V první jarní den plánuje David Koller vydat novou sólovou desku ČeskosLOVEnsko. Na její produkci se podílel i blízký spolupracovník Stinga či Garyho Numana Kipper Eldridge. „Moje práce je dvojí, musím zaručit, aby byl spokojený David i jeho nahrávací firma, která mě platí. Velmi rychle jsme se ale shodli na tom, že neděláme ani desku Katy Perry, ale ani Greatful Dead. Hudebně jsme si padli do noty,“ říká o nahrávání britský producent.

Co pro vás byla při nahrávání s Davidem Kollerem největší výzva?

Jazyková bariéra. Jsem nepoužitelný, nemluvím česky. A naopak, když jsem v tenzi, mluvím anglicky tak rychle, že mi málokdo rozumí. Takže musím zpomalovat komunikaci, aby se chytali i ostatní. Samozřejmě je kvůli jazyku problém i v tom, abych plně chápal významy písniček. Ale jinak nás žádné zásadní problémy nepotkaly. Atmosféra ve studiu byla klidná, soustředěná. Ale co já vím, třeba teď kapela sedí ve vedlejší místnosti a plánuje, jak mě vyhodit.

Jak vnímáte při nahrávání svou roli?

Snažím se ve studiu fungovat jako člen kapely a dát ostatním čerstvý pohled na věc, protože jejich písničky a starší tvorbu přirozeně neznám. Dokonce jsem na album napsal jednu písničku, je to balada, ke které udělal David slova. Můj způsob práce je takový, že předkládám ostatním nápady, které by podle mě stálo za to zkusit. A někdy to funguje a jindy se zase vrátíme k původnímu nápadu. Jsem taková porodní bába, která pomáhá na svět tomu, co v sobě muzikanti mají. Rozhodně nejsem ten typ producenta, který řve a vytváří ve studiu hustou atmosféru.

Má práce s českou kapelou nějaká jiná specifika než jazyk?

Za svou kariéru jsem pracoval se spoustou různých muzikantů a skvělé na tom je, že hudba nakonec skutečně funguje jako společný jazyk, kterým mluvíme, nehledě na to, odkud jsme. Nějakým způsobem totiž všichni žijeme podobné životy plné zkoušení, poslouchání, posouvání vlastních hranic a nekonečného objíždění koncertů. Má role jako producenta i v tomto případě byla, aby se všichni cítili v pohodě, klidu a to jim dovolilo vydat ze sebe to nejlepší. Základem všeho je zbavit muzikanty stresu, aby si jenom užívali, že hrají, a nezatěžovali se zbytečnými obavami, že musí někomu z nás dokazovat, jak moc jsou dobří hráči.

Jak se vlastně stalo, že je z vás producent?

Byl jsem odjakživa muzikant. V sedmi jsem hrál na kytaru, v osmnácti jsem měl dokonce kapelu One Nation s nahrávací smlouvou u EMI. Natočili jsme dvě alba a odjeli k nim několik turné. Tehdy jsem sice hrál na kytaru a zpíval, ale také jsem si ty desky produkoval sám. Docela se nám dařilo, ale nakonec jsme se na to vykašlali. A pak jsem dostal lano od Garyho Numana a poprvé zkusil produkovat někoho jiného než sebe. Tehdy jsem si uvědomil, že být producent mi vyhovuje mnohem víc. Tenhle týden dělám muziku s Davidem Kollerem v Mikulově, další s folkovou kapelou ze severní Anglie. Líbí se mi ta pestrobarevnost. Nechtěl bych už hrát pořád dokola to samé.

A jak jste se dostal k práci na zásadních deskách Stinga?

Dělal jsem zrovna na jednom filmu a režisér přišel s nápadem, že titulkovou písničku zazpívá Sting. A Sting se do ní rozhodl použít část melodie, kterou jsem napsal pro film. Pak mě pozval, abych se šel podívat na natáčení. Šel jsem tam jenom pro zábavu, jako voyeur, abych se podíval, jak to chodí. Jenže v jednu chvíli nastal problém, Sting se pohádal s režisérem o část skladby. A já jsem dal hudební návrh, jak z toho harmonicky ven, který se mu líbil. Za dva týdny volal a ptal se, co zrovna dělám. Já právě zdobil svůj byt a neměl jsem moc co na práci. No a on mi navrhnul něco, co nebylo možné odmítnout: ‚Co kdybys přijel do Itálie a pomohl mi s nahráváním nové desky?’. Odjížděl jsem tam jako programátor a klávesák na dva týdny. Nakonec jsem se Stingem v Itálii strávil rok a vznikla deska Brand New Day. Byla to šťastná náhoda. Přišel jsem ve chvíli, kdy si nebyl jistý, proč točit nové desky, a potřeboval nějaký čerstvý pohled.

Kipper Eldridge

Jsem taková porodní bába

Text Honza Vedral (MF DNES)

foto facebook kippera eldrige