Jelen Backstage Tour skončilo v Praze dvouhodinovým koncertem, který takřka neměl chybu. Stejně jako ten večer v Lucerna Music Baru to prý vypadá v amerických vesnických stodolách při dožínkách. Jestli je to tak, máme tamějším zemědělcům co závidět.

text ŠÁRKA HELLEROVÁ

foto Jiří Štarha/SinglTon

Lucerna Music Bar, Praha, 13. 12. 2015

Koncerty kapel, které mají venku jednu desku, bývají relativně krátké, protože muzikanti nemají co hrát. Jelen si může dovolit své fanoušky bavit tak dlouhou dobu díky tomu, že už na svém debutu vydal tolik silných písní, že i delší koncert několikrát vygraduje. Písně jako Světlo ve tmě, Jelen nebo Magdaléna jsou jasnými vrcholy setu, naživo dokonale fungují i James Dean nebo Nebe nad Prahou. Zimní turné Jelena obohatila i celá řádka nových písní, které dávají tušit, že kapela na první album naváže víc než důstojně a že také dokáže vykročit ze svého tradičního, americkým country ovlivněného formátu.

Úspěch skupiny Jelen není dán jen jejím repertoárem, ale samozřejmě i tím, jak ho dokáže na pódiu prodat. Kapela čítá sedm členů a vesměs jsou to opravdu dobří muzikanti. Ze všech je nezbytné vyzdvihnout výkon trumpetisty Saši Smutného. Zvuk jeho nástroje dodává hudbě říz. S kapelou od počátků na koncertech zpívá Kateřina Marie Tichá, která nechyběla ani v Lucerna Music Baru. Kromě toho, že jsou členové kapely

Jelen schopní a dokonale sehraní muzikanti, na pódiu působí jako parta nadšených dětí, která má pořád neutuchající radost, že na ni někdo přišel (bylo vyprodáno). Euforie vládnoucí na pódiu by se dala přičíst poslednímu večeru turné. Kdo ale skupinu už někdy viděl, ví, že takhle hraje vždycky.

Koncert zahájila slovenská zpěvačka Sima Martausová. Zatímco obvykle se před vyprodanými koncerty v Lucerna Music Baru táhne fronta pasáží až do Vodičkovy ulice, ten večer bylo publikum netěšené pod pódiem už před osmou. Předskokanka s kytarou a vtipnými sebeironickými texty si plnou pozornost fanoušků kapely Jelen bez potíží získala a sklízela zasloužený aplaus.

Fanoušci si vůbec zaslouží zmínku. Před koncertem i mezi některými písněmi se klubem neslo skandování „Jelen, Jelen“, refrény, ale i celé písně měly sborový doprovod lidí v plném klubu, a kdyby se zpěvákovi nechtělo zpívat, nemusel by. Pod pódiem měl několik stovek lidí, kteří by jeho texty mohli slovo od slova odzpívat za něj.