Řeč přišla jak na novou desku Endless Forms Most Beautiful, tak na změny v osazenstvu Nightwish. Na otázky odpovídali pianista a skladatel Tuomas Holopainen, baskytarista Marco Hietala a zpěvačka Floor Jansen.

Od posledního počinu finských Nightwish uplynuly bezmála čtyři roky. Skupina mezitím stihla vyměnit zpěvačku a nahrát s ní nové album, které vyjde koncem března. V rámci jeho evropské propagace přijeli tři členové kapely v únoru na skok do Prahy. A Headliner byl u toho.

Chceme se vrátit ke kořenům

Jak přesně to bylo s odchodem vaší bývalé vokalistky Anette Olzon?

Hietala: Víte, cokoli se na toto téma objeví, fanoušci si to přečtou a budou zase spekulovat a vymýšlet teorie o tom, kdo mluví pravdu a kdo lže. Je to ztráta času nejen pro nás, ale pro všechny lidi, kteří se takových debat účastní. 

Dobře, ale byli jste tenkrát v půlce turné, stalo se to tak náhle a náhradu jste našli poměrně rychle…

Hietala: Byla to pro nás totiž otázka přežití. Navíc jsme měli možnost, že nebudeme muset rušit všechny koncerty a veškerou práci poslat k ledu. Lidé si neuvědomují, kolik utrpení provází odvolávání koncertů, nemluvě o celém turné. Netýká se to jen kapely, ale také manažerů, techniků, ale i fanoušků. Věřte mi, že vykašlat se na koncerty je opravdu to poslední, co chcete. Takže musíte pokračovat, ať se děje cokoli. A naštěstí pro nás jsme takovou šanci měli.

Plánovali jste ponechat si novou zpěvačku Floor v kapele od samého začátku?

Holopainen: Na začátku jsme neplánovali absolutně nic, chtěli jsme hlavně dojet turné. Ale v jeho průběhu začalo vycházet najevo, že by to nebyl asi úplně špatný tah. Podařilo se nám totiž spravit něco, co bylo rozbité. 

Floor, vy jste se musela naučit celý repertoár za osmačtyřicet hodin. Jaké to bylo?

Jansen: Stresující. Byla to divoká vlna emocí. Myslím, že jsem od té doby už nemusela být tolik v pohotovosti, jako když jsem se učila všechny ty texty a musela si zapamatovat, kdy mám co zpívat. Byla to neskutečná výzva. 

Kromě Nightwish máte i druhou kapelu ReVamp. Je pro vás nyní těžké obě skloubit?

Jansen: Ano, to je. V podstatě teď máme s ReVamp jakousi pauzu – vydali jsme desku, jeli jsme koncertní šňůru a pak jsem přeskočila do Nightwish. Bylo pro mě nemožné jet další turné s ReVamp a zároveň nahrávat desku s Nightwish, rozdvojit se opravdu neumím. Uvidíme, co přinese budoucnost, zatím je to taková otevřená záležitost.

Nyní k vaší nové desce. Nechali jste se inspirovat studií Charlese Darwina O původu druhů. Proč?

Holopainen: Kdykoli umělec něco tvoří, odráží věci, které má svým způsobem rád. V posledních letech jsem četl spoustu vědeckých knih, mezi nimi i ty od Charlese Darwina, a byl jsem jimi velmi fascinován a následně také inspirován. Předešlá deska Imaginaerum byla založena především na fantazii a kráse představivosti. Zdálo se mi hezky kontrastní udělat podobně tematické album, ale zcela opačně – o kráse vědy.

K vašemu minulému albu jste dokonce natočili celovečerní film. Plánujete podobný ambiciózní projekt i k Endless Forms Most Beautiful?

Holopainen: Ne, tentokrát se chceme vrátit ke kořenům a dělat zkrátka jen album, videoklipy, jet na turné a to je vše. I když točení filmu byla velká zábava.

Hietala: Ale také to byl občas pěkný chaos – dlouhé dny, spousta přemýšlení, plánování, rozhodnutí. Dospěli jsme k závěru, že hudební byznys je sice šílený, ale ten filmový je šílený mnohem víc. To je také důvod, proč jsme si řekli, že jednou nám to stačilo možná až dost.

Tvrdíte, že se chcete vrátit ke kořenům. Sám mám pocit, že jste se s novou deskou podívali zpět do éry kolem čtvrté studiovky Century Child. Je to tak?

Holopainen: Asi ano, je tu například podobná atmosféra a stylizace jako na Once. A také není náhoda, že mezi prvními slovy na desce zazní Oceanborn – což je název naší druhé desky. 

Hietala: Podobné hovory jsme vedli už při skládání. Tušili jsme, že tato deska bude mnohem více orientovaná na kapelu, na rozdíl od několika našich předchozích alb, kdy jsme byli možná trochu upozaděni a byl dominantní především orchestr. Je to také tím, že tentokrát jsme písničky mnohem více zkoušeli, panovala skvělá nálada a vše tak nějak přirozeně vyplynulo.

Toto je také vaše první deska, na které se ze zdravotních důvodů nepodílel váš bubeník Jukka Nevalainen. Jaký jste z toho měli pocit?

Hietala: Byl to sám Jukka, který si uvědomil, že jeho problémy s insomnií došly moc daleko a není schopen momentálně pokračovat. K tomu rozhodnutí dospěl v podstatě už během turné, kdy nám řekl, že s námi nejspíš další desku točit nebude. Není to samozřejmě příjemná situace, když vidíte kamaráda, jak se vám pomalu hroutí před očima. Jukka se k nám určitě nepřipojí ani na nadcházející koncertní šnůře, ale spíš až na dalším albu. 

Mimo náhrady za Jukku jste taktéž přibrali šestého stálého člena kapely – dudáka Troye Donockleyho, který už s vámi v minulosti spolupracoval. Znamená to, že teď budou dudy ve vaší hudbě více dominantní?

Holopainen: Řekl bych, že to není zase tak moc jiné od předešlých alb, kde Troy už hostoval. Kdybychom dudy použili do všech písní, bylo by to kontraproduktivní. Mají totiž dost pronikavý zvuk, a kdyby je posluchači slyšeli stále, byli by jimi přesyceni a nejspíš také znuděni. Teď je to v perfektní rovnováze.

První singl z desky nese název Élan a jeho hlavním inspiračním zdrojem byl citát amerického básníka Whitmana – strýčka Walta, jak mu Holopainen přezdívá. Svým tématem se Élan dotýká smyslu lidského života, který se však pro každého skrývá v něčem jiném.