Deset nejdražších uměleckých děl prodaných v aukci (v mil. dolarů)

1. Pablo Picasso – Alžírské ženy 179,4 (obraz)

2. Francis Bacon – Tři studie Luciana Freuda 142,4 (obraz)

3. Alberto Giacometti – Ukazující muž 141,3 (plastika)

4. Edvard Munch – Výkřik 119,9 (obraz)

5. Pablo Picasso – Nahá v sochařském ateliéru 106,5 (obraz)

6. Andy Warhol – Silver Car Crash (Double Disaster) 105,4 (obraz)

7. Pablo Picasso – Chlapec s dýmkou 104,2 (obraz)

8. Alberto Giacometti – Kráčející muž I 104,0 (plastika)

9. Alberto Giacometti – Kočár 101,0 (plastika)

10. Pablo Picasso – Dora Maarová s kočkou 95,2 (obraz)

aukci stejného dražebního domu zájemce, jenž ho zakoupil za 142,4 milionu dolarů.

Picassova olejomalba pochází ze sbírky mezitím zesnulých Američanů Victora a Sally Ganzovových, kteří ji v roce 1956 koupili přímo od Picassova galeristy Daniela Kahn­weilera. Dílo existuje v patnácti verzích. Všechny verze tehdy odkoupila zmiňovaná americká dvojice, která je postupně prodávala. Poslední vydražený obraz je verzí O. Identita nového majitele zatím není známa.

Dosud platný aukční rekord za Picassovo dílo je ten z roku 2010, kdy byl obraz vydražen za 106,5 milionu dolarů.

Obraz Ženy z Alžíru (Les femmes d’Alger) španělského malíře Pabla Picassa vydražili na aukci v New Yorku za rekordních 160 milionů amerických dolarů. Tato olejomalba z roku 1955 se tak v půli května po dražbě v aukční síni Christie’s stala nejdražším obrazem planety. Cena za dílo se po započítání poplatků dostala na 179,4 milionu dolarů.

Do té doby patřil neoficiální titul nejdražšího obrazu prodaného na aukci triptychu Francise Bacona Tři studie Luciana Freuda (Three Studies of Lucian Freud), který před 19 měsíci našel na

2017, další pak 9. února 2018. V hlavních rolích obou snímků se opět představí Dakota Johnson a Jamie Dornan. Jméno nového režiséra nebylo v době uzávěrky této rubriky známo. Scénář druhého snímku píše Niall Leonard, manžel E L James, která napsala knižní předlohy.

Britská režisérka Sam Taylor-Johnson oznámila, že nenatočí dvě další pokračování snímku Padesát odstínů šedi (2015). Podle médií jsou za jejím odchodem od započatého díla spory s autorkou literární předlohy E L James. Sama režisérka to ale nepotvrdila.

„Režírovat Padesát odstínů šedi bylo intenzivním a neuvěřitelným dobrodružstvím, za které jsem vděčná. Vytvořila jsem si blízké a trvalé vztahy s herci, producenty, členy štábu a především s Dakotou a Jamiem, představiteli hlavních rolí. Rozhodla jsem se ale další pokračování nerežírovat. Přeji tomu, kdo se toho ujme, pouze úspěch,“ uvedla na rozloučenou filmařka.

Snímek Padesát odstínů šedi je přitom nesmírně populární a vydělal už asi 600 milionů dolarů. Není tedy divu, že producenti již zveřejnili data premiér dalších dvou pokračování. První z nich přijde do kin 10. února

dávných ročníků, zajímavé postřehy ze zákulisí nebo třeba Miroslava Horníčka v tehdejších Momentech filmového festivalu, především však minulost festivalu, jejíž velká část se odehrávala v zajetí politických manipulací.

„Překvapilo mě, že se na festivalu prakticky vůbec nehrály filmy takzvané Československé nové vlny, nebo že se díky A. M. Brousilovi promítaly filmy z exotických, tehdy takzvaně rozvojových zemí z Latinské Ameriky, Asie a Indie, což se mnohem později stalo standardem na všech filmových festivalech,“ říká režisér.

Původně chtěl mít ve filmu jako jedno z vedlejších témat proměnu Karlových Varů. Nakonec se mu to prý do stopáže nevešlo, přestože historka o původů Rusů ve Varech, kdy vyměnili Hotel Imperial za nejdříve nabízené Hitlerovy rafinérie v Litvínově, dokládá, že o zajímavosti není v dokumentu nouze. „Vycházel jsem z předpokladu, že pro diváka je nejzajímavější to, co nezná. Tento předpoklad jsem zdůvodnil svou vlastní zvědavostí. Historie zdá se být obecně více fascinující než současnost, která bude více fascinující snad až v budoucnosti,“ dodává Janek.

Režisér Miroslav Janek natočil dokument o historii padesáti ročníků Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Jeho příběh zmapoval ve spolupráci s dlouholetou programovou ředitelkou Evou Zaoralovou. Dokument se jmenuje Filmová lázeň a tvůrci ho poprvé představí na speciálních předpremiérách v Hradci Králové, Brně, Praze a Ostravě od 8. června. Premiérově ho pak uvidí návštěvníci letošního jubilejního festivalu v den zahájení na Mlýnské kolonádě v Karlových Varech.

Snímek mimo jiné nabídne dosud neznámé archivní záběry, rozhovory s pamětníky

v samé podstatě existence toho festivalu,“ vysvětluje výkonná ředitelka Pražského Quadriennale Daniela Pařízková.

Výstavní instalace Glastonbury: Země a legenda si klade za cíl zachytit tuto komplexitu prostřednictvím pohledu na ideály a scénografii sdíleného prostoru. Během pražské prezentace proběhne v Británii další ročník, a tak dojde k on-line propojení těchto dvou událostí a také k symbolickému zapálení ohně na dvoře u Galerie Jaroslava Fragnera, podobně jako ohně, který v Glastonbury hoří po celou dobu trvání festivalu.

Byť třináctý ročník Pražského Quadriennale začne až 18. června, již na konci května se v Praze v jeho rámci otevřela výstava o hudebním festivalu Glastonbury. Victoria and Albert Museum ve spolupráci s Quadriennale připravily první imerzivní videoinstalaci, na které je představen i dosud nepromítaný dokument z roku 2014. Výstava Glastonbury: Země a legenda potrvá do 28. června 2015 v pražské Galerii Jaroslava Fragnera.

„Během každého ročníku festivalu v Glastobury tam špičky britské scénografie budují z recyklovaných materiálů a za přispění stovek dobrovolníků v podstatě nové město, které citlivě reaguje jak na prostor, v němž se odehrává, tak na umělecký obsah i sociální význam, jenž festival pro své účastníky má. Témata Pražského Quadriennale Sdílený prostor: Hudba Počasí Politika či Kmeny jsou tak ztělesněna