Jednodenní festival manažerky Hany Petřinové letos už po patnácté nabídl průřez českým mainstreamem, kvalitní organizaci a genius loci okořského podhradí.

text Dany Stejskal

foto Lukáš Běhounek

podhradí hradu Okoř, 22. 8. 2015

Pořadatelé hlásili vyprodáno týden před termínem, počasí bylo vysloveně festivalové – ani horko, ani zima, co víc si přát. Sázka na vyzkoušená jména se Okoři vyplácí, a pokud vím, muzikanti tam rádi jezdí, protože je o ně vždycky dobře postaráno. Festival je opravdu rodinný v každém směru. Snad na žádné jiné hudební přehlídce nevidíte v zázemí tolik dětí a rodiných příslušníků kapel.

Pro mě jednoznačně z mainstreamového line-upu vyčníval projekt Lenky Filipové a její dcery Lenny. Z hraní byly cítit radost a propojení, set byl poskládáný ze starých osvědčených hitů Lenky Filipové a novinek včetně posledního singlu Lenny. Stejně tak matador Meky Žbirka si doslova vodil publikum, jak

chtěl, a návrat Michala Hrůzy na pódia evidentně festivalové publikum těší. Zklamáním byl, alespoň pro mě, Tomáš Klus, jehož improvizace a mluvení přerostlo únosnou míru obzvlášť při krátkém festivalovém setu. Následující Chinaski a na závěr osvědčená, chlapecká taneční, pěvecká a striptérská skupina z Prahy 5 – Smíchova MIG 21 publikum festivalové Okoře rozhodně bavili.

Okoř nikdy nebude progresívním festivalem přinášejícím nové trendy nebo kapely. Je to sázka na jistotu českého popového mainstreamu. Na jistotu nádherného prostředí a skvělého servisu. Na jistotu komorního rodinného festivalu, kam se nemusíte bát s dětmi. Prostě Okoř na jistotu.