-
Pontonů v Praze přes léto Headliner udělal hodně. Povedlo se zakódovat tohle místo do povědomí lidí a uplést žánrově pestrou síť, do které se chytil nejeden hipster, pankáč nebo městský folkař. A to je dobře, to byl cíl. Plno měl i Adrian T. Bell.
text Kay Buriánek
foto honza nožička
Headliner na pontonu
Adrian T. Bell, Tony Key, Ira Mimosa, Dead Sailor
4
naživo
1
-
Poslední srpnovou středu v šest hodin odpálil Matyáš Vorda aka DJ Dead Sailor. Bylo zajímavé sledovat, jak někteří lidé trochu nevydýchávali tu zdánlivě nesourodou žánrovou směs. Podle nás je vtipné a naprosto v pořádku spojovat věci, které na první pohled můžou působit nepatřičně, ale vlastně i díky tomu je program na tři a půl hodiny plastický a pestrý pro pendlující návštěvníky pontonu.
Ani tentokrát jich ale nependlovalo tolik. Spíš stále přicházeli a zůstávali. Dead Sailor je party boy, hraje nakažlivě a s radostí, všechno možné, od remixů, mash-upů až po klasické taneční modely. Patří k té kategorii DJs, kteří se rekrutovali za posledních pár let z jinak hrajících muzikantů a vytvořili tak novou svébytnou odnož djingu, která nevoní každému, a obzvlášť ti „opravdoví“ dýdžejové občas ohrnují nos a cítí se dotčeni, že jim někdo nepovolaný fušuje do řemesla.
Je to tristní a směšné, protože doba je už trochu jiná, lidé se chtějí hlavně bavit a poslouchat, ne adorovat technické kejkle. Matyáš bavil asi hodinu, aby ho vystřídala první interpretka s kytarou Ira Mimosa. Éterická křehká blondýnka kouzlila jen dvacet minut, a i když její projev byl hodně subtilní a písně tklivě zamlžené, lid na vodě jí věnoval svoji pozornost i potlesk. Dvacet minut bylo v kontextu večera tak akorát.
Jestli měl někdo tendence usínat, následující Tony Key s kytarou a kámošem na cajon ho spolehlivě probudil. Hráli nahlas, s prýštící radostí, a rozhodně se nestyděli na sebe strhnout pozornost. Tony Key je rusky mluvící muzikant se zkušeností z Anglie, který žije v Praze. Má tudíž velmi dobrou angličtinu, je nasáklý britským citem pro písničku a nakažlivým, typicky britským projevem. Byl to ideální spojovák trajektorie večera. Půl hoďka
4
naživo
2
-
střelecký ostrov, praha, 26. 8. 2015
jeho produkce lidi rozhoupala a naladila na Adriana T. Bella.
S jeho nástupem byl cítit rozdíl mezi lehce amatérským entuziasmem a profesionalitou nabytou častým koncertováním. Adrianovi hraje do karet perfektní kapela, dobré songy, fakt, že je původem Brit, má v sobě skromné písničkářství a odvažuji se tvrdit, že mu jeho sólová poloha sedí líp než mikrofon v The Prostitutes. To potvrdil i toho večera. Sebejistě sypal jednu dobrou skladbu za druhou a vše ještě šperkovaly backvokály zpívajícího tandemu holčičích dvojčat. I fakt, že nechal bubeníka ten večer bubnovat na jiném místě v Praze, byl tentokrát paradoxně spíš pro dobro věci.
Lidí už v tu dobu bylo opravdu hodně, za pódiem začala světélkovat 3D opona s Karlovým mostem a Pražským hradem, stejně jako nábřeží a pomalu i celé město. V ten moment zlomu mezi stmíváním a nočním světlem má ponton svoje famózní kouzlo, které tentokrát umocňovala produkce Adriana T. Bella s kapelou. Dead Sailor dohrál k posledním drinkům a byl konec. Vlastně ty poměrně brzké konce na pontonu mají i svoje plus, protože je hromada času jít se bavit dál do města. Bude se nám po pruhovaných tričkách stýskat, ale ještě nás dva pontony čekají v září, takže není třeba smutnit. Doufejme, že indiánské léto bude přívětivé.
naživo
4
3
-
naživo
4
4
Předchozí článek:
Okoř 2015
Další článek:
Kam vyrazit?