k vidění opravdu velké hvězdy. Konkrétní jména ale ještě nemohu prozradit, jelikož dosud nemáme vše na sto procent potvrzeno.

Kromě toho u nás bude hrát ještě několik velmi zajímavých osobností. Například norský ambientní kytarista Eivind Aarset, dva skvělí izraelští saxofonisté Gilad Atzmon a Shauli Einav, kapela Natural Perception s Ingrid Jensen nebo úžasný izraelský trumpetista Itamar Borochov.

Váš stylový rozptyl jako muzikanta je také velký. Na co budete v nejbližších měsících klást zvýšený důraz?

V současné době pracujeme na nových písních s Michalem Pelantem a jeho kapelou. Jako kapelník chystám koncertní podzimní turné Anety Langerové a také aranžuju její písně pro koncert se symfonickým orchestrem na festivalu Smetanova Litomyšl 2016. Mezitím průběžně zkoušíme s naší skupinou Muff. Chtěli bychom někdy v zimě natočit koncertní video.

V poslední době jsem také začal uvažovat, že bych si sestavil vlastní menší orchestr – něco jako bývalo dříve NUO, ale se smyčcovými nástroji a možná větším podílem elektroniky. Ale to je běh na dlouhou trať.

Jazz Dock vstoupí v září do další sezóny. Změnil se nějak přístup k jeho dramaturgii od počátků k dnešku?

Přístup k dramaturgiii se nezměnil v tom základním – snažíme se v Jazz Docku prezentovat hudbu, která je kvalitní, originální, skvěle zahraná, ale také životaschopná, co se týká návštěvnosti. Koncerty kapel typu Kneebody, Now VS Now nebo Ruddder považujeme za takové vlajkové lodi našeho programu, a k tomu máme také paralelní progresivní pražskou scénu – Vertigo, Bucinatores, E Converso a další.

Program je ale oproti dřívějšku mnohem více strukturovaný žánrově. Nehraje se u nás zdaleka jen jazz, a tak si divák může přehledněji vybrat, kdy se vydá za svým oblíbeným stylem. Například blues, latinskoamerická hudba nebo dixieland mají svůj pravidelný vyhrazený čas. Přemýšlíme třeba i o prezentaci romské muziky. Někdy také děláme různé tematické celky – nejbližší bude cyklus čtyř koncertů švýcarských kapel nazvaný Swiss Jazz 2015.

Chystáte v Jazz Docku na podzim něco obzvláště zajímavého?

Tento podzim bude opět nabitý. Kromě již zmíněného festivalu Swiss Jazz chystáme také tradiční několikadenní festival Jazz On 5, v jehož rámci budou

Rollins, přezdívaný „saxofonový obr“, je výrazný jako saxofonista se specifickým robustním tónem a hráčským myšlením, v němž propojuje dávnou tradici ještě z dob původního rhythm and blues s bopovými a postbopovými prostředky, i jako skladatel. Jeho skladby, například St. Thomas, Airegin nebo Oleo, se staly všeobecně známými a hranými standardy moderního jazzu. Nejslavnější alba nahrál ve druhé polovině 50. let: Saxophone Colossus, Tenor Madness a Way Out West. Zejména posledně jmenované patří k přelomovým v dějinách jazzu. Saxofonista se poprvé nechal doprovázet pouze dvoučlennou rytmikou kontrabas--bicí, tedy bez podpory harmonického nástroje, což mu otevřelo mimořádně široké improvizační možnosti.

Natáčel a koncertoval ovšem i s dalšími superhvězdami jazzové scény včetně Milese Davise, Thelonia Monka či Dizzyho Gillespieho. A v roce 1981 si odskočil poprvé a naposled od jazzu k rock‘n‘rol­lu, když nahrál saxofon na desku Tattoo You skupiny Rolling Stones.

Největší kus narozeninového dortu ale tentokráte posíláme Sonnymu Rollinsovi, jednomu z nejvýznamnějších jazzových saxofonistů všech dob. V Praze jsme ho viděli dvakrát. Ti starší si určitě pamatují jeho koncert v Lucerně v roce 1982, i mladší zájemci o tuto hudbu jistě vědí, že v roce 2012 se na stejné místo vrátil znovu, v rámci festivalu Struny podzimu. V červeném hábitu, čepičce a s bílou bradkou připomínal starý pán malíře Jana Zrzavého, jeho pódiová neposednost a hadí kroucení ovšem o tehdejším věku dvaaosmdesátníka rozhodně nevypovídaly.

Asi je to neustálou prací na sobě, že tenhle hudebník je pořád při chuti. Ostatně, v rozhovoru tehdy řekl: „Spousta mých přátel je spokojená s tím, co umí. Jsou totiž typy, které se nepotřebují posouvat a měnit. Já takový rozhodně nejsem. Musím se vyvíjet, abych měl pocit, že dělám smysluplnou věc. Nebyl bych se sebou spokojený, kdybych se zasekl na jednom místě.“

a nadžánrové hudby, jako jsou Nils Petter Molvær či Pierre Favre. V tomto projektu hraje zejména na basklarinet. Omri Hason pochází z Izraele, s hudbou začínal na klasickou bicí soupravu, později tíhl k orientálním bicím jako jsou zarb, darbuka či rámové bubny, ovlivnily ho rytmické struktury hudby z Indie nebo Íránu.

Talentovaný hráč na čtyřiadvacetistrunnou africkou loutnu koru Moussa Cissokho pochází ze Senegalu. Narodil se a vyrůstal ve známé tradiční rodině potulných zpěváků a vypravěčů griotů, na koru se učil u svého otce už od dětství. Jan Galega Brönnimann se narodil v Kamerunu. Je známý jako nadžánrový saxofonista a skladatel se zkušenostmi ze spolupráce s takovými esy jazzové