Loni na podzim odjeli jihlavští rappeři sérii koncertů pod názvem Pio Squad for Čalantika, na kterých se vybralo přes 90 tisíc Kč, přitom jen třetina stačila na otevření třídy pro dvacet pět dětí ve slumové škole Čalantika. Zbytek kapela použila na cestu do Bangladéše a realizaci klipu.

Text ke skladbě vznikal až na místě pod dojmem z chudinské čtvrti v zemi, která patří mezi ty s největší hustotou zalidnění na světě. Pokud něco hiphopovou kapelu překvapilo, nebyla to bezútěšná bída, ale obrovská vstřícnost, pokora a optimismus Bangladéšanů.

Při natáčení potkali bangladéšské rappery Erlika a Clonze Fahima, kteří spontánně zahostovali, v klipu také zpívá dětský sbor Shor Shongitaloy. Celá akce má upozornit na veřejnou sbírku pro projekt bezplatných škol, které mají malým Bangladéšanům vrátit dětství. Děti ze slumů běžně pracují už od šesti let, aby mohly přispívat do rodinného rozpočtu.

Jihlavští Pio Squad se nedávno vrátili z bangladéšského slumu, kam se vydali točit videoklip. Proč si rappeři vybrali chudinskou čtvrť Dháky a jak na ně prostředí slumu působilo?

Český rap

pro Bangladéš

Co mají společného Pio Squad a centrum Čalantika, případně děti z Bangladéše? Jak celý projekt vlastně vznikl?

Dřív jsme o sobě nevěděli nic, společného ale máme hodně. Mimo jiné smysl pro rodinu a ochotu dělit se. Celý projekt vznikl loni v létě v Jihlavě a mimo kapelu a humanitární organizaci Adra u toho bylo ještě pár dalších hlav.

Stihli jste v Bangladéši nějaký koncert? Třeba jen improvizovaný?

Jednou v noci jsme zapojili staré kombo před benzínkou na ulici Shah Ali Bagh, pustili beat a začali tancovat, rapovat a zpívat. V momentě se tam objevila hromada místních, někteří se přidávali, ale většina z nich nám přišla dost mimo. Jeden chlapík nám řekl: „This music is not suitable for dancing.“ (Na tuhle hudbu se nedá tancovat, pozn. autor.) Oni jsou navyklí na šílený disko-tance s bangla melodií a zpěvem. Být tam delší dobu, mohli jsme udělat i koncert.

Potkali jste tam nějaké tamní rappery?

Právě v ten večer na benzínce se z davu vysoukali dva mladší kluci, očividně nakopnutí, a hned se ptali, co tam děláme, odkud jsme a tak podobně. Do půl hodiny stáli za majkem a nahrávali sloky. Šli jsme do toho s nimi, viděli jsme, že to nejsou žádní pitomci.

Takže tam hip hop znají?

Poslouchají hlavně novější věci, pouštěli nám i tamní rap. Ale třeba o Wu-Tang Clan nemají ani páru.

Nakolik vás ve vašem snažení podpořili fanoušci? Bylo na turné znát, že hrajete pro dobrou věc?

Bylo znát, že jsme se s fanoušky dlouho neviděli. Spousta lidí smysl projektu podporovala a zároveň jsme se vyřádili jako za starých časů.

Asie se v posledních letech stala oblíbenou dovolenkovou destinací, nicméně Bangladéš zůstává opomíjena. Doporučili byste čtenářům vyrazit tam na dovolenou?

Bangladéš není pro ty, kteří touží po klidu, teple, sluníčku a lehátku v resortu na pobřeží. Určitě ji ale doporučujeme všem, kteří rádi objevují neznámá a přísnější prostředí. Je to síla.

Jak dlouho jste tam byli?

Bylo to sedm intenzivních dní v prostředí, ve kterém není vůbec jednoduché se zorientovat. O to silnější ta zkušenost ale byla. Bydleli jsme v Adra centru v Dháce, v obvodu Mirpur 6. Od rána do noci jsme objevovali město, mluvili s lidmi, psali texty a natáčeli. Vyjet si přes město k řece znamená vyrazit brzo ráno a dvě hodiny trčet v chaotické zácpě. Když netroubíš, nejedeš.

Jak děti z bangladéšského slumu reagovaly na hiphopovou kapelu z Česka?

Asi stejně jako na jakéhokoli bělocha, který by tam přijel a zapnul kazeťák. Fascinovali jsme je stejně jako oni nás. Věděli, proč tam jsme, byla to taková nenucená a přátelská návštěva. Hráli jsme spolu kriket a fotbal, vyrazili na výlet, točili klip nebo zašli na návštěvu k nim domů.

Jaké dojmy jste si z bangladéšského slumu odvezli vy, kluci z Jihlavy?

Vzalo by tě to, ať jsi odkudkoli. Je to jiná mentalita, krajina, kultura a jiný svět. V lecčems je přirozenější než ten náš. Čím méně mají prostředků k pohodlí, tím skutečnější život žijí a dobré vztahy v něm hrají zásadní roli. Snáze se vyrovnají s krutou stránkou života a především, nikdo si na svůj úděl nestěžuje.