text Ondřej Horák

foto archiv just for being

Just for Being jsou kapelou o generaci mladších muzikantů, kterým je kolem pětadvaceti let. Před pár týdny vydali debut a narvali pražský klub 007, kde křest vidělo přes tři sta lidí. To na kapelu jejich ražení není vůbec špatné číslo. Jak to vidí oni?

K punk rocku se dostali na přelomu základní a střední školy, osobně mají blízko k pražským Kung-Fu Girlz. Ti to díky silným antifašistickým postojům dotáhli až na fotku ve Výroční zprávě Ministerstva vnitra o extremis­mu, pět mladíků s kytarami uvádělo sekci Levicový extremismus. „Měli jsme z toho samozřejmě radost, ocenění od zavedených autorit vždy potěší,“ říká bubeník Ondřej.

Basáka Just for Being, který si říká Tomsn, zavedli k punk rocku skate, láska ke kytarové hudbě a hlavně Míra z Kung-Fu Girlz. „Celé to tehdy přivezl do Sedlčan, kam jsem chodil na gymnázium,“ říká Tomsn. Jako první

se mu do ruky dostaly kapely Čertůf punk, Šanov 1, ale i výrazně mladší Houba. Zahraniční kapely zastupovalo klasické trio Sex Pistols, The Clash a Dead Kennedys.

„První punkové cédéčko, které jsem si koupil, byl shodou okolností Sex od Visacího zámku,“ odkazuje Tomsn na titulní stranu Headlineru. Kazety tehdy pomalu předávaly žezlo kompaktním diskům a internetu. I díky němu se dostal k nahrávkám amerického labelu Hellcat Records, který označuje za hudebně určující. Mluvíme tu především o kapelách Rancid, Dropkick Murphys a Tiger Army.

Hrát melodie, kterých se chytnou lidi, a sázet do nich věci, které nás serou

Punk neznamená nezájem

Podobně jako Unholy Preachers i kluci z Just for Being se k názorovému obsahu dostali především přes striktnější hard core. „Hudebně mě to tolik nebavilo, ale dalo mi to přehled o různých směrech a tématech, které se v rámci scény objevují,“ říká Tomsn a pankáče vrstevníky si vybavuje jako přespříliš nihilistické. „Znal jsem spoustu kluků, co se vykašlali na školu, a největším punkem pro ně bylo, že se o nic nestarali. Zajímala je pouze ta image, že máš všechno v píči.“

Tohle ale Just for Being nestačilo, jejich plán byl jasný a smělý. „Přišlo nám zajímavé hrát melodie, kterých se chytnou lidi, a sázet do nich věci, které nás serou. Už tehdy jsme byli všichni vegetariáni, zajímali jsme se o fair trade a další témata, která řeší spíš hardcoreová scéna,“ vysvětluje Stoláč (zpěv, kytara) ideu politické poppunkové kapely. Hned na začátku ale narazili s anglickými texty. „Lidi se na text stejně většinou vykašlou.“

„Teď jsme ale řešili, jaké hrát covery. Chtěli jsme třeba převzít skladbu Karl Marx and History od Randy. Jenže v tom textu se v podstatě vyzývá k ozbrojené revoluci,“ popisuje Tomsn jablko sváru. „Ne úplně přímo k revoluci, ale tohle jsou opravdu... komunisti,“ šeptá spiklenecky Stolič s tím, že moc nevěděli, jak se k tomu postavit. „Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme se to nezvládli naučit,“ končí téma Fanda. Punkový přístup k zvládání nástrojů zachránil kapelu od komunistické písně.

Pouliční boj

Už od konce 70. let je pro tuzemské pankáče asi nejdůležitější se vymezit proti vlastním vrstevníkům, vystoupit z monolitického

Politika a holky

Politická témata se čas od času mohou vyčerpat a do melodického pop punku tak občas zpívali i o děvčatech. „Já jsem to vždycky tak nenáviděl,“ chytá se kytarista Fanda za hlavu. Na angažovaných tématech se podle něj ale kapela shodne. „Jsou to věci jako GNWP, práva zvířat, nesmyslnost války nebo vykořisťování lidí. O tom asi nemusíme moc diskutovat,“ říká.

z davu. „Když nám bylo patnáct šestnáct, v rámci sedlčanské scény jsme absolutně nesnášeli diskanty,“ popisuje Stoláč mladé lidi, kteří se do Sedlčan každý pátek sjížděli z okolí na diskotéku. Honza Peterka by je pravděpodobně označil za vesnické máničky.

Jako jasný a stabilní nepřítel se ukázali neonacisti. „Párkrát jsem dostal od nácků, ale ne že by mě někdo ztřískal do krve,“ popisuje Tomsn setkání s krajní pravicí. Fanda má peprnější historku. „Já hrál v kapele UHO 13, hráli jsme na Dobříši s Pilsner Oiquell a přišlo docela dost lidí. Po akci tam napochodovalo

asi čtyřicet nácků s tyčemi a zvrhlo se to v regulérní pouliční boj. Do toho přijeli policajti, řekli rozejděte se, zase odjeli a vrátili se, až když bylo po všem. Na mýho bratrance tam nácek regulérně vytáhl bouchačku.“

Nákupy přes internet

S nástupem internetu pomalu ustupovala rukodělná tvorba oblečení, mikiny s nápisy Fuck the System a Punks not Dead si kluci objednávali přes internet. „Občas jsem si koupil ve frcu hadry a nechal si na to od

Loga na kulichy nám našívala máma

mámy našít nášivky,“ doplňuje Stoláč. Mladá generace pankáčů s rodiči problém opravdu neměla, nejspíš proto, že dospělí už nejsou vyděšení z každého „západního trendu“.

„Asi proto jsem s tím tak brzo skončil. U nás nikdo absolutně neřešil, co mám na sobě. Postupně mi přišlo, že to nikoho nezajímá. Nikdo nereagoval, ve škole už mě všichni znali, tak jsem toho nechal,“ přiznává Stoláč, že punková móda má především provokovat a strhávat na sebe pozornost.

Punk od mámy

Kluci si občas roztrhali triko nebo kalhoty, sem tam píchli nějakou pyramidu, jen Stoláč to posunul dál: „Já si udělal batikované kalhotky.“ „Ty krávo,“ vykřikne Fanda a složí obličej do dlaní. Všichni pak svorně přiznávají, že jim s punkovou módou pomáhají rodiče. „Přece si nezničím hezkou džísku! Máma má stroj, vždyť jak já bych to přišil?“ ptá se řečnicky Fanda. „Ostatně v rámci našeho merchandisu nám loga na kulichy našívala máma, takže není moc co tajit.“

Méně revoluce, více bazénů

Otázku nezávislosti Just for Being museli řešit konkrétněji než Unholy Preachers. „Přišel za námi jeden člověk s tím, že nám Monster vydá desku. Dlouho jsme to řešili,“ říkají. Kluky představa zeleného M na jejich desce pálila, na druhou stranu na vydání prostě neměli peníze. Situace se ale vyřešila sama. „Po jednom koncertu nám řekl, že bychom

To štěstí nabralo konkrétních obrysů, když jim první EP vydala inciativa Good Night White Pride a čerstvý debut There is a Lie that Never Goes Out vyšel pod nezávislým

„Došlo nám, že Monsteru vůbec nejde o hudbu. Chce mít jen image značky, která podporuje mladé kapely. Na druhou stranu hrajeme na Mighty Sounds, které také zaštiťuje velký sponzor. Kdyby ho neměli, festival vůbec nebude.“ Just for Being rozhodně nehodlají sponzorství nikomu vyčítat. Sami dobře vědí, že logo nadnárodní společnosti mohli mít na desce klidně také. „Spíš jsme v tomhle měli vždycky štěstí,“ říká Stoláč.

měli zpívat méně ‚Fuck society‘ a psát hlavně o párty u bazénů. Tehdy jsme to tak nějak z obou stran ukončili,“ vzpomíná Fanda.

labelem Damage Done Records. „Je to naprosto boží. My bychom to maximálně nahráli a viselo by to v digitálu na internetu. Teď máme v ruce vinyl a zároveň víme, že to dělají kluci, kteří to mají nastavený podobně jako my, a nikdo na tom nevyváří,“ děkuje Fanda. V duchu DIY kapela každý vinyl lehce dotvořila fixami a spreji, což udělalo z každé kopie originál.

Pankáč a rasista? Nesmysl

Podobně jako kluci z Unholy Preachers mají i Just for Being zkušenosti s projevy rasismu uvnitř scény, na které by vzhledem k historii neměly mít prostor. „Nemůžeme oddělit hudbu od politiky, a když jsi pankáč a zároveň rasista, je to prostě nesmysl,“ říká Stoláč.

Díky angažovaným textům na Just for Being i v mladém alternativním prostředí koukají skrz prsty. „Někde o nás psali, že jsme pohodová kapelka, ale máme pocit, že spasíme svět z pódia. Ty lidi na tebe prostě koukají blbě, když zrovna nehraješ na Sedmičce nebo v Bubnu, kde je to normální,“ říká

Fanda. „Potkal jsem kamaráda, který vůbec nechápal spojení práce s narkomany, hraní benefitů pro Food not Bombs a vegetariánství s okovanym páskem, tetováním a hlasitou a rychlou hudbou.“

Kromě toho, že jsou všichni vegetariáni nebo vegani, promítá kapela angažované texty do osobních životů? „Dá se říct, že žijeme konzumně jako kdokoli jiný. Jen o tom víc přemýšlíme, což je dáno právě tou subkulturou, ze které vycházíme. Kdybychom to neřešili vůbec, asi bychom si nasrali do huby až moc,“ říká Stoláč a mluví především o výběru potravin a kosmetiky nebo oblečení, které nepochází ze sweatshopů.

Tomsn se subkulturní kořeny snaží reflektovat ve studiu architektury, kde akcentuje ekologické stavební materiály. Může to být mladická naivita, možná ještě nestihli přijít o všechny iluze, „punkové“ ideály se ale snaží implementovat do osobních životů. „Čtyři roky jsem pracoval v neziskovce s drogově závislými. Došlo to ale tak daleko, že jsem neměl na jídlo a nájem. Ale co se týče povolání, kterými jsem prošel, můžu se na sebe podívat do zrcadla,“ končí debatu Fanda.