Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Redakční tipy

Headparáda

Ve studiu

The Prostitutes

Můj soundtrack

Masker

Čerstvé (z)boží

Max Bazowski

Headliner 1/3

Jelen

Headliner 2/3

Jelen

Headliner 3/3

Jelen v říjnu

Enface

Sima Martausová

TOP

8 posmrtných alb

Rozhovor

Zebra Katz

Enface

Myles Kennedy

Reportáž

Fenomén Liberec

Rozhovor

Paulie Garand

Čerstvé (z)boží

Červen

Headliner 1/2

Ellie Goulding

Headliner 2/2

Ellie Goulding

Rozhovor

Support Lesbiens

Art

7 nelepších architektonických obalů

Story

Story Acey Slade

Výslech

Mortal Cabinet

Rozhovor

Health

Téma 1/2

Producenti

Téma 2/2

6 dalších vyhledávaných producentů

Rozhovor

St. Germain

TOP

Madonna

Story

Jackie Crash

Jackie Crash

Papa Roach

Rozhovor

Five finger Death Punch

Retro

Kraftwerk

TOP

Bez šance

Návrat

Bez ladu a skladu

Anketa

Hudebnická knihovna

Rozhovor

Xindl X

Vizuál

Nabil

Rozhovor

Chelsea Wolfe

Výslech

TroubleGang

Rozhovor

The Dead Daisies

Song Story

Mňága a Žďorp

Rozhovor

Hrdinové nové fronty

Ženský element

Janet Jackson

Rozhovor

Mikoláš Růžička

Test

H-D Kvíz

Rozhovor

Tonya Graves

Insider

Martin Červinka

Televize

Videorama

Turné

Ben Cristovao

Kalendárium

Památné dny

Hip Hop 1/2

Elementy ulice

Hip Hop 2/2

Honza Pentifull

Klasika

Teď vážně

Folk 1/2

Bez cancáku

Folk 2/2

Kings of Convenience

Hard & heavy

Ocelové srdce

Jazz a blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary!

Alternativa 1/2

Kroky podzem

Alternativa 2/2

Čankišou

EDM 1/2

MDMA

Mluvené slovo

Vyprávěj

Odjinud

Mimochodem

Tip

Struny podzimu

Recenze měsíce

Dave Gahan & Soulsavers

Recenze

19. 11. 2015

Recenze

5. 11. 2015 1/2

Recenze

5. 11. 2015 2/2

Duel

Richard Müller

  • duel

    Tři veličiny české a slovenské hudební scény daly dohromady desku a my jsme si mysleli, že když se sejde Richard Müller s Michalem Pavlíčkem a Michalem Horáčkem, poletí hodnocení k výšinám nebeským. V duelu Jardy Konáše s Vojtou Libichem to nakonec dopadlo úplně jinak.

    Pavlíčkův rukopis posluchač cítí, ale vtírá se dojem, jako kdyby uznávaný kytarista nasekal muzikálovou rutinu. Silnější skladby typu Obratník bolševika nebo Buď jméno boží pochváleno zapadnou pod nánosem vágní náplně okolo v duchu obyčejného devadesátkového rocku. Minimálně pro Müllera je to ve srovnání s posledními nahrávkami krok zpátky.

    Hudební stránka desky se motá někde na pomezí ryze českého rockového průměru a pokusů o jakousi progresivní epičnost. Absence chytlavých melodií a hromada klišé „na první dobrou“ však výsledek sráží do mlhy tmavě šedého podprůměru. V podstatě jediný opravdu světlý moment celého alba je jako vždy skvělý zastřený projev samotného Richarda Müllera. A to ještě pouze v cyničtějších a temnějších skladbách jako je například úvodní Někdo jiný nebo svižnější Ten chlápek je mi neznámý. To, že mu absolutně podráží nohy další složky díla, je druhá věc.

    hudba

    Někomu bude připadat antikomunistický politický podtext otravný, já oceňuji, že se k Davidu Kollerovi přidal další hudebník, který na bolševiky ukazuje prstem. Horáček napsal svůj rutinní standard, přidal – pro něj netradičně – trochu vulgarity. Na první poslech deska rozhodně zaujme, ale moment překvapení odezní rychle a pak už toho texty moc nenabídnou.

    Slova Michala Horáčka jsou bez debaty největším nepřítelem Sociální sítě. Člověk už pomalu začíná mít pocit, že nebýt minulého režimu, Horáček by přišel o práci. Jeho texty, možná kdysi relevantní a možná i chytře svérázné a vtipné, začínají být jakýmsi ekvivalentem románů Michala Viewegha, dalšího umělce, který si vytvořil kariéru na dětinsky úsměvných a přisprostlých příbězích z dob bolševika. Horáčkova lyrika nezní ani aktuálně, ani atmosféricky a nostalgicky, ačkoli se o oboje očividně snaží. Působí jako zoufalý pokus o přežvýkání své staré práce. Tam, kde už nestačí falešná a trapná lidovost ve formě textů o buřtech z Tesca, pomůže absolutně našroubovaná obhroublost ve formě vulgarismů, které by takto prvoplánově nepoužila ani vlajková loď českého pivního bigbítu Tři sestry. Tady ovšem schází i ten humor.

    texty

     

    jarda

    vojta

    vs.

     
     

    Sociální síť je takovou slepou uličkou. Nemusí to nutně být špatně, Jára Cimrman byl mistr slepých uliček a kam to dotáhl. Ale zatímco v exaktních oborech i v přešlapech najdeme přínos, v muzice to nejde. Na desku se pravděpodobně brzy zapomene. Nebylo by fér tvrdit, že po právu, nepůsobí totiž lacině ani odflákle. Jen od všech tří pánů fanoušci nejspíš čekají něco trochu jiného a z poslechu Sociální sítě se budou akorát drbat na hlavě.

    Desku Sociální síť ocení možná zarytí fanoušci Richarda Müllera. Fanoušci zarytí natolik, že jsou ochotni nejen přimhouřit obě oči, ale možná je pevně zavřít, zatnout zuby a přežít prznění, kterému se jejich oblíbenému zpěvákovi dostává v rukou Michala Pavlíčka a především textového zločince Michala Horáčka. Určitě bude velkým přínosem do hudebních katalogů hudebních fanoušků, kteří chtějí dokola poslouchat český polistopadový pop rock v nových a nových variacích. Mimo tento uzavřený svět ale deska už teď padá do propadliště dějin.

    Přínos

    Müllerova alba vždycky atmosféru měla. Ono s takovým hlasem se v tomto směru dá čarovat opravdu hodně. Jenže novinka selhala, nabízí jen oposlouchaný a hodně zaprášený zvuk a zpěvák sám působí, že se ve studiu spíš nudil. Ne že by nahrávka působila nuceně či z povinnosti, spíš jako kdyby si autoři ve dvě ráno v baru slíbili, že spolu něco určitě musí udělat a pak se divili, když se po tahu ve studiu opravdu sešli.

    Atmosféra i přes veškerou snahu působí přinejmenším uměle. Zdánlivě velká produkce, ať už se jí snažíme pochopit sebevíc, prostě smrdí vyčpělostí průměrného devadesátkového bigbítu a zejména prvoplánovitostí. Výsledek by mohl s trochou snahy působit alespoň nostalgicky, vyznívá však spíš křečovitě, smutně, a místy dokonce infantilně – melodie „jako by“ ruské lidovky s balalajkou v písni o bolševicích je jenom jedním z momentů, kdy je posluchači prostě trapně. Nemluvě o celkovém uměle našroubovaném patosu stárnoucího chlápka hořkosladce se ohlížejícího za životem. Prostě to nefunguje.

    Atmosféra

    Pavlíček, Horáček i Müller, to je výrazný autorský tým rozpoznatelný od první do poslední skladby. Deska je originální, výrazná svým pojetím i konceptem. Jen se nedá moc poslouchat. Ale to na autentičnosti nic neubírá. Otázka je, jestli budou pánové Sociální síť brát ve své tvorbě jako nějakou zásadní desku. Pokud ano, tak si hodně věří.

    Vše podstatné bylo bohužel řečeno výše. Všechno, co na desce slyšíme, už za posledních pětadvacet let na úzkém poli domácí pop music zaznělo v desítkách mutací. Jediná alespoň vzdáleně autentická stránka desky Sociální síť je již zmiňovaný Müllerův hlasový projev, ale to bohužel na označení alba za autentické nestačí.

    Autenticita

     

    1,5

    verdikt

    :

    1

     
     

    1

    1

     

    Pochovej svýho Lenina

    Richard Müller

    Sociální síť

     
     
     
     
     

    1. Někdo jiný

    2. Na obratníku Bolševika

    3. Poprchává

    4. Pochovej svýho Lenina

    5. Proto jsem nešel zvonit klíči

    6. Ten chlápek je mi neznámý

    7. Buď jméno boží pochváleno

    8. Na druhém konci aleje

    9. Na odvrácené straně ticha

    10. V Kyselý prdeli

    11. Zimomřivá

    12. Někdo jiný (verze II)

     
     

    Sociální síť

    Richard Müller

 
×
Čtete:
2015/11
Richard Müller

SMS REC

SMS/RECenze

Naživo

Young Fathers

Naživo

Converse workshop

Naživo

Nouvelle Prague

Naživo

Madonna

Naživo

Jaga Jazzist

Naživo

Tata Bojs

Naživo

Róisín Murphy

Naživo

Prodigy

Naživo

Joe Satriani

Naživo

Health

Naživo

Sto zvířat

Naživo

Troublegang

Naživo

Kryštof

Naživo

Simply Red

Naživo

Anti-Flag

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.