text Antonín Kocábek

foto Romek Hanzlík

Chtěl jsem dokončit větu

Po předčasném odchodu Filipa Topola si jeho manažer Romek Hanzlík vybral další roli – stal se iniciátorem i producentem celovečerního dokumentu o démonickém hudebníkovi. Film Takovej barevnej vocas letící komety chce připomenout Filipa Topola všem pamětníkům i přiblížit jeho osobnost těm, kteří nezažili jeho výjimečnost.

Romek Hanzlík hrával jako kytarista s F.P.B. a Už jsme doma, takže se léta s Filipem Topolem potkával jako kolega na společných pódiích. Ještě déle ale poté jemu i kapele Psí vojáci dělal manažera. Na filmu, který byl v předpremiéře uveden na festivalu Eurotrialog a premiéru bude mít 24. září, pracoval s dalšími kolegy v uplynulých čtyřiadvaceti měsících. Podpořili je i fanoušci na crowdfundingovém portálu Hithit.cz.

Pamatujete si na své první setkání s Filipem?

Velice přesně. Jako divák jsem se ocitl v roce 1981 na zvláštním koncertě, patrně pololegálním, ve Všenorech. Hráli tam

Zkárovanej přehled, Psí vojáci a Extempore. Jel jsem tam kvůli Extempore, to byli pro mě bozi, a Psí vojáky jsem dostal nádavkem. I když z té doby mi nejvíc utkvěl v hlavě bubeník David Skála. Připadl mi nesmírně talentovaný s jazzovým cítěním, říkal jsem si: Z toho něco bude. Filip sám mi ve vzpomínce tolik nevyčuhuje, byl to takový celek.

To je pravda, síla Psích vojáků byla i ve spojení, v tom, jak vše do sebe zapadalo...

Ta kapela vždycky stála na Filipovi, ale zbytek tam bytostně patřil. Dost to koresponduje s tím, co mi Filip říkal poslední roky, že už nechce hrát sólové koncerty, že kapelu potřebuje, aby se o ni opřel. Taky si

Psí vojáci hráli jinak než všechny kapely světa. Nepodobali se vůbec ničemu

Je to i dokument, i životopisný film, i něco víc

Takovej barevnej vocas letící komety – upoutávka na celovečerní dokument

Proč zrovna dokument? Většina jich dnes jen prošumí, televize jimi vyplňuje neatraktivní hodiny a nakonec je nejvíc lidí vidí na internetu... Proč ne třeba kniha, nebo životopisný film?

Když to skončilo, bylo mi smutno. Ta kapela ještě neřekla všechno. Poslední půl rok po comebacku byl neuvěřitelný. Nejlepší za celých šestnáct let, co jsem dělal Psím

vzpomínám velice dobře na naše společné vystoupení tak z půlky osmdesátých let v Praze Na Rokosce. Jak to zvučení bývalo často tak nějak přibližné, tak já slyšel, jak zpívá pořád dokola: Mně dali modrou. Říkal jsem si, joj, to jsou odvážní, takhle to oslavovat.... Šlo o Marylin Monroe. Zkuste si to zadrmolit a uvidíte. Kapela si to pamatovala a Filip to údajně občas při té písni použil jako fór. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsme se už potkávali velice často. Dokonce jsme v naší zkušebně v Teplicích zorganizovali Čuní jam. Pekli jsme prase, jamovali a pařili. Už jsme doma, Psí vojáci a Majklův strýček. Byli jsme už tenkrát se všemi kamarádi.

Strávil jsem s Filipem Topolem a Psími vojáky kus života. Hráli jinak než všechny kapely světa. Nepodobali se vůbec ničemu – ani u nás, ani ve světě. Ani hudbou, ani životem. Viděl jsem desítky koncertů. Odnášel jsem si vždy silné zážitky a emoce. Nyní, s odstupem času, po dvouleté

vojákům manažera. Po pauze všichni chytli čerstvý vítr a energii. Nové písničky byly na spadnutí. A najednou konec. V půli věty. Chtěl jsem tu větu alespoň doříct. Práce nám zabrala dva roky.

Je to výhoda i nevýhoda. Viděl jsem hodně hluboko, což může být jak ke škodě, tak k užitku. Proto jsem se obklopil zkušenými tvůrci, abychom toho využili jen pozitivně. Podařilo se tak do filmu dostat určitý druh vhledu a také emoce.

Objevily se při práci neznámé skutečnosti, které zaskočily i vás, jako tvůrce?

Rozhodně ano. Třeba Filipův koncert v Montrealu, kam jezdil za svojí dívkou Sylvií. Oba to nazývali Koncert pro nemocný klavír. Filip pozval celou Sylviinu rodinu a uspořádal jí koncert v baru, kam chodíval na čaj. Ten klavír sotva držel pohromadě. Vypátrali jsme, že to někdo z rodiny natáčel. No, a pak jedna dívka, která s Filipem byla v době, kdy vznikaly Střepy. O té nikdo nevěděl, jen mlhavě v kapele. Filip s ní nechodil moc na veřejnost, já měl ale za ženu její sestru. Střepy jsou inspirovány, a dokonce i částečně spolutvořeny právě touto dívkou. Jenže pak přišla Sylvie, a Filip album, které mělo být věnováno Lucii, věnoval Sylvii. Tady jsme se ocitli hodně na hraně, kam až můžeme zajít.

Co bylo nejtěžší? Sehnat peníze? Na serveru Hithit se nakonec vybralo skoro půl milionu.

Práce na filmu od prvních kroků do cíle trvala dva celé roky. Občas jsem měl pokušení říkat si, kdybych byl býval věděl, do čeho se pouštím, možná bych si to rozmyslel. Byla to nejnáročnější a nejnákladnější

Režisér Václav Kučera je nejen tvůrcem mnoha hudebních dokumentů a klipů, ale osobně Filipa Topola znal. Byla to výhoda? Měli jste od začátku jasno v tom, že má film režírovat on?

S Václavem jsme už dělali několik filmů. Třeba Deset dní, které otřásly Japonskem nebo Czech Music On The Road. Mám k němu plnou důvěru. Stejnou otázku mi položili při slyšení na Fondu kinematografie. Akorát tu otázku cílili na mě. Tak já to použiji znovu, protože to platí i na Václava.

práci na filmu, mi znovu dochází, čeho neuvěřitelného jsem byl svědkem. Je mi líto, že už žádný koncert nezažiju. Ten film jsem si udělal místo koncertu. On to je i dokument, životopisný film i něco víc. Chtěl bych, aby to bylo vnímáno jako hudební film. Na plakáty jsme měli dát ‚dokumentární film o Filipu Topolovi’. Já používám spíš obrat ‚Film o Filipu Topolovi’.

záležitost, do které jsem se kdy pustil. Prvního půl roku pracovali všichni zadarmo. Šli jsme se do toho bez jediné koruny, z čisté potřeby to udělat. Teprve za pochodu

jsem sestavil rozpočet a sháněl finance. S crowdfundingem jsem dopředu počítal jako s jedním z eventuálních zdrojů. Prostě že si fanoušek koupí vstupenku do kina dopředu. Ale rozhodně jsem těch zdrojů jako producent musel hledat mnohem více. Děkuji všem, co nám na té cestě jakkoli pomohli.

Film měl předpremiéru na festivalu Eurotrialog v Mikulově. Bude možné na něj zajít i do běžných kin?

Ano, zhruba do půl roku po premiéře se chystá DVD, ale film bude i v klasické kinodistribuci. V síti Aerofilms, od 24. září. Za ostatní tvůrce na něj všechny srdečně zvu.