Jeden z našich nejúspěšnějších dýdžejů Friky by z fleku mohl dělat i motivačního kouče. V rozhovoru vzpomíná, jak dosáhl svých největších úspěchů, a radí, jak to mají dokázat druzí.

Vtip je mimochodem i v tom vydržet, nepolevit, nepřestávat lovit a učit se další a další věci. Třeba pokládat dlažbu nebo zateplovat strop, když na to přijde.

Jak ses dostal mezi českou dýdžejskou špičku? Proč myslíš, že zrovna ty?

Pojem dýdžejská špička je dneska trochu subjektivní, protože ta světová, kterou se honosí například MIX MAG 100, je pro mě osobně absolutně neobjektivní a celkově dýdžejing se přesunul z manuálních a hudebních skills spíš k tomu mít dobré promo, fotky, PR a v lepším případě nějaký ten mixtape, nebo dokonce svoji hudební produkci. Na lokální scéně je to potom ten, kdo zahraje tu moji. Mně šlo vždycky o trochu něco jiného. Už rozhodnutí jet si už v začátcích koupit výbavu do USA, kde jsem kvůli tomu rok žil a pracoval, znamenalo dost razantní posun a myslím, že z toho byl a je cítit ten obrovský zápal, který pro to stále mám. To je hlavní důvod, že se mi asi daří. Miluju dýdžejing, jsem štastný, když můžu

skrečovat doma v pokoji a zlepšovat se, protože to je ta má cesta, ve které nechci nic zadarmo. Moje motivace je být prostě lepší, a k tomu si navíc neberu úplně malé cíle. Co se týče úrovně, nekoukám moc na naši scénu, i když i v ní pár lidí dosahuje světové úrovně, třeba brněnský DJ Five. Spíš se koukám na ty nejlepší na světě, třeba v soutěžích DMC či IDA World, a tam si beru inspiraci i srovnání. V téhle malé zemi si kdekdo myslí, že když hraje každý týden na diskotéce, tak je špička.

Když tě někdo, kdo teprve začíná, požádá o radu, jak se prosadit. Co poradíš?

Jelikož mám už několik let projekt www.djacademy.cz a pořádám různé dýdžejské kurzy, workshopy a zároveň jsem externím spolupracovníkem firem, jako je Prodance nebo Disk, tak vlastně neustále někomu radím. Jako u všeho je důležité to chtít dělat a vědět, že žádnej učenej z nebe nespadl, takže nejlepší rada je asi cvičit jako při učení se na hudební

nástroj nebo cokoli jiného, v čem chcete být dobří. Bohužel technologie věci značně ulehčují, takže dneska potkáš nejen u nás dýdžeje, kteří se považují za úspěšné, ale v podstatě neumí vůbec nic. Počítač dnes nejen že písničky umí míchat, ale zároveň umí určit i harmonie a za pomoci různých top 100 songů na hudebních serverech se můžeš pro někoho stát „dobrým“ bez velké námahy a úsilí v podstatě hned. Podle mě je zásadní věci neojebávat a snažit se být jiný a lepší než ostatní. Co se týče výbavy, těch věcí je dnes už takové množství, že je těžké to vzít globálně, neb je to víc individuální.

Záleží, co si daný člověk představuje, že chce vlastně dělat. Někteří zájemci přijdou do naší školy vlastně s tím, že se nechtějí nic učit, jen být slavný DJ.

Na jakém nejšílenějším místě jsi hrál?

Asi nejšílenější gigy jsem měl v USA a Kosovu. Na jednom jsme byli s kámoškou v černošské čtvrti jediní dva bílí, a na druhé jsem letěl kvůli Air Force One čtyřmi letadly a dorazil o dvanáct hodin později, což znamenalo asi hodinu před zavřením klubu. Obě vystoupení byla ale samozřejmě naprosto skvělá. Hodně si taky užívám hory a pláže, asi jako všichni.

Třeba moje současná rezidentura ve švýcarském Svatém Mořici nebo kluby na chorvatských plážích, to prostě chceš. Nejsilnějším je ale pro mě vždycky finále DMC World Championship v Londýně, kam se sjedou nejlepší turntablisti z celého světa a ty s nimi soupeříš. To je vlastně dost šílenost.

Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch?

Nejvíc si vážím dvou třetích míst ve finále DMC World Team Championship 2013 a 2014, kterých jsme v českých barvách dosáhli pod názvem Trouble Team. Hodně si ale vážím možnosti vysílat v rádiu, navíc jsme to teď vyhajpovali, že vlastně celé moje ranní vysílání na Color Music rádiu, tedy pořad s názvem Frikolora, dělám z domácího studia. Toho si cením opravdu hodně.

Co bys naopak ještě rád dokázal?

Určitě bych chtěl hrát víc ve světě, jasně že si vážím toho, že se v naší zemi můžu živit koníčkem, ale prostě pokud bych neměl ambice, asi bych neměl tu motivaci. Stejně jako vím, že je téměř nereálné honosit se titulem DMC World, ale stejně to v hlavě podvědomě někde mám! Nejdůležitější je ale zdraví a dělat, co tě baví, tak aby sis za tím mohl stát a obhájil to nejen před ostatními, ale i sám před sebou.

Jako jeden z mála se věnuješ turntablismu. Pro ty, co tenhle termín náhodou ještě nikdy neslyšeli, popiš, o co vlastně jde?

Turntablism je vlastně „gramofonismus“, takže používáš gramofony a mixážní pult k tvoření nových melodií nebo bicích paternů v disciplínách, jako je scratching nebo beat juggling. V podstatě se na to píšou takové speciální průběhové křivky, což by se dalo přirovnat k rytmickému zápisu v notové osnově, takže se dají věci zaznamenávat a po někom potom opakovat. Všechno to má přísný řád, jak u hudby bývá. Dalším důležitým pojmem je v současnosti také controlism, který je pro mě například používání šestnácti bicích padů nebo cue pointů, efektů, smyček a tak dále, a to všechno pak musíš spojit třeba s videoscratchingem. Jinými slovy musíš synchronizovat obraz a zvuk ovládaný v reálném čase gramofony.

Jak ses k tomu dostal, kde ses to naučil?

Dostal jsem se k tomu přes lásku k hudbě. Bohužel díky tomu, kde jsem se narodil, trvalo opravdu dlouho, než jsem se dostal ke gramofonům, které se nerozbily hned, jak na ně člověk sáhl. Pamatuju si ale i svoje první hraní na základní škole z kazeťáku dvojčete, co jsme dostali se ségrou k Vánocům. Svoje první desky jsem začal nakupovat ve dvaadvaceti letech při vysoké škole v Plzni v krámku Sounddeviant

a hned dva měsíce nato jsem odjel do zmiňovaných USA, kde jsem si koupil nejen kompletní výbavu, ale i hromadu desek, které byly u nás tehdy dostupné jen stěží nebo vůbec. Tam jsem jako host navštívil i první soutěž, v roce 2002 to byl „pouze“ USA DMC D.C. Brzo jsem pochopil, že chci dělat technický dýdžejing plný skrečů a parádiček. Trénovat jsem začal tak, že jsem si koupil DVD a začal koukat na tutoriály. Mnohem víc mi asi pomohlo vždycky se nalepit na někoho lepšího, od koho můžete něco odkoukat. Jelikož nejsem přirozený talent, tak se mi

tato taktika osvědčila a čile ji stále používám a doporučuju.

Máš ještě další věci, které by ses chtěl naučit?

Člověk se pořád učí, a to nejen co se dýdžejingu týče, to je jasné. Nedávno jsem se třeba učil pokládat dlažbu nebo zateplovat strop, ale samozřejmě prvotně mi jde o to být lepší DJ a taky hudební producent, to je totiž další šílená disciplína na celý život. Hodně teď taky ležím ve stříhání a editaci videí v rámci mé videoscratch show. Prostě se nenudím a nepřestávám lovit.