text jaroslav špulák (právo)

foto isifa

Album, které nemělo vyjít

V každé anketě hledající nejlepší alba hudební historie se deska britské punkrockové kapely Sex Pistols objeví. Never Mind the Bollocks, Here’s the Sex Pistols je přitom její jediná. Natáčela se ve třech etapách, nikdo ji nechtěl vydat a ona pak změnila hudební svět.

V polovině sedmdesátých let minulého století v Británii řádila hospodářská krize, která začala ve třiasedmdesátém Jomkipurskou válkou, kdy proti sobě dvacet dnů bojovali koalice Sýrie a Egypta na straně jedné a Izrael na straně druhé. Situace na trhu práce byla mizerná, rostly ceny benzinu, bydlení, alkoholu i cigaret, obyvatelé Londýna nadto čelili atakům separatistů z IRA a televizní a rozhlasový program byl k uzoufání nudný. Rádiovým rotacím vládly sedmnáctiminutové kompozice artrockových dinosaurů. Není tedy divu, že v tomhle marasmu vznikli Sex Pistols.

Na začátku se kolem módního obchodu na King’s Road, který vlastnili manažer Malcolm McLaren a jeho žena, módní návrhářka Vivienne Westwood a v té době se jmenoval Sex, shlukli kytarista Steve Jones, bubeník Paul Cook a baskytarista Glen Matlock. Jako poslední se k nim přidal zpěvák John Lydon,

kterého potkal McLaren na ulici a zaujala ho jeho vizáž připomínající strašáka po výbuchu atomové bomby. Měl na zeleno nabarvené vlasy a tričko Pink Floyd, na které si před název formace vlastnoručně dopsal „I hate“. V hudebním světě pak proslul pod pseudonymem Johnny Rotten.

Volání do zbraně

Měsíce od konce roku 1975, kdy kapela vznikla, po vydání alba 27. října 1977 míjely ve znamení skandálů. Na prvním koncertě v Londýně jí pořadatelka raději vypnula proud, při dalších akcích lítaly z pódia a zpět židle, křesla, stoly, lidé se rvali, policie asistovala prakticky pokaždé, a když došlo k napadení kapely, muzikanti se odhodlaně bránili a kytary používali jako mačety.

Lepší rým než „I am an Antichrist, I am an anarchist“ jsem už nikdy nevymyslel

dostali z kapely strach, protest několika rozhlasových stanic i tištěných médií a především rozvázání kontraktu s EMI.

Přichází Sid

Další změnou byl odchod baskytaristy Glena Matlocka na počátku roku 1977. Nahradil ho John Simon Ritchie, známější jako Sid Vicious. Byl to Lydonův kamarád ze školy, velký fanoušek Sex Pistols a vynálezce tance pogo. Byl také vášnivý architekt všech možných skandálů, což se k pověsti kapely hodilo. Viciousův problém ale byl ten, že jeho inteligence byla poměrně zanedbatelná, navíc bral drogy a na baskytaru v podstatě vůbec neuměl. Časem se ukázalo, že se to ani nehodlá naučit, a tak když kapela nahrávala druhý singl God Save The Queen, baskytarové party ve studiu natočil Steve Jones.

Kontrakt na vydání singlu kapela podepsala se společností A&M za obrovského zájmu médií i veřejnosti před Buckinghamským palácem. Týden poté ale vydavatel obrátil a smlouvu vypověděl. Byly za tím prý výhrůžky někoho z okolí kapely jednomu členovi dozorčí rady A&M. Několik desítek tisíc vylisovaných singlů tedy putovalo do stoupy.

Jediným statečným, a tedy ochotným nahrávky Sex Pistols vydávat, se nakonec v té době ukázal být Richard Branson, šéf společnosti Virgin. Singl God Save The Queen byl znovu vylisovaný a vyšel 27. května 1977, v době oslav pětadvaceti let panování královny Alžběty II. Během prvního víkendu se ho prodalo více než 150 tisíc exemplářů.

V žebříčku to žádná velká sláva zpočátku nebyla. Navíc si Sex Pistols nadělali zásadní problémy chováním v televizním pořadu Today. Steve Jones totiž sprostě nadával novináři Billu Gundymu, který byl totálně opilý a navážel se do jedné fanynky, která byla do studia pozvána jako divačka. Výsledkem televizního extempore bylo odvolání části koncertního turné, protože někteří pořadatelé

Aura skandálů a fakt, že britská média se jich mileráda chopila, čímž udělala ze Sex Pistols kultovní formaci už v době její hudebně marné existence, přiměla bossy ze společnosti EMI, aby s McLarenem podepsali první smlouvu. Na to konto vyšel 26. listopadu 1976 singl Anarchy In The U.K. Johnny Rotten řekl, že lepší rým než „I am an Antichrist, I am an anarchist“ už pak nikdy nevymyslel. „Text byl o vzrušujícím a násilném pojetí anarchie. Vyvolaly to všudypřítomný pocit hněvu, zmatenosti, neklidu, ekonomické frustrace a sociálního odcizení, který naše generace cítila,“ vysvětlil později. McLaren dodal, že písnička byla voláním do zbraně pro děti, které věřily, že jim předešlé generace vzaly rock’n’roll.

Text byl o vzrušujícím a násilném pojetí anarchie

Přestože mnozí soudí, že tato skladba byla složena právě kvůli královninu jubileu, kapela tvrdí, že nikoli. „Když jsme ji napsali, nebyli jsme si vědomi, že se blíží královnino jubileum. Nevznikla s tím, že vyjde a bude šokovat,“ sdělil později bubeník Paul Cook. Rotten dodal: „Nemusíte psát o tom, že nemáte rádi královnu, protože vás pak bude nenávidět celý anglický národ. Můžete ale napsat Bůh ochraňuj královnu, se kterou se dost špatně zachází.“

Mělo se jmenovat jinak

Prvního července 1977 vyšel další singl Pretty Vacant, 14. října pak Holyday In The Sun, který byl inspirovaný výletem kapely na ostrov Jersey v Lamanšském průlivu v době, kdy se v Londýně začala cítit jako ve vězení. „Ta dovolená ale nefungovala, a tak jsme se přesunuli do Berlína,“ vysvětlil Rotten.

Celé album Never Mind the Bollocks, Here‘s the Sex Pistols vydali Virgin 27. října 1977. První fragmenty byly natočeny už v říjnu roku 1976, šlo o singl Anarchy In The U.K. Nejpodstatnější část byla nahrána v březnu až červnu 1977. To už byl v kapele Sid Vicious, jenž měl se svými party problémy na koncertech a přirozeně i ve studiu. Producent Chris Thomas a zvukový inženýr Bill Price se tedy rozhodli požádat Glena Matlocka, aby za svého nástupce zaskočil. Slíbil to, nicméně s podmínkou, že peníze za práci dostane předem. To neakceptoval McLaren, a tak Matlock nahrávat nepřijel a místo něho zaskočil kytarista Steve Jones. „Jeho hra

Nutno dodat, že v době natáčení kapela neměla nahrávací smlouvu. McLaren jednal s labely CBS, Decca, Pye a Polydor, ale žádný z nich nebyl ochoten debut Sex Pistols vydat. Nakonec se domluvil s Virgin, i když si prý do poslední chvíle myslel, že by mohl pro svou kapelu sehnat kontrakt s významnější vydavatelskou společností.

Původně se album mělo jmenovat God Save Sex Pistols. Výtvarník Jamie Reid pak přišel s konceptem, ve kterém nebylo místo pro fotografii Sex Pistols. Na to konto navrhl Steve Jones, aby se deska jmenovala Never Mind The Bollocks. Byla to fráze, kterou používali dva fanoušci kapely a Jones si ji po rozhovoru s nimi zamiloval. Johnny Rotten pak řekl, že název desky vyzývá k tomu, abychom přestali mluvit nesmysly.

Album Never Mind the Bollocks, Here‘s the Sex Pistols obsahuje dvanáct písniček a trvá necelých čtyřicet minut. Jakmile vyšlo, obrátilo rock’n’roll vzhůru nohama. Přitom konání kapely po vydání desky bylo méně bouřlivé než předtím. Rozpadla se po turné ve Spojených státech v roce 1978.

byla tak uspokojivá, že jsem ho požádal, aby nahrál všechny basové stopy,“ řekl producent Thomas.