-
text Honza Vedral
foto ProfiMedia
Derrick Morgan
Ano, šlo o život
7
rozhovor
1
-
Kdo byl ten pětasedmdesátiletý děda, jenž z pódia na Mighty Sounds odrovnal i ty nejhlučnější hvězdy a všechny roztancoval na druhou dobu? Derrick Morgan, chlápek, kvůli jehož hudbě kdysi na smrt bojovaly kingstonské gangy. A jamajská vláda ho prosila, aby v novinách klidnil fanoušky.
Když k nám přijel Derick Morgan poprvé, týpek, co ho vezl z letiště, se rozhodl, že mu udělá menší prohlídku Prahy. „Támhle je most a tady hrad,“ vyprávěl, než se starý pán omluvně přitočil a zašeptal: „Díky moc, ale já nevidím.“ Krom toho, že je slepý, se už ani moc dobře nepohybuje. Mikrofon z něj ale dělá doslova jiného člověka. Stačilo, když na Mighty Sounds spustil své nejslavnější písně jako Forward March nebo Moon Hop a festivalové publikum měl po právu u nohou. Těžko říct, zda v tu chvíli většina z lidí tušila, jak pohnutá byla místy historie této žijící legendy ska a reggae.
Omlouvám se za tu první otázku, ale na pohled nejste zrovna ve velké fyzické
kondici. Co vás vlastně ve vašem věku drží u živého hraní?
Začal jsem, když mi bylo sedmnáct let. A hudbu prostě miluji, díky ní vůbec funguji. I když je mi sedmdesát pět, tak jedině, když stojím na pódiu a zpívám, mám pocit, že jsem naživu.
Co si na tom užíváte nejvíc?
Když mi lidé pomáhají zpívat. Když jsou se mnou. Zbožňuji, když se do písničky opřou bubny. Ale od té doby, co jsem si zranil páteř, si nemůžu pořádně klepat do rytmu. Byla to zatracená autonehoda. Překroutila mi páteř, měl jsem dvě operace, jednu u krku, jednu v dolní části. Ale víte, co je vůbec
7
rozhovor
2
-
Derrick Morgan – Moon Hop
Derrick Morgan letos vystoupil i na festivalu Mighty Sounds.
nejhorší? Zkazila mi moje tanečky na pódiu. Ale i tak zůstává hudba tím, co mě dokáže posílit. Proto se pořád tlačím dopředu a nechci přestat. Když na sebe budu měkký, nebude to dobré pro nikoho.
Když je řeč o tanečcích, vy jste vymyslel vlastní, pro ska typický tanec Moon Hop. Jak k tomu došlo?
Prostě mě napadl. Pamatuju si, že jsem tehdy sledoval první přistání na měsíci. A fascinovaně koukal, jak po něm Armstrong hopsá jako klokan. Byl jsem zrovna ve studiu u piana a dali jsme dohromady základní riddim. Pak jsem si vzal mikrofon a všechno, co mi přišlo na mysl, jsem pojmenoval moon hop. A to se chytlo.
Pojďme se vrátit do dob, kdy jste rozhodně měkký nebyl. Proč jste se kdysi na Jamajce rozhodl stát zpěvákem?
Protože to šlo lehce. Vůbec první písnička, kterou jsem natočil, byla na prvním místě hitparády, ta další na druhém, než skočila
7
rozhovor
3
-
V jednu chvíli jsem měl svoje skladby na prvních sedmi místech hitparády za sebou
Ale kdy jste se rozhodl stát se zpěvákem?
Když mi bylo asi pět let. Žil jsem tehdy na venkově, pamatuju si, jak jsem seděl u dveří a kolem létaly světlušky. A já o nich začal skládat winky, winky, blinky. See them a com. To byla vlastně moje první písnička. A od té doby zpívám. Když jsem chodil do školy, měli jsme každý pátek koncert. Pak v sedmnácti jsem se zúčastnil jedné talentové přehlídky, zpíval jsem songy od Little Richarda a vyhrál s nimi. Od té doby už jsem nepřestal.
Proč jste si vybral zrovna rokenrolového Little Richarda?
Bylo to v dobách, kdy jsem ještě nebyl slepý a jeho jsem strašně rád sledoval. Zbožňoval jsem, jak hraje na piano, a poslouchal ho. Proto jsem se naučil Long Tall Sally a Jenny, Jenny a s těmi jsem taky vyhrál.
na čelo. Týkalo se to všech věcí, které jsem natočil. V jednu chvíli jsem měl svoje skladby na prvních sedmi místech hitparády za sebou. Každá z nich mi zvedla popularitu, rozšířila publikum i počet lidí, kteří si koupili moje desky. Bylo mi dobře.
7
rozhovor
4
-
Udělal jsem song Rudies Don’t Fear a ta stála bosse život
Derrick Morgan – Rudies Don’t Fear
Derrick & Patsy – Housewives’ Choice
Bál jste se někdy za éry rudeboys?
Ne ne, já jsem je dráždil, ale stejnou měrou se je snažil uklidnit. Nebyl jsem jejich nepřítel, to jsem nikdy nechtěl.
Přesto jste se dostal do hudební bitky. Mluvím o slavné historce s vámi a další jamajskou legendou Princem Busterem.
My dva jsme spolu v začátcích pracovali, já pro něj dělal nějaké nahrávky. Ale pak přišel producent Leslie Kong a já šel natáčet k němu. Udělali jsme písničku Housewives’ Choice a Prince Buster se urazil, že je v ní
Co dělali tihle rudeboys?
Přišel za mnou třeba jeden šéf, že jeho rival má písničku o tom, jak je tvrdý. Chtěl po mně, ať napíšu skladbu, že on je ještě tvrdší. A tak jsem udělal song Rudies Don’t Fear. A ta ho stála život. Protože když ji zahrál, strhla se šarvátka, přimáčkli ho ke zdi, sebrali mu holku, létalo sklo a tahaly se zbraně. A než skončila noc, vzali si jeho kejhák.
Jak byste popsal tehdejší jamajskou hudební scénu?
Hudba byla lepší než ta dnešní. Hrálo se ska, se spoustou dechů a dalších nástrojů. Hudebně to bylo bohatší, nadšenější.
Ptám se hlavně na proslavenou rivalitu, o které se píše v knihách. Bylo to mezi soundsystemy opravdu vyostřené jako mezi gangy?
Když se hrálo ska, tak ještě ne. V té hudbě byl jenom optimismus, žádné násilí, nic takového. Člověk roztočil holku a každý na parketě ji chytal a bylo přitom jasné, že se vrátí ke svému původnímu partnerovi. To tvrdé přišlo až s érou rudeboys, kteří opravdu nebyli žádní jemní hoši. Začalo se hrát rocksteady, temnější hudba.
7
rozhovor
5
-
O to, jestli jsem lepší já nebo Prince Buster se byli fanoušci schopni porvat do krve
S evropskými hudebníky je Derrick Morgan kupodivu spokojenější.
jedno jeho sólo nebo alespoň, že je hodně podobné jednomu z jeho starší písničky. Naštval se a napsal o tom skladbu, že jsem mu ukradl písničku a vzal ji k Číňanovi. V narážce na Leslieho Konga doslova zpíval, že netušil, že moji rodiče jsou z Hongkongu. A tak jsme začali naši válku. Hudební válku. Jinak jsme samozřejmě zůstali přáteli.
Jaké to bylo psát o někom tak konkrétně, jako jste to udělal ve vaší odpovědi Blazing Fire?
Já jenom reagoval. Zpíval jsem, ať nechá druhé žít a sám tu bude mnohem déle. Pak už to bylo absurdní. Pokaždé, když jsem udělal písničku, Prince si z ní něco vzal, nějaký úryvek nebo slovní spojení, a použil to ve své věci. Aby ukázal, že jsem Číňan. Zpíval, že
skončím ve vězení, že kradu. A nejdivočejší na tom byly reakce fanoušků – vzali prostě moc vážně. O to, jestli jsem lepší já nebo Prince, se byli schopni porvat do krve. Nakonec musela zasáhnout vláda. Zavolala si nás a řekla, že s tím něco musíme udělat, že to musíme zastavit. A proto jsme se vyfotili, jak se objímáme, na přední stránku novin. Titulek zněl, že jsme nejlepší přátelé.
7
rozhovor
6
-
Derrick Morgan
Dnes pětasedmdesátiletý jamajský zpěvák patřil společně s Jimmym Cliffem a Desmondem Dekkerem k prvním velkým hvězdám ska hudby. Později na sebe upozornil i v žánrech rocksteady či skinhead reggae. Po vítězství v talentové soutěži nejprve objel ostrov na turné s komediálním duem Bim and Bam. Načerpané zkušenosti ihned zúročil v nahrávkách. V roce 1960 byly jeho písně najednou na prvních sedmi místech jamajské hitparády. Jeho nejslavnější skladby jsou duety se zpěvačkou Patsy (Houswives Choice, In the Jam), ska hymny jako Forward March, a rocksteady klasiky Tougher Than Tough, Conquering Ruler nebo Seven Letters. Napsal také památnou vyřvávačku v rytmu skinhead reggae nazvanou Moon Hop. V České republice vystupoval dvakrát, pokaždé na festivalu Mighty Sounds a pokaždé s velkým úspěchem.
Derrick Morgan – Blazing Fire
A jak to bylo doopravdy?
Byla to pravda! Možná ne nejlepší, ale byli jsme opravdu dobří přátelé. Jak jsem řekl, byla to jenom hudební válka.
Často se vracíte k tomu, že ska hudba je unikátní. V čem vlastně?
Díky ní lidé skutečně prožívají tanec. Pokaždé, když slyšíte ska, musíte se hýbat. Ta hudba v sobě má taneční groove a rytmus. Nejde odolat. S dechovou sekcí se k tomu přidává i nádech jazzu – není to zkrátka prvoplánová hudba.
O to víc mě překvapuje, že ji dnes hrajete vesměs s evropskými hudebníky za zády. Je to levnější?
Také. Ale jamajští hudebníci… jsou… prostě jiní. Hrají tvrdě a rovnou. Evropské kapely si sednou a všechno nazkoušejí tak, jak se to má. Když s nimi stojíte na pódiu, víte, co přijde. Jamajčani? Nikdy si nesednou a pořádně se nesoustředí na to, na co mají. Každý si víceméně hraje, co chce. A proto dneska radši spolupracuji s bílými kapelami, protože už mám přese všechno rád svoji jistotu.
7
rozhovor
7
Předchozí článek:
H-D Kvíz
Další článek:
David Gilmour