Na první pohled bylo ten večer vše v pořádku. Pořadatel hlásil vyprodáno, zvuk byl velmi dobrý, hrála kapela v minulosti nominovaná na Mercury Prize, publikum se zdálo být spokojené. Tančilo se na pódiu i pod ním. Jenže…

text ŠÁRKA HELLEROVÁ

foto jakub macháček

Lucerna Music Bar, Praha, 11. 3. 2015

Bílé plochy na scéně nasvěcovaly reflektory. Barevná světla, jež osvětlovala pulty kláves, byla však jediným prvkem, který se během koncertu výrazněji měnil. Jinak večer plynul na vlnách elektronického popu britské formace velmi konstantně.

Zazněl výběr z posledních tří desek Nights Out, The English Riviera a Love Letters, přičemž nevtíravé, přesto silné hity z prostředního alba vyvolávaly nadšenější odezvu než zbytek repertoáru.

Joseph Mount zpíval většinu koncertu s výrazem lehké nezúčastněnosti, jakože přece nebude své vystoupení moc prožívat. Možná ale právě jeho emoce koncertu chyběly. Naopak klávesista Oscar Cash za svým nástrojem tančil s chutí a kreacemi občas vzbuzoval podezření, zda jeho pult ve skutečnosti neskrývá teremin, který se ovládá pohybem rukou v elektrickém poli.

Bubenice Anna Prior nástroj obsluhovala

s výrazem počítače, který ji klidně mohl nahradit, což se také příležitostně dělo. V těch chvílích se přidávala ke Cashovi, zpívala a společně napodobovali tanečky sborových vokalistek. Někde mezi nezúčastněným Mountem a extatickým Cashem se svými výkony pohybovali baskytarista Olugbenga Adelekan a klávesista Michael Lovett.

Absenci živelnosti mohl osvětlit bližší pohled na oblečení hudebníků, kteří se v tom klubovém horku museli zákonitě nepříjemně vařit. Košile zapnuté ke krku pod bundami s dlouhým rukávem naznačovaly, že kapela je pravděpodobně zvyklá hrát v lépe klimatizovaných sálech.

Její hudba je ovlivněná elektropopem osmdesátých let, který ale mnohem lépe ovládají ti, kteří v té době žili a tvořili. V podání Metronomy to byl retro večírek, byť příjemný pro svou melodičnost a zvukovou i tvůrčí hravost.