text Kateřina Nováková

foto warner Music

Zásadní věcí na novém albu Love Letters od Metronomy je volba nahrávat analogově. Důvodů, proč se kapela, respektive její guru Joseph Mount takhle rozhodli, mohla být hromada. On Headlineru prozradil ten pravý.

Metronomy platí třeba v Británii za velkou kapelu, která hraje z velkých pódií. U nás je mají fanoušci možnost vidět v klubovém prostředí, vystoupí 11. března v pražském Lucerna Music Baru.

Cítíte se v kapele v roli frontmana a hlavního producenta dobře?

Byla to zajímavá cesta, musím říct. Už odmala jsem si přál být součástí nějaké kapely, a když jsem se naučil hrát na bicí, okamžitě jsem nějakou založil. Následně jsem se začal zajímat i o další věci a možnosti. Byl to organický proces, který se děl nenásilně a samozřejmě mi vyhovuje. Jsem vůbec spokojený člověk.

Hodně lidí si myslí, že nová deska je ovlivněna špatnou náladou. Pro mě zní spíš jemně melancholicky. Je to tak?

Snažil jsem se na to jít tentokrát jinak. Chtěl jsem se dostat do jednotné nálady, kdy jsem schopný napsat song k hopsání i píseň s pomalejším a citlivějším feelingem. Žádná osobní krize mnou určitě nezmítala...

Kdy jste se rozhodli, že budete Love Letters nahrávat analogově?

S každou novou deskou se vracím k té minulé a přemýšlím, jak by to mohlo tentokrát být. V analogu jsme už nahrávali a nakonec jsme se i tentokrát rozhodli pro docela fajn studio Toe Box v Londýně. Naše minulá

Psát zamilované dopisy může být v dnešní době cool

už používá jen klasický film a je tím nadšená. Samozřejmě vždycky budou existovat obě skupiny: ta, která technologie adoruje, i ta, která je zatracuje. Já si právě teď užívám toho, že dělám věci trochu postaru. Ale zároveň jsem na počítače nebo technologie nijak nezanevřel.

Souvisí s tímhle názorem i název desky – Milostné dopisy?

Je vtipné, že se mě na to lidi začali ptát a já o tom vlastně ani moc neuvažoval. Název nového alba nemá žádný hluboký základ. Samozřejmě Love Letters opět zavání staromilstvím a takovou tou romantickou dobou bez technologií, a určitě by mě zajímalo, kolik lidí třeba dnes posílá zamilované dopisy klasickou cestou. Myslím, že to je docela cool způsob, jak může dneska zamilovaný chlap zapůsobit na dívku. Ukáže tím ze sebe mnohem víc z toho, jak umí projevit cit, než třeba obrázkem na Snapchatu.

V rozhovorech zmiňujete, že při nahrávání je pro vás zásadní být rozhodný a organizovaný. Jste takový i v osobním životě?

U desky je to podle mě opravdu důležité. Nechci, aby se mi stalo, že pro jeden song nahraju padesát různých vokálů a budu je různě prostříhavat a řešit, který na napsanou píseň sedne nejvíc. Z toho bych se zbláznil. Musím si prostě jasně říct, jakou mám představu a jak se k ní dostat. Každá dokončená nahrávka vás něčemu naučí a je přínosná pro tu další. A to i přesto, že jsou pořizovány různými způsoby. A mám-li odpovědět na

Zabralo vám to ve studiu kvůli vašemu rozhodnutí víc času?

Právě naopak. Dost věcí už bylo předpřipravených a já jsem byl rád, že si všechno můžu poskládat podle svého. Měl jsem jasnou představu. U nahrávání English Riviera jsme hodně cestovali, poznali jsme různá místa, hodně jsme diskutovali a stálo to hodně práce ji dokončit.

Řekl byste, že se z nahrávání bez počítačů stává trend?

Určitě bych řekl, že něco takového nastalo. A nejen v hudbě! Je vidět, že lidi se celkově snaží oprostit od digitální komunikace a technologických vymožeností, protože tak nějak přirozeně cítí, že už je toho jednoduše moc. Mají chuť být trochu staromilci. Třeba moje kamarádka, skvělá fotografka, ještě před pár lety fotila nějakým nabušeným foťákem s hromadou možností. Poslední dobou

deska English Riviera byla podle mě docela úspěšná, měli jsme radost z nominace na Mercury Prize a trochu se rozhodovali, jestli připravit jejího následovníka, nebo se od ní úplně oprostit a nahrát novinku jinak, abychom dokázali překvapit. Chtěl jsem vlastně tu předchozí desku překročit, protože by mi přišlo fádní jen se napojit na to, co už bylo.

vaši otázku, jestli se dokážu takhle rozhodovat i v osobním životě? Určitě mi tenhle proces pomáhá a obvykle bezprostředně po vydání desky jsem hodně rázný a organizovaný, teď už je to se mnou zase o něco horší.

Jedna píseň se jmenuje I’m Aquarius. Věříte na astrologii?

Ne, nevěřím. Jsem nohama na zemi.

Ani na nic podobného mezi nebem a zemí?

Snažím se pracovat se svou energií a také mě nějak v tom, co dělám, ovlivňuje, kde a s kým jsem. Ale není to nic zásadního, neřekl bych o sobě, že jsem nějaký spirituální člověk nebo něco podobného.

Minutová linka melanchonické trubky uvádí druhý singl alba. Autorem božího klipu v kreslených kulisách je známý Francouz Michael Gondry.

Smutná lovestory inspirovaná Dianou Ross s legračním backvokálovým retro popěvkem „shoop-doop-doop-ah“. Vypráví o tom, že býk a blíženec se k sobě prostě nehodí.