Nad novou deskou Královny popu, jejíž vydání a unikání na internet připomíná podivnou šarádu, se utkali Jarda Konáš a Michael Švarc. Ani u jednoho to Madonna nevytáhla nad průměr.

Madonna

Rebel Heart

Madonna a její tým evidentně plánovaly vydání s velkou pompou, ale leaknutí desky veškeré plány zbouralo jako domeček z karet. Ano, není to chyba autorů. Nouzové řešení dát na iTunes část desky čtvrt roku před vydáním také nikoho dvakrát nenamlsalo. A já se ptám – očekával vlastně někdo něco? Potkali jste během posledních týdnů kamaráda, který by se těšil, jak bude znít zbytek desky? Já ne. Tohle už chyba autorů je.

Úvodní singl Living For Love naznačil, že deska by se nemusela utápět v tuctové elektronice, ale naopak být celkem zábavná. Madonna je ale neřízená střela, občas se trefí do černého a občas prostě mine. Těžko u ní lze tedy cokoli předpokládat.

MTV bude mít co nasadit do vysílání, ne že ne, ale jinak se Rebel Heart nevyhnul zlozvyk velkých popových desek poslední doby. Tedy postavit pyramidu, jejíž pevný základ tvoří pár silných melodií a zbytek až po špičku je blyštivá halda aranžérských cetek. Novinka zní jako vynikající demo nabušeného sample packu, ale koho to bude zajímat za pět, za deset let? Pak vyplave na povrch nedostatek melodií.

Většina skladeb odráží přesně ten typ muziky, která se může hrát v baru kolem třetí hodiny ranní, kdy už jsou všichni natolik pod parou, že jsou rádi, že se vůbec zvládají hýbat do rytmu. Škoda, protože na Rebel Heart jsou i střípky, které zní vcelku nadějně – třeba kytarovka Joan of Arc. V ní Madonna poodhaluje polohu, která by jí vážně slušela.

Bulvár The Sun přirovnal novinku k Madon­nině zásadní desce Ray Of Light. To je naprostý blábol, kterých možná uslyšíme v nejbližší době víc, protože prostě Madonna. Rebel Heart je standardní řadovka, která obsahově může zklamat, ale po zvukové stránce drží krok s dobou. Jako by si zpěvačka řekla, že zkrátka nebude stárnout. A daří se jí to, lišce!

Pár písniček v rádiu, pár na diskotékách, sem tam nějaký ten živý výstup na nějakém předávání cen. A když už to nebude stačit, Madonna ukáže prsa a začne se o ní a jejím nejnovějším albu zase mluvit.

Kdo slyšel poslední alba, ví přesně, co ho čeká. Samozřejmě se ve studiu hodně kouzlilo, ale výsledek drží hranici vysoko a do poslední skladby nejde níž. V tom Madonna prostě baví.

Madonna je především showmanka a zpívá tak, jak zvládá. Přesto její hlas ve střední poloze nezní vůbec špatně. Na desce jí bohužel hodně dopomáhá autotune, který se sice snaží být nenápadný, nicméně párkrát pronikne k uším jeho šílený počítačový zvuk.

Madonna se drží svého kopyta, tedy témat lásky a párty. Je třeba ocenit, že se snaží neopakovat se, pojmout každý song v jiném duchu. Ne vždy se jí to daří. Narážky na církev dnes nevyvolají ani pozvednuté obočí, odkazy na ilumináty nutící média lhát už jsou vyloženě úsměvné.

Madonna možná stárne na těle, nikoli však na duši. I přes svůj věk si stále připadá jako mladá holka-rebelka, která se vyznává z lásky, hulí trávu, bere drogy a chlastá whiskey. To vše se dá tolerovat, nikdo po Madonně určitě nechce, aby zpívala o důchodovém pojištění. Ale i ona sama by mohla mít v šestapadesáti soudnost a přestat si hrát na gangsterku.