text ŠÁRKA HELLEROVÁ

foto Archív LaurEn Mayberry

Nepište, že jsem roztomilá

„Jestli si ještě jednou přečtu článek, kde se bude psát ‚je tak okouzlující‘, asi budu zvracet,“ svěřila se letos reportérovi Huffington Post zpěvačka skotské synthpopové kapely Chvrches Lauren Mayberry. A pak se ho zeptala, kolik lidí ještě bude muset kopnout do rozkroku, aby se o ní přestalo psát, že je roztomilá.

Píseň Recover přinesla Chvrches pozornost ještě před vydáním debutu.

„Jsou horší věci, které se o vás mohou psát, není to tak zlé. Někdy si ale říkám, jestli se to píše jenom proto, že jsem malá,“ táže se Mayberry, která vystudovala práva i žurnalistiku a svou dizertační práci věnovala stereotypnímu zobrazování žen v médiích. „O obrazech, tónu a volbě slov při znázorňování žen jsem přemýšlela celých osm měsíců. Je to věc, nad kterou pořád uvažuji, proto jsem na ni od začátku citlivá,“ vysvětlovala před časem pro Pitchfork s tím, že nestojí například o samostatné rozhovory v dámských časopisech.

Je proto otázka, jestli by ji zařazení Headlineru do rubriky Ženský element nerozhořčilo.

Pojďme proto nejdřív chvíli mluvit o kapele Chvrches jako celku.

V roce 2013 Chvrches předskakovali na turné Depeche Mode. Bylo to ještě před

Lidé nemusí vědět o tequile nebo o tom, jak se fackuji před zrcadlem a křičím: „Kdo je nejlepší kapela na světě?“

vydáním debutového alba The Bones of What You Believe a jejich úplně první koncert v České republice se díky tomu konal v Edenu na největším fotbalovém stadionu u nás. Trojice muzikantů, která se dala dohromady o dva roky dříve, se před vystoupením dívala

ze šatny na obrovské pódium. „To je docela malá aréna, ne? Večer to zmákneme,“ žertovala zpěvačka, která přiznává, že má před koncerty sklon k panice.

Magazínu The Fader na počátku kariéry tvrdila, že asertivní a sebevědomý dojem, který se jí daří vyvolávat, je jen iluze. „Lidé nemusí vědět o tequile nebo o tom, jak se fackuji před zrcadlem a křičím: ‚Kdo je nejlepší kapela na světě?‘“ Když se její kolegové ozvali, že si ničeho takového v šatně nevšimli, odvětila: „No dobře. Jenom si sednu a tiše sama panikařím, je to v pohodě.“

Pražský koncert před tisícovkami fanoušků Depešáků tehdy zvládla opravdu drobná zpěvačka s přehledem a sebevědomím.

Singl Leave A Trace z nového alba Every Open Eye.

Někdo mi kdysi řekl, že popové texty nikdo neposlouchá. To je ale urážející, já ano

Teď v září vychází druhá deska Every Open Eye a zpěvačka přiblížila, jak se posunul její přístup k textům. „Když se ohlédnu za první deskou, stavěla jsem se v písničkách o vztazích trochu do role oběti. Myslím, že tehdy na to byl čas a místo, protože jsem se tak cítila,“ vysvětlovala. „Ale teď se cítím být ve svém soukromém životě daleko pozitivnější a jsem ráda, že umím i o špatných zážitcích napsat asertivněji.“

Blesky ve studiu

Kromě Mayberry tvoří Chvrches Iain Cook a Martin Doherty, dva nejlepší kamarádi, kteří skládali původně sami. Když nahrávali své první EP, setkali se ve studiu s kapelou Blue SkyArchives, v níž tehdy Lauren zpívala a hrála na klávesy. Požádali ji o natočení vokálů pro demo nahrávku. „Pamatuji si, že když odešla ze studia, oba jsme si říkali ‚fuck‘,“ vzpomínal na osudové setkání Doherty. „Ve studiu to jiskřilo.“ A tak se kapela ještě před vydáním debutového alba díky singlům Recover, Lies a Mother We Share stala miláčkem internetu.

Zpěvačka a novinářka

„Odmalička jsem hrála na piano, jako teen­ager jsem začala i na bicí. Ale nikdy to nevypadalo, že bych do toho měla vkládat jakékoli naděje. Jak pravděpodobné je, že to někomu vyjde?“ vysvětlovala řečnickou otázkou v rozhovoru pro MTV, proč šla na vysokou školu. Na té už na bicí příliš nehrála a stýskalo se jí po svalech na pažích, které díky cviku kdysi měla. Přestože se jí hudební kariéra nakonec začala královsky rozjíždět, stále se věnuje i novinařině, kterou vystudovala.

V roce 2012, tedy o rok později než kapelu, založila v Glasgow s kamarádkami organizaci TYCI, která se zaměřuje na tvorbu „ostatních úžasných žen po celém světě“. Ta pořádá koncerty a na svém webu publikuje články

Mayberry se snaží psát osobní popové texty s přesahem. „Někdo mi kdysi řekl, že popové texty nikdo neposlouchá. To je ale urážející, já ano. Nikdy jsem nechtěla psát laciné texty jako miláčku, miláčku, svítí sluníčko.“

a podcasty, ve kterých Lauren s kolegyní Amandou Aitken jednou měsíčně pouští novou hudbu a komentují ji nad mísou sušenek.

„Vždycky jsem pracovala v kinech a kavárnách, abych si vydělala. Ukázalo se, že na pole nezávislé novinařiny je poměrně těžké vstoupit,“ řekla Mayberry před dvěma lety Pitchforku. Nyní když vstoupila na pole světové hudební scény, odmítá své místo na poli nezávislé novinařiny opustit a kromě práce pro TYCI letos například dělala pro Pitchfork rozhovor s kapelou Haim. Když se jí před dvěma lety na její novinářskou kariéru tázaly Novinky.cz, tvrdila, že si tím „udržuje v chodu mozkové závity“.

Boj s online prasáctvím

Její nejčtenější článek na internetu byl komentář, který vyšel před dvěma lety v britském Guardianu. Bylo by milejší, kdyby ho vůbec nemusela psát. „Jsem v kapele, která se narodila na internetu,“ začíná v něm Mayberry, která se denně potýká se vzkazy, které začínají sexistickými narážkami a končí výhrůžkami znásilněním. Oponuje fanouškovi, který poté, co zveřejnila jednu z urážlivých zpráv, napsal, že pokud není schopná se s takovými vzkazy vyrovnat, není hudební branže nic pro ni. „Proč by se ale ženy měly s něčím takovým potýkat?“ Zpěvačka se

Nové album Chvrches

Nikdy nás neuvidí zastydět se, zmlknout a zmizet

„Díky ní jsme to měly všechny, které jsme přišly po ní, jednodušší. Naučila mě, že můžu dělat práci, kterou chci, tak, jak je to příjemné mně. Nikoli tak, jak mi ostatní říkají, že bych to dělat měla.“

Letos o Hanně znovu mluvila v rozhovoru pro Huffington Post. „Četla jsem, jak mluvila o kombinaci zranitelnosti a síly. Některý den se cítíte jako nejslabší člověk na světě a jindy máte pocit, že můžete zvládnout naprosto cokoli. Líbí se mi představa, že i když se osobně necítíte velmi silní, můžete něco silného napsat. Naučit se takový být. Když napíšete, co cítíte, máte to víc pod kontrolou, i když se zrovna rozpadáte na kusy,“ řekla v něm. A tak tedy píše texty písní i články na blog i do novin a pořád se tak učí být silnější.

Bohužel letos se k tématu opět musela vrátit. Učinila tak zveřejněním obzvlášť urážlivého vzkazu na instagramu. „Tito lidé se nikdy nenaučí, že násilí na ženách je nepřijatelné. Ale nikdy nás také neuvidí zastydět se, zmlknout a zmizet. Nikam nejdu. Tak pojďte, sráči. Uvidíme, kdo mrkne první,“ napsala.

Punkový vzor

Minulý rok uváděla sedmadvacetiletá Lauren Mayberry na filmovém festivalu v Glasgow film The Punk Singer o zpěvačce Kathleen Hanna. Lehce se jí třásl hlas a celou řeč si pro jistotu napsala na papír. Mluvila o tom, že sama je přirozeně plachá, ale že lidé jako Hanna ji učí, jak být statečnější a lepší. „Hanna napsala něco, co mě inspirovalo. Totiž že jako malé holky nás učí, že jediný způsob, jak může žena získat sílu rockové hvězdy, je stát se groupie, ukázat prsa a nechat se ‚vybrat‘ na noc. Že nás učili, že jediný způsob, jak se někam dostat, je skrz muže, a že to je lež,“ četla Mayberry.

odmítá smířit s tím, že se ženami se takto „prostě mluví“ a přijmout to jako normu. „Pro nás tohle všechno bylo o hudbě, a to je to, k čemu se nyní vrátíme,“ myslí si.