Konstruktéři někdejšího politického sloganu „klidná síla“ se měli přijít podívat na další pražský koncert Marka Lanegana, někdejšího frontmana Screaming Trees a spolupracovníka Queens of the Stone Age. U něho to nebyly laciné žvásty.

text Antonín Kocábek

foto Barka Fabiánová

Mark Lanegan Band

Porce hrubé romantiky

Lucerna Music Bar, Praha, 20. 2. 2015

Vlastně by to býval mohl být vcelku nudný koncert: Lanegan se flegmaticky ovinul okolo mikrofonového stojanu a po většinu večera se, jako ostatně skoro vždycky, téměř nepohnul. Přesto stačilo, aby jen otevřel ústa, a měl tisícovku lidí v sále na lopatě.

Počátek byl úplně nenápadný. Celé tři skladby protagonista odzpíval jen za doprovodu kytaristy, takřka v duchu folkových balad, přičemž u druhé z nich poprvé, a nikoli naposledy, sáhl do zatím poslední řadovky Phantom Radio. Potom se připojila kapela s burácivým otvírákem předchozí desky Blues Funeral z roku 2012, jež byla páteří vystoupení.

Skladby svižně navazovaly a projev frontmana i kapely nejlépe vystihuje slovo „suverénní“. Magickou, šerou atmosféru, která se v útrobách klubu vznášela, je marné se pokoušet popisovat. Zmínit nicméně lze vynikající ozvučení, excelentní podobně jako o týden dříve na The Afghan Whigs. Ostatně nemálo přítomných si oba pátky dalo jako dvojboj.

Jenže zatímco frontman Whigs Greg Dulli uchvacoval pěveckým rozsahem i zaujetím, Lanegan svým chraplákem (kterým mimochodem sáhl i po Dulliho skladbě z jejich společného projektu The Twilight Singers) byl i tentokrát mnohem drsnější. Ovšem při bližším zaposlouchání bylo jasné, že jenom na povrchu. Ve své podstatě měl jeho zpěv v sobě snad ještě více než kdy jindy melancholii, sladké řečičky, kterými se svádějí slečny, charakteristický patos i nezbytnou dávku romantiky, medově se táhnoucí celým večerem.

Mark Lanegan do Lucerna Music Baru zavítal po téměř třech letech. Aktuální koncert se od toho minulého obsahově příliš nelišil, vyloženě totožný byl v tom, jak neveselými písněmi vybudoval optimistickou náladu a atmosféru spříznění duší všech v sále. Kdyby nic jiného, tak právě pro ono spiklenecké mentální propojení znamenající zážitek, který má sílu šamanského rituálu, to znovu za to stálo.