Nic pro optimisty
Dvojice kumpánů z kapel The Bad Seeds a Grinderman si vzala na starosti další hudbu k filmu.
Drama režiséra Davida Oelhoffena v hlavní roli s Viggo Mortensenem získalo tři ceny na festivalu v Benátkách už loni, ale soundtrack k němu se objevil až nyní. Při vědomí, že jde o příběh z dob alžírské války a že film vznikl podle předlohy Alberta Camuse, byli jeho autoři vybráni poměrně logicky.
Cave s Ellisem, který je hlavně houslista (vedle The Bad Seeds instrumentální mistrovství léta dokazuje s vlastní kapelou Dirty Three), zvolili podobně zamyšlenou a patetickou rozvolněností charakteristickou hudbu, jakou už doprovodili snímek The Proposition. Právě táhlé tóny houslí, které se prolínají s elektronickými plochami i „bzučícími“ a skřípajícími Hamply, jsou dominantní. Další nástroje, klavír či mandolína, jsou použity jen jako koření.
Při poslechu samotné hudby fantazie začíná pracovat naplno a obrazy samy naskakují. Oba autoři rozhodně svou muziku aranžérsky „nepřecpávali“, zjevně se snažili jen dokreslit dění, cíleně pracovali s odmlkami, pauzami a momenty záměrného ticha. Právě to zvyšuje napětí a dává možnost vnímat gradace i v neagresivních a jen minimalisticky stupňovaných pasážích.
Překvapení jsou v této hudbě základním prvkem. Třeba když se v The March zčistajasna objeví hrdelní mrmlání, tolik podobné orientální world music. V nejlepších chvílích, s drobnými miniaturami klavíru, si zase lze snadno vybavit poslední desku The Bad Seeds, komorně něžnou Push The Sky Away.
Album rozhodně není vhodné pro ty, kteří spěchají nebo hledají injekci optimismu. Místy až žalostně lkající tóny připomínají existenciální otázky a záleží na míře empatie a citlivosti každého posluchače, zda jim vůbec dá šanci. Protože teprve pak se mohou dostavit ona jen těžko hmatatelná krása a pocit katarze.