-
THE VIEW
ROPEWALK
Björk
Vulnicura remixed
Tara Fuki
The Best Of...
Machine Gun Kelly
General Admission
Bones
Frayed
Jamie Lawson
Jamie Lawson
Aku-Aku
Ples loutek
QUEENSRYCHE
CONDITION HUMAN
Top Dream Company
Double Gig
Boy Wonder &
The Teen SensationsRadical Karaoke
Chk Chk Chk
As If
St. Germain
St. Germain
Demi Lovato
Confident
Selena Gomez
Revival
ANDREA BOCELLI
CINEMA
Agu
Ke světlu
Mirai
Cesta z města
Space Love
Disco Inferno
CLUTCH
PSYCHIC WARFARE
YACHT
I Thought The Future Would Be Cooler
MOGWAI
CENTRAL BELTERS
5 Seconds Of Summer
Sounds Good Feel Good
KYLESA
EXHAUSTING FIRE
COLLECTIVE SOUL
SEE WHAT YOU STARTED BY CONTINUING
Páté album čtveřice z Dundee potvrzuje již řečené. Umí napsat melodické poprockové písně, Kyle Falconer má sexy nakřáplý hlas a styly se nenásilně mísí. Jen se to nijak nevyvíjí. (JŠ)
Trýzeň a beaty. Vstřebat nálož remixů už tak emotivního alba Vulnicura je heroický úkol i pro nekritické fans. Rozdíly mezi originály a remixy jsou navíc malé. (AKO)
Devatenáct starších písní, jedna novinka. Jde o citlivý výběr, který zdůrazňuje atmosféru Tara Fuki. Dlouhé zimní večery kouzlo desky ještě podtrhnou. (JK)
Druhé album rappera z Clevelandu, jehož snem je být jako Eminem, je rozplizlá zbytečnost. Epické přehrávání je otravné už v prvním tracku. Nezajímavé, nudné, nevkusné. (KB)
Bones zase čaruje. Novinka je typický „mash“ temného, pomalého hip hopu s prvky trapu a witch house, i když on zřejmě ani neregistruje, že něco takového kdy existovalo. (KB)
Deska, která dobře ilustruje současnou britskou písničkařinu. Kytara, piano, metličky s virblem. Nic výjimečného, ale zároveň vysoko nad úrovní české obdoby. (JK)
Comebacková nahrávka „teplických King Crimson“ je po osmnáctileté pauze skvělou příležitostí pro obdivovatele instrumentální bravurnosti sedmdesátých let. (AKO)
Na patnáctém albu se americká progresmetalová parta vrací ke svým začátkům. Nese hard rock čistý, skvěle interpretovaný a vzhledem k artrockovým dotekům také rafinovaný. (JŠ)
Trochu zaprášená (zpívat o Topolánkovi v roce 2015?) anglicko-česká dvojdeska. Přesto je důkazem, že u nás lze dělat solidní funk i bez Romana Holého. (JK)
Zatímco ostatní vyprsťují devadesátkový pop rock z českých rádií, Kuba Kaifosz coby Boy Wonder se jim směje z desky, která vykrádá úplně všechno, ale tak chytře, že ho budou nenávidět ještě víc. (KB)
Takhle by mohli znít Monkey Business, kdyby netrpěli krizí identity. Reminiscence osmdesátkového diska se dá totiž dělat tak, že je sexy. I bez trapně košilatého humoru, kterému se už stejně nikdo nesměje. (KB)
Trvalo to patnáct let, ale čekání stálo za to. St. Germain stále dělá pohlcující nu-jazz, o kterém se hůř píše, než se mu poddává. Ale zní jako dotažená a chytrá hudební relaxace. (HV)
Další pop ze stáje Disney. Lovato má talent, má nápady, má singly, ale také (zatím) zaměnitelný projev a v rámci žánru konkurenci, které jen kouká na záda. (JK)
První studiovka po loňské bestofce. Gomez je klidnější, upřímnější, netlačí tak na pilu a víc si hraje s aranžemi. Výsledkem je uvolněný pop ve středním tempu. (JK)
Dobrý výběr, zajímavá prezentace. Andrea Bocelli zpívá vlastní verze slavných písní z filmů a muzikálů. Sází na svůj hlasový rozmach i schopnost přitažlivě aranžovat osvědčené verze. (JŠ)
Chilloutový debut polské, u nás usazené písničkářky přináší křehké výlety do krajů snového ambientu. Jemné, minimalistické a poetické album pro citlivé uši. (AKO)
Debutové EP, které lehce recykluje starší singly. Nabízí trochu plochý, ale dobře zahraný pop pro Evropu 2 a YouTube generaci. (JK)
Kosmická dvojka Aka 47 a Voodoo se vrátila z anglického exilu a přivezla šest melancholických vhledů do vlastního elektrosvěta. Noc je klíčem k jejich duši. Moc dobré to je. (KB)
Pojedenácté a stále v náramné formě, to je novinka amerických Clutch. Od hard rocku na ní putují k blues, vše je syrové, a přitom energické. Určující je průbojný zpěv Neila Fallona. (JŠ)
My si také mysleli, že budoucnost bude větší jízda. Nový YACHT sice předvádějí futuristickou verzi new wave, synth popu a electro funku, ale i přesto je to trochu sterilní a místy nuda. (KB)
Dvacet let existence slaví Skotové vydáním trojalba.
Sumírují na něm cestu od
post-rocku přes pletky s alternativními zvuky po elektroniku, vše reprezentativně. Týká se to i bonusů. (JŠ)One Direction s kytarami. Chytlavé refrény a chorály zaujmou, ale nezamaskují prázdnotu většiny skladeb. Pár slušných singlů pro odpolední MTV, zbytek je vata. (JK)
Americká sludgemetalová trojice nadále hledá nové podoby svého sychravého zvuku, který zdobí Laura Pleasants hlasem divoženky. Někdy je to šťastné, jindy poněkud marné. (JŠ)
Američané Collective Soul to dělají od roku 1992 stejně, a to je problém. Mají schopnost napsat příjemné softrockové skladby, které neurazí, ale je jich už moc a podobných. (JŠ)
SMS/RECenze
sms/rec
1
1
Předchozí článek:
Richard Müller
Další článek:
Young Fathers