Patří mezi nejuznávanější tvůrce filmové hudby. Skladatel James Horner v současnosti pracuje na pokračování Avatara. Z planety Pandora si ale odskočil na premiéru show Titanic Live, v níž jeho hudbu hraje devadesátihlavý orchestr. Při rozhovoru měl z toho zážitku v očích slzy.

I modří tvorové mají emoce

Aliens byli průšvih. Neměl jsem čas hudbu zkomponovat, jak bych chtěl, a nebyl jsem schopný napsat to, co po mně požadoval James Cameron. Prostě se to celé nestíhalo. A když říkám nestíhalo, tak to myslím doslova. Nezbyl ani čas na to rozepsat partitury pro celý orchestr. Pro nás oba to byl strašný stres. James se pak vrhnul do filmů, které směřovaly úplně jinam než já. Když přišel Titanic, najednou nás ale oba zaujal stejný projekt. Zavolal mi a domluvil si se mnou

Tuzemští diváci se neobvyklého uvedení slavného filmu dočkají 14. června v pražské O2 areně. Právě tam Titanic, stejně jako na celém turné, doprovodí kromě sboristů a keltských hudebníků i Český národní symfonický orchestr.

Co vás vlastně před osmnácti lety přimělo, abyste vzal práci na Titaniku. Vždyť s Jamesem Cameronem jste tehdy deset let nespolupracoval kvůli sporům ohledně Aliens.

z různých míst i různých světů. Můj úkol je vymyslet zvuky, které budou ladit s trikovým světem. To je pravděpodobně na celé té práci nejtěžší. Když je mám, přijde další fáze – jak z nich utvořím hudbu, která bude od srdce, vzbudí emoce a bude skutečně fungovat jako hudba, ne jen jako směs zvuků, které jste jako divák ještě neslyšel?

Vraťme se ještě na moment k Titaniku. Závěrečnou písničku My Heart Will Go On jste do filmu prý doslova propašoval. Jak to tehdy bylo?

Představte si sám sebe jako skladatele, který právě zkomponoval tři hodiny hudby. Jste na samém závěru filmu, což je velmi magický moment, po kterém mají přijít titulky. A nechcete, aby se při nich lidi začali zvedat, ale aby v nich to, co viděli, ještě doznívalo. Nesnáším, když na sebe diváci začnou rvát při titulcích bundy a odcházet a tím zničí to kouzlo. Proto jsem hodně přemýšlel, jak si se závěrečnými titulky poradím. Další orchestrální kus? Ne, toho už tam bylo moc. Hledal jsem něco důvěrnějšího, něco, v čem by mohl zaznít hlas...

Prostě píseň...

Ale ne obyčejnou. Začal jsem do sebe skládat různá témata, která ve filmu zazněla, k tomu přidal nápěvy. Tak aby to pro diváka hovořilo už známým jazykem.

schůzku ve chvíli, kdy jsem mu chtěl zavolat a požádat ho, jestli bych ten film nemohl dělat. Byla to divná shoda náhod.

Proč si na vás vzpomněl?

Protože potřeboval určitý typ práce a skládání, o kterém věděl, že mu ho umím nabídnout. Nenatáčel další Pravdivé lži, což byl jeho film, který předcházel Titaniku, ale milostný příběh. James Cameron nikdy předtím nenatočil love story, byla to pro něj jako filmaře neprobádaná oblast.

Od Titaniku ale spolupracujete na všem, co udělá.

Protože od Titanicu točí úplně jiné filmy. Ani Avatar nebyl jen akční podívaná, do toho světa už se nevrátil.

Vy jste se v Avatarovi ale vrátil k žánru sci-fi, na němž jste jako autor filmové hudby začínal. Není to Star Trek...

Ano, není to Star Trek. U Avatara bylo mojí prací, aby působil skutečně, emocionálně a důvěrně, přestože v něm chodí modří tvorové po počítačem vygenerovaném světě. Snažil jsem se, aby na tohle publikum zapomnělo.

Musel jste stvořit nějaký mimozemský hudební nástroj?

Ani ne. Takhle totiž James Cameron nepracuje. On se ve svých filmech, myslím, snaží vyprávět velmi lidské příběhy

tu skladbu pustil, mu řekl, že ve filmu být musí. Pak bylo promítání před testovacím publikem v New Yorku a James tam nechal My Heart Will Go On přimíchat. Všichni v sále se na konci rozbrečeli. A to ho přesvědčilo, že má ve filmu své místo.

Když to vyprávíte, máte i dnes slzy v očích. Je pro vás Titanic pořád tak emotivní?

Ano. Ten návrat do minulosti silně prožívám. Pamatuju si, že práce na tom filmu se mě velmi dotkla a prožíval jsem ji jinak než dřív. Když jsem viděl publikum teď na premiéře v Royal Albert Hall a slyšel hrát orchestr, zasáhlo mě to. Ani jeden z nás s Jamesem Cameronem ten film vlastně nikdy neviděl za přítomnosti publika. Vždycky, když film uváděl jako režisér, odešel potom pryč. Takže i on Titanic viděl poprvé, aniž by se na něj díval jako režisér. Bylo skvělé se potkat.

Berete Titanic jako své životní dílo?

Je to jenom součást toho, co dělám. Je to část mého života. Jsem na něj hrdý, ale stejně tak na spoustu jiných filmů, které jsem natočil. Není to žádná modla, ke které bych se upínal. Takhle já nepracuju. Když jsem Titanic dopsal, vůbec jsem netušil, jaký kult se z něj stane. Prostě jsem šel na další film. Pak mi volal James Cameron a producent John Landau a říkají – viděl jsi, jak si vede Titanic? A já to netušil. Nechodím do kina, žiju v temnotě.

Nechal jsem napsal text, a protože s Celine Dion jsem už spolupracoval, byla pro mě přirozenou volbou. Ne komerčně, i když už byla velkou hvězdou, ale emocionálně.

Pamatujete si, jak jste jí písničku představil?

Šel jsem za ní, přehrál jí to a zazpíval, což bylo hrozné. Ale ona se do té písničky zamilovala a hrozně ji chtěla natočit. Pak šlo už jen o to přemluvit Jamese Camerona, což není nic jednoduchého. Musel jsem vyčkávat na správný okamžik. Musel jsem před ním ukrývat, že na té písničce dělám.

Rozčílilo by ho to?

Nesměl o tom mít tušení, protože zásadně nechtěl, aby ve filmu jakákoli písnička zazněla. Celine mi pořád volala, jestli jsem tu skladbu už Jamesovi přehrál. A já jí trpělivě odpovídal, že ne, že musím počkat, až dozraje čas. A pak to přišlo. James byl ve skvělé náladě, zrovna schválil trik, který předtím nechal snad stokrát předělat. Byl opravdu povznesený, tak jsem mu tu písničku pustil. Neuvěřitelně ho překvapila, ale líbila se mu. Přesto z ní byl ale nervózní a nevěděl, jestli ji ve filmu použije.

Proč? Vždyť je to hit na první dobrou.

Protože to bylo staromódní a bál se, aby to lidé nevzali jako kýč. Ale každý, komu

Nechodím do kina, žiju v temnotě

Když jsem Titanic dopsal, vůbec jsem netušil, jaký kult se z něj stane