-
Britský písničkář s kořeny v trip hopu se vrátil do Prahy. Byl skvělý, ale zradilo ho publikum.
text jarda Konáš
foto jakub macháček
Fink
Jak ostatním zkazit koncert
3
naživo
1
-
MeetFactory, Praha, 17. 2. 2015
Fink je originální interpret. Mistr nenápadných melodií, který klame tělem. Na pódiu vypadá jako dřevorubec nebo chlápek z přístavu, ale jeho melancholická hudba a tichý projev posluchače pomalu omotávají a hypnotizují. Je zdravě drzý experimentátor, do tradiční ostrovní písničkařiny míchá prvky elektroniky, dubu, rád odkazuje na svá dýdžejská léta. Má okolo sebe vynikající muzikanty, kteří ze skromné sestavy dokážou vyčarovat velkolepé pasáže. Toho všeho si fanoušci užili do sytosti, Fink sice nastoupil až ve čtvrt na jedenáct, ale z pódia odešel krátce po půlnoci.
Aktuální turné je k loňské desce Hard Believer. Logicky dostala v setu velký prostor, leckoho ale mohlo překvapit, že Fink vynechal mnohé starší hity. Proč ne, má na to plné právo, ale možná tím zdůraznil zásadní problém celého večera – nezdvořilé publikum. V MeetFactory bylo vyprodáno, ale ne všichni byli evidentně na Finka zvědaví. Prakticky okamžitě po začátku koncertu se od baru na druhém konci sálu začalo ozývat kecání a plkání, které se brzy změnilo v nepříjemnou rušivou kulisu hučícího davu. Nebylo před tím úniku. Situace byla obzvlášť zoufalá v případě skladeb, ve kterých se
Fink doprovázel sám. Kdo nestál v předních řadách, byl nekompromisně přehlušen nekonečným šumem desítek popíjejících kecalů. Mačkat v ruce kelímek s pivem a vyprávět banální fóry kamarádovi, to může člověk dělat kdekoli. Venku, v hospodě, při čekání na autobus. Ale, proboha, předvádět tohle na folkovém koncertě je drzost neuctivá vůči interpretovi i dalším návštěvníkům. Zdá se, že MeetFactory začíná být dalším podnikem, kam se určitá skupina lidí chodí ukázat, a program je jí ukradený.
Ačkoli Fink toho večera svůj nevyrovnaný boj s publikem prohrál, fanouškům na své straně dokázal dát maximum. A když pak mezi skladbami vyprávěl: „Před čtyřmi lety jsem tu hrál poprvé, to jsme spočítali 331 platících. Dneska je vás tady devět set a já vám za to obrovsky vděčím a děkuju!“ Nebo před přídavkem: „Ty jo, tak prý si můžeme zahrát ještě dvacet minut, to je skvělé!“, nešlo o žádné zdvořilostní fráze. Bylo vidět, že je v Praze rád a určitě přijede znovu. Jen prosím ty desítky kecalů, ať příště zůstanou doma. Ty dvě hvězdičky z hodnocení dolů bych jim nalepil na čelo, protože právě oni zkazili celý koncert.
naživo
3
2
-
naživo
3
3
Předchozí článek:
Ennio Morricone
Další článek:
Jelen a Nebe