text Honza Vedral

foto Katka žbirková

Básník ve studiu

Je jedním z důvodů, proč se Meky Žbirka vůbec pustil do anglicky zpívané desky. Textař Pete Brown je ve svém oboru eso. Pracoval pro legendární Cream, Jacka Bruce a další muzikanty, kteří na ostrovech patří mezi legendy. Jak se ale vůbec nechal přemluvit ke spolupráci se slovenským zpěvákem? A co si o ní myslí?

Sešli jsme se dost nečekaně. Před rokem během jiné reportáže z Abbey Road, když se zrovna přišel podívat, jak jde natáčení. Producent Rob Cass byl právě v absolutně pracovním módu, a tak nás všechny zdvořile vykázal ze studia. To byla ideální chvíle zajít s Petem Brownem do dolního bufetu. Přestože to nebylo v jeho popisu práce, mluvili jsme spolu skoro hodinu. Po ní si čtyřiasedm­desátiletý básník, který napsal text ke klasice Sunshine of Your Love, vzal moji adresu, aby mi na ni mohl poslat svoje bluesové cédéčko. Když mluví o tom, že je perfekcionista a rád dotahuje věci do konce, nejsou to jen slova. Přišlo dva dny po návratu z Londýna.

Jak jste se vůbec dostal na desku Mekyho Žbirky v roli textaře?

S producentem Robem Cassem jsme se poprvé potkali během práce na posledním albu Jacka Bruce. Líbilo se mu, co dělám, tak mi jednou zavolal, jestli bych se nechtěl přidat do tohoto projektu. Že si jen vyzkoušíme, jestli to půjde. Natočili jsme pár věcí a zjistili, že to jde velmi dobře.

Věděl jste vůbec o Mekym něco dopředu?

Samozřejmě to, co mi řekl Rob. Kvůli tomu jsem si pustil pár jeho písniček a líbily se mi. Pak jsme se potkali a padli si do noty.

Dělám jenom věci, které mám rád. Nepíšu pro peníze

Nejslavnější „zážez“ Peta Browna je text k písni Sunshine Of Our Love.

v textech atmosféru. Hodně mi pomáhá, že jsem sám muzikant a skladatel. Ale i tak se někdy stane, že příliš tlačím na pilu, naštěstí jsem schopen to přijmout.

Stalo se to u téhle nahrávky?

Jednou. Šel jsem domů a za dvě hodiny poslal nový text. Snažím se být v tomhle ohledu rychlý a profesionální. A dotahovat věci do konce.

Zmínil jste, že vás každý projekt, na kterém pracujete, musí především bavit. Co vás bavilo na tomhle?

Samozřejmě hudba samotná. Byla to pro mě výzva, protože jsem pracoval s muzikou, jakou jsem nikdy nedělal. Třeba skladba All My Days, která je velmi osobní, nikdy jsem písničku s takovým feelingem nedělal. Líbí se mi, jak jsou věci na desce různorodé. Mám rád Beatles a ta určitá míra inspirace, která v Mekyho hudbě je, se mi líbí a rozumím jí. Taky jsem si s ní v textech trochu pohrál. Sám přitom vycházím z jiného

Pracoval jste poprvé s někým, kdo nepochází z Británie?

Napsal jsem spoustu věcí s francouzskými nebo italskými umělci. S lidmi ze Švédska. Jsem zvyklý pracovat s lidmi z různých koutů světa. Po pravdě je to pro mě jeden z faktorů, který mě na mojí práci baví. Slovenština v tom žádnou významnou roli nehrála.

Jak vypadala vaše spolupráce konkrétně? Rozebírali jste spolu témata a vy to pak psal?

Ani ne. Nejčastěji jsem měl v ruce demo, na kterém Miro zpíval, cokoli ho napadlo. Někdy to byly nesmysly, někdy byl ale v těch slovech návod, pár slov, které mě posunuly dál v tom, čím má ta písnička být. To je totiž nejdůležitější, obvykle mi napovídá hudba samotná, jakou by písnička měla mít

Říkal jsem si, že to bude projekt, který mě bude bavit. Dělám totiž jenom věci, které mám rád. Nepíšu pro peníze. Jsem sice profesionální songwriter, ale nedělám žádný zbytečný pop. Samozřejmě si musím vydělat na živobytí, ale nikdy za cenu toho, že bych dělal nějaký odpad. Musí mi sednout lidi i jejich hudba.

Nechceme být na desce osmnáctiletí. Vždyť by nás to zabilo

Čtyřiasedmdesátiletý básník a textař proslul jako jeden z prvních, kdo propojoval poezii s hudbou. Jeho formace The First Poetry Band zaujala v šedesátých letech i tehdejší superskupinu Cream, která Browna požádala o texty. Napsal jich mnoho, nejslavnější z nich je ten ke skladbě Sunshine Of Your Love. Brown má kromě psaní také vlastní kapelu. Hudebně se věnuje jazzu a blues.

Bruce, kterému už bylo přes sedm­desát, mi o své desce dokonce řekl: Chci, aby to znělo jako nahrávka starýho chlapa.

A co vám řekl Meky?

Nic. Dal mi absolutní svobodu. Protože dělá hudbu, která je nadčasová, tak ani nemusel nic dodávat. Je to dospělá a vyspělá muzika. A je vidět, že texty, které jsem mu přinesl, mu sedí. A když neseděly, tak jsme je upravili nebo předělali. Slova mají velký vliv na to, jakou bude mít deska atmosféru a feeling. Proto jsem taky tady, při nahrávání v Abbey Road, i když tohle studio je pro mě snobské a nemám ho moc rád. Tím, že odevzdám texty, to pro mě nekončí. To není můj styl. Proto tu sedím s vámi, protože je to projekt, kterému hodně věřím. A udělám pro něj, co budu moci.

Má výsledné album nějaké zastřešující téma nebo motiv, ke kterému se vracíte?

Ne přímo. Ale je to reflektivní album. O tom, že jste dosáhl jistého věku, o tom, kým jste byl, co jste dokázal, na kom vám záleží. Je to patrné už z názvu písničky All My Days, o které jsme už mluvili. Texty se ohlížejí do minulosti, ale také hledí do budoucna. Důležité je, aby slova nepůsobila nepatřičně. Nepsal jsem texty pro dvacetiletého kluka, protože by to nebylo na místě. Ale přitom, alespoň doufám, umím i to. Zrovna jsem dokončil nahrávku s jedním dvaadvacetiletým bluesovým zpěvákem. Já – a myslím, že ani Miro – ale nechceme být na desce osmnáctiletí. Vždyť by nás to zabilo. Pamatuju si, že takový Jack

prostředí. Většinu času dnes dělám s bluesovými a jazzovými muzikanty. Otevřený něčemu jinému jsem, jenom pokud má ta spolupráce jistou chemii. A tahle měla.

Miro v minulosti napsal několik anglických textů. Slyšel jste je?

Ne. To jsem nechtěl. Slyšel jsem jenom dema, podle kterých jsem psal. Takhle to v našem případě fungovalo nejlépe.