Šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery je jednou z předních osobností české žurnalistiky. Kromě toho je také nadšeným hudebním fanouškem. Proto jsme se ho zeptali, jaká muzika je jeho srdci nejbližší.

Erik Tabery

Nejtvrdší muziku poslouchám u komentářů

Gary Clark Jr.

Gary Clark Jr. Live

Jeden z posledních objevů je pro mě Gary Clark Jr. Je to hudba na pomezí rocku a blues, což je přesně to, co mám rád. Řada lidí ho srovnává s Jimim Hendrixem, ale mám dojem, že je to spíš nějaká mediální zkratka. Oba muzikanti mají svůj specifický rukopis. Nejlepší album je Gary Clark Jr. Live a nejoblíbenější skladbu na něm mám When My Train Pulls In.

Lalo Schrifrin

Bullit

Tak jako je skvělý film Bullit, je naprosto skvělá i doprovodná hudba od Lalo Schifrina z roku 1968. Jakmile někde vidím rychlá auta, automaticky se mi v hlavě spustí jeho rytmická hudba. Úvodní sekvenci jsem měl dlouhá léta i jako zvonění v mobilu. Stejně tak se mi od něj hodně líbí hudba k řadě Dirty Harry.

The Doors

The Very Best of The Doors

Mám rád hudbu šedesátých let, takže Beatles, The Who, Led Zeppelin a podobně. Musím ale zmínit především The Doors, protože když jsem v osmdesátých letech poprvé slyšel jejich hudbu, byl jsem dítě, tak mě to naprosto nadchlo. Řekl bych, že to byla muzika, která mě vytáhla z dětství do dospívání. Jak divoká to byla doba, dokazuje, že jsem v té době také hltal Chesney Hawkese. Pokud si ho chcete pustit, tak přidávám varování, je to strašně sladké.

Elmer Bernstein & Chico Hamilton Quintet

Sweet Smell of Succes

Hodně poslouchám filmovou hudbu. Téměř bych řekl, že už v mém přehrávači převládá. I tady je rozptyl žánrů poměrně velký, ale abych nezmiňoval jen ty, které dnes všichni znají, tak zmíním pouze tři. Začnu u Sweet Smell of Success. Hudbu k tomuto filmu noir složil Elmer Bernstein a je doplněna o skladby od Chico Hamilton Quintet. V padesátých letech, kdy byl film natočen, vyšly dvě desky, na jedné byl Bernstein, na druhé Quintet. Dnes je můžeme poslouchat dohromady. Podle mě má výbornou atmosféru a hudba nabízí mnoho odstínů.

Nick Cave&Warren Ellis

The Assassination of Jesse James by the Coward Robert Ford

Třetí soundtrack. Je to příjemná melodická hudba, u které se mi dobře píše. Obecně si často vybírám hudbu podle toho, jestli se u ní dá psát. Záleží pak i na žánru textu, když píšu komentář o politice, vždycky si pouštím nejtvrdší muziku, kterou mám po ruce. To ale není případ této filmové hudby.

Beastie Boys

To The 5 Boroughs

Zejména když jdu hrát basketbal, tak si pouštím Beastie Boys. I když už se po palubovce spíš ploužím, tak mi zůstal zvyk z mládí, že rap patří k basketu. Tehdy to byl spíš snobismus a spoustu rapu jsem poslouchal jenom proto, že mi to přišlo cool, ale Beastie Boys mi vydrželi dodnes. A i když tělo už moc rozpohybovat nedokážou, tak náladu v hlavě rozhodně ano. Vzhledem k 11. září mám nejraději skladbu An Open Letter To NYC.

Selah Sue

Selah Sue

Ze současných interpretů mě baví například Selah Sue, hlavně její debut. Líbí se mi silné ženské hlasy, což ona nepochybně má. Album rychle odsýpá, a i když je to vlastně pop, tak mi to přijde jako nápaditá hudba. Zejména skladba Black Part Love.

Miles Davis

Kind of Blue

Už pár let také hodně poslouchám jazz, ale musím se přiznat, že nemám uši pro alternativní jazz. Já vím, že je to hodně uznávané, ale v jazzu mám raději spíš klasiku. Základem je Miles Davis, ale ne jeho elektrické období. Pro mě je stále vrchol Kind of Blue.

Pražský výběr

Straka v hrsti

Z domácích mám rád hudbu Pražského Výběru, a to hlavně alba Straka v hrsti a Výběr. Doteď si pamatuji, jak jsem na základce na chodbě dostal zkopírovanou kazetu s Pražským Výběrem. Bylo to naprosté zjevení. Nedávno jsem si je pustil znovu a pořád to považuji za to nejlepší, co v Česku vzniklo.

Text Michael Švarc

foto archiv erika taberyho