-
text Kay Buriánek
foto lucie levá
Zebra Katz
Pruhovaná nesmiřitelnost
6
rozhovor
1
-
Je neuvěřitelné, jak snadno a rychle si u nás reprezentant poměrně okrajového žánru získal publikum. Už při tuzemské koncertní premiéře Ojaye Morgana, který si říká Zebra Katz, vzalo vzájemné oťukávání za své po první rozlité láhvi šampaňského, prvním teatrálně odhozeném svršku a první slečně nahoře, tančící mezi odposlechy. V čem tkví jeho kouzlo?
Oblečení mi musí dodávat sebevědomí
Zebra Katz je kočička. Nebo spíš černý panter. Jeho druhá pražská one man show, kterou odehrál v klubu Meet Factory, už měla průběh extatické párty od samého začátku. Těsně před ní si našel čas poskytnout Headlineru rozhovor.
Jak vzpomínáte na svůj první koncert v Praze?
Bylo to skvělé, plný klub a spousta energie. Takže se těším zpátky a rád bych v Praze strávil trochu víc času než poprvé, protože se mi kromě klubu nepovedlo vidět skoro nic a rád bych se podíval i do města a tak. Už jenom cesta z letiště do Meet Factory skrz staré centrum mě nadchla a pochopitelně jsem slyšel hodně o Praze i vyprávět.
chtěli interiérový design, tak jsem se na to vykašlal, udělal si bakaláře na Eugene Lang a tím to vlastně celé začalo. Protože jsem se ale chtěl nějakou dobu věnovat
Jaký je váš vztah k módě?
Velmi kladný. Na střední škole jsem studoval obor kostýmní design a chtěl jsem pokračovat dál a zároveň studovat umění na škole Eugene Lang. Jenže po mně
6
rozhovor
2
-
Reálný život je
moje jediná inspirace, přítelii módě, navrhoval jsem alespoň oblečení pro svoje přátele. A taky si návrhář Rick Owens vybral jeden můj track do svojí módní přehlídky a pozval mě do Paříže. Jinak to ale moc neprožívám, mluvíme-li o tom, co si oblékám já. Mám svůj styl, který vychází ze základního předpokladu – musím se cítit dobře, pohodlně a outfit mi musí dodávat sebevědomí. Ale fakt je, že teď připravuju svoji vlastní fashion značku, měla by být venku brzy.
Vaše poslední EP Nu Renegade je hodně temné a zvukově až brutální. Kde berete inspiraci k takovému materiálu?
Příteli, reálný život je moje jediná a skutečná inspirace.
Život v New Yorku? Nebo máte i jiná oblíbená města?
Miluju New York, pochopitelně. Je to nejlepší město na světě. Ale baví mě
6
rozhovor
3
-
i Berlín, rád navštěvuju Londýn, Moskva je divoká a exotická. Ten seznam oblíbených měst se s každým turné rozrůstá o nová místa, což je skvělé.
Původně ale pocházíte odkud?
Vyrůstal jsem na jižní Floridě. Myslím, že tam, už na základní škole, se u mě začaly projevovat umělecké sklony. Ve školní hře jsem hrál Santa Clause, což byl dost bizár. Když moje sestra odešla studovat tanec, rozhodl jsem se, že i já chci pokračovat podobným směrem, a přihlásil jsem se na státní uměleckou školu Middle School of the Arts na Floridě.
Vaši rodiče jsou z Jamajky. Máte talent a sklony k muzice a umění obecně po nich?
Ne, vůbec, jediní z rodiny s inklinací k umění jsme my dva, moje sestra a já.
Už dlouho slibujete celou desku, zatím jste vydal jen několik EP a mixtapů. Kdy k tomu dojde?
Pracuju na ní. Příští rok, doufám. A doufám i v zajímavé hosty. Trpělivost, bude to super.
Často jste spojován s queer-rapovým hnutím, neštve vás to? Co byste k tomu řekl?
Nic, protože nic takového ve skutečnosti neexistuje. Je to jenom uměle vytvořená kategorie pro queer umělce, kteří chtějí dělat hudbu, ale já jsem dost silně
proti. Nechci být produktem novinářské terminologie. Chci, aby lidé poslouchali moji hudbu a pochopili, co a proč dělám. To je celé. Když se k tomu budu vyjadřovat, protože se mě na to neustále někdo ptá, budu tím vlastně připouštět existenci něčeho, co není. Obecně je nutné svoji sexualitu používat jako nástroj k jejímu respektu, ale neměla by se stát argumentem v rukou těch, kdo uměle vytvářejí nějaké genderové kategorie jenom proto, že je pohodlnější něco onálepkovat.
Jak moc je pro vás důležitá kreativní nezávislost?
Ultimátně. Proto nejsem pod žádným labelem, mám svůj vlastní, na kterém vydávám svoji vlastní hudbu. Jsem tak šťastný a rád bych, aby to tak zůstalo, nehodlám na tom nic měnit.
Rád udržujete všechno takhle jednoduché?
Ano, je to stejné jako s mojí tvorbou. První mixtape Champagne je přes čtyři roky starý. Na nových věcech jsou ale podepsáni stejní producenti jako tehdy – Teen Wolf a Mike Dextro. Baví mě používat stejné jednoduché neopracované prvky, je to můj zvuk, hodně toho vzniká velmi rychle, impulzivně a jednoduše. Nechci předstírat, že jsem byl pět dní někde ve studiu a pracoval na jednom tracku, když to není pravda, protože jsem to nahrál za půl dne v mém malém domácím studiu. Nebaví mě přeprodukované věci.
6
rozhovor
4
-
Vždycky jsem byl fanoušek Grace Jones a vypadám jako ona
Zebra Katz
V New Yorku usazený multižánrový umělec a rapper má blízko k charakteru hudebního interpeta i k divadlu. Jeho úplně první sólová exhibice byl komicko-taneční kus inspirovaný Shakespearem nazvaný Moor Contradictions. Ojay Morgan studoval britsko-americkou dramatickou akademii v Londýně, Parsons School of Design a Eugene Lang College, kde získal bakalářský titul. Jako Zebra Katz vydal dva mixtapy, Champagne (2012) a DRKLNG (2013), několik singlů a EP. Mezi jeho největší zářezy patří už kultovní klubová podivnost, song Ima Read. A pochopitelně i věc, na které se masivně podílel – track s názvem How Do You Feel?, který si jako podkres pro svoji módní přehlídku kolekce jaro / léto 2013 vybral sám velký Rick Owens. Letos vydal nekompromisně morbidní EP s hostující vokalistkou Leilou, nazvané Nu Renegate. Nesnáší, když je kategorizován jako reprezentant queer-rapového hnutí a je hrdým gayem, kterého zbožňují ty nejhezčí holky z klubů. Je jasné proč. Je to totiž kromě všeho sošný černoch s velmi vyvinutým sociálním cítěním, skvělý bavič a uhrančivý performer.
Už jsme se bavili o queer scéně, ale považujete vlastně vůbec sám sebe za hiphopového umělce?
Ne, protože nedělám hip hop, i když si to spousta lidí myslí, protože jsem černoch a vypadám, jak vypadám. Sám ani rapovou hudbu neposlouchám. Baví mě spousta jiných stylů, techno, starý soul, noise, experimentální věci. Když jsem byl na střední, mojí obsesí byli Lauryn Hill a The Fugees. To je strašidelné, co? A pochopitelně můj velký vzor je Grace Jones. Jednak mě baví silný feminismus, který je v její hudbě, a taky její vizuální estetika, takže jsem ji nějak organicky přijal za svou. Proto i ten androgynní vzhled, třpytky na rtech i účes. Jo, vždycky jsem byl fanoušek Grace Jones a vypadám jako ona, haha!
Jak moc je pro vás důležitá zpětná vazba od recenzentů?
Moc ne. Nechci, aby to znělo nafoukaně, ale myslím, že to má nulovou výpovědní hodnotu. Myslím, že poznám, když se mi něco povede, a zároveň mám dost sebereflexe uznat, že se mi něco naopak nepovedlo. Udržet si tuhle schopnost střízlivě uvažovat o svojí tvorbě je podle mého klíčově důležité a cizí názory to nikdy nemůžou suplovat.
6
rozhovor
5
-
4x Zebra Katz
6
rozhovor
6
Předchozí článek:
8 posmrtných alb
Další článek:
Myles Kennedy