písničku. Talent člověk nejvíc formuje tím, že mu zabraňuje vstupovat do slepých uliček. Tomáš třeba něco napsal a říkal: Co tomu ale řeknou folkoví fanoušci. A já jsem na něj spustil: Žádní folkoví fanoušci neexistují! Přece si nebudeš lámat hlavu tím, co ti řeknou na Portě? Je důležité pochopit, že se vždycky najde malá skupina hodně hlasitých lidí, kteří mají nějaká pravidla. Ale ve skutečnosti prostě jen existují písničky a lidi, kterým se buď budou líbit, nebo nebudou. Na ničem jiném nezáleží. Tomáš tehdy tuhle radu přijal,

    v životě posunout dál. Vždycky by byl nějakým způsobem hvězda. V době, kdy měl smlouvu, po něm všichni chtěli, aby vzal roli v nějakém seriálu, ale on dobře vycítil, že by jeho písničky ztratily důvěryhodnost. Chci tím říct to, že dát lidem vědět, že se zjevil nějaký nový talent, je nesmírně těžké. A v případě Tomáše s tím ta Bára strávila tři roky života. V dobrém i ve zlém to odpracovala.

    Není to tak, že talent se projeví vždycky?

    Já jsem říkával, že Tomáš Klus je stoprocentně ten talent, který by se i bez vydavatele prosadil jinou cestou. S odstupem času se na to ale koukám jinak. Klidně mohl být v uvozovkách hvězdou televizního seriálu Ulice a jednou za měsíc hrát svoje písničky na Barování, kde by se všichni mohli utleskat. A nemuselo se to

    klasický produkt velkého vydavatele, protože velký vydavatel mu udělal kariéru. Já jsem s ním podepsal smlouvu. V jeho kariéře je rozhodující člověk Bára Falgeová, která mu dělala manažerku. Ji i mě platilo Sony Music. To, že potom ta firma takřka zavřela svoji českou pobočku a Tomáš se ocitl na volné noze a bez závazků, je shoda náhod. Takže jen logicky využil svou šanci.

     
     

    12

    insider

    10

  •  

    S Martinem Červinkou zpěvák Jakub Ondra natočil dvě skladby. Pak ale odjel do Německa, kde bude příští rok vydávat desku. První singl se jmenuje On the Menu.

     
     
     
     

    Jakub Ondra – On the Menu

     
     

    Na nějakého pinďu, co si doma brnká na kytaru, venku nikdo nečeká

    děláte věci, které jsou, omlouvám se za tu vulgaritu, sračky?

    Tím, že jsem třeba Lunetiky znal osobně, tak mi to vůbec nepřišlo. Už na samém začátku, když tehdy všichni vystartovali po Chaozzu, že zradili scénu, která tu navíc ani nebyla, jsem zjistil, že mi tyhle názory připadají komické. Pop pro mě není sprosté slovo a každý musí jako posluchač na něčem začínat. Dost pravděpodobně to nebudou písničky Toma Waitse nebo Boba Dylana, které osobně miluju. Když mi bylo patnáct, tak jsem taky poslouchal Sweet nebo Smokie a přišli mi super. Pak jsem prošel nějakým intelektuálním vývojem, objevil Yes a Pink Floyd, abych v osmnácti skončil u písničkářů. A navíc si pamatuju, že i ty Slade jsem se musel naučit poslouchat, protože mi to ze začátku přišlo disharmonické. A neznal jsem jejich osobní příběh.

    Je něco, co podle vás současné české hudební scéně chybí?

    Kromě peněz? Prorazit v zahraničí. Byl jsem u dvou pokusů českých hudebníků uspět na zahraniční scéně. U jednoho blíž – u Jany Kirschner to přišlo v blbé době na blbém místě a s blbým producentem. Zkrátka se nesešlo nic. A tak z toho nic nebylo. A hodně vzdáleně jsem asistoval u Sunshine. Vždycky to srovnávám s fotbalem, kde to na rozdíl od hudby nějakým způsobem jde, protože to prostředí není tak zaprděné. Až když Pavel Nedvěd udělal ten krok a vstoupil do světové konkurence, teprve mohl vyrůst. Na nějakého pinďu, co si doma brnká na kytaru, venku také nikdo nečeká. Musí se přestěhovat do centra dění, žít tam a předvést se. Jako to teď zkouší Jakub Ondra, kterého si někdo všiml, jak buskuje na ulici. A podepsal v Německu smlouvu se Sony.


    A ještě jedna otázka. Vzešel jste z undergroundu, ale přitom jste dal tvář tuzemskému popu. Řešil jste, že značnou dobu

    ale mohl podobné věci zbytečně řešit třeba tři roky, než by na ně přišel sám.

     
     

    12

    insider

    11

  •  

    Martin Červinka

    Začínal za mikrofonem coby hudebník ve formaci Solomon Bob. Pak začal vyhledávat a podepisovat talenty pro velká vydavatelství. Podepsal smlouvu s Chaozzem, Lunetic, Black Milk, Mandrage, Tomášem Klusem, Markem Ztraceným a řadou dalších. Posledních deset let spolupracuje výhradně s producentem Martinem Ledvinou, se kterým má vlastní značku SinglTon, která úzce spolupracuje s Universal Music. Mezi jeho současné koně patří skupina Jelen, Debbi či Kateřina Marie Tichá. Je otcem rappera Lipa, kterému ale do kariéry nijak nezasahuje. „Vždycky, když jsem mu řekl, ať dá něco pryč, neposlechl a stal se z toho ten největší hit,“ říká k tomu.

     
     
     

    12

    insider

    12

 
×
Čtete:
2015/11
Martin Červinka

Televize

Videorama

Turné

Ben Cristovao

Kalendárium

Památné dny

Hip Hop 1/2

Elementy ulice

Hip Hop 2/2

Honza Pentifull

Klasika

Teď vážně

Folk 1/2

Bez cancáku

Folk 2/2

Kings of Convenience

Hard & heavy

Ocelové srdce

Jazz a blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary!

Alternativa 1/2

Kroky podzem

Alternativa 2/2

Čankišou

EDM 1/2

MDMA

Mluvené slovo

Vyprávěj

Odjinud

Mimochodem

Tip

Struny podzimu

Recenze měsíce

Dave Gahan & Soulsavers

Recenze

19. 11. 2015

Recenze

5. 11. 2015 1/2

Recenze

5. 11. 2015 2/2

Duel

Richard Müller

SMS REC

SMS/RECenze

Naživo

Young Fathers

Naživo

Converse workshop

Naživo

Nouvelle Prague

Naživo

Madonna

Naživo

Jaga Jazzist

Naživo

Tata Bojs

Naživo

Róisín Murphy

Naživo

Prodigy

Naživo

Joe Satriani

Naživo

Health

Naživo

Sto zvířat

Naživo

Troublegang

Naživo

Kryštof

Naživo

Simply Red

Naživo

Anti-Flag

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.