Zřejmě nikdy se styl oblékání nepojil k hudbě tak jako na konci šedesátých let. Když se během Léta lásky roku 1967 tisíce mladých lidí vydaly do San Francisca, bylo jasné, že se schyluje k revoluci rovnou na několika frontách. Květinové děti nosily zvonové kalhoty, dlouhatánské sukně a skoro jakýkoli barevný kus oblečení, který si samy vyrobily. Kromě míru, lásky a svobody navíc žily také pro dobrou muziku. Kapely jako The Jimi Hendrix Experience, Jefferson Airplane
a The Beatles ovlivnily vkus i šatníky nespočtu nadšenců. Ne nadarmo se pomyslnou hymnou hippies stal hit San Francisco (Be Sure To Wear Flowers In Your Hair) popisující nejen to, co zažijete v San Franciscu, ale také jak se na cestu tam máte vymódit.

Ne všichni se ale stavěli na stranu květinového hnutí. Na přelomu padesátých a šedesátých let v Londýně vznikla subkultura zvaná mods. Početná parta lidí, která byla svou vymakanou vizáží posedlá jako nikdo jiný. Úzké obleky a kravaty, barevné topy i minisukně dávaly vzniknout uhlazené eleganci za každou cenu. Pokud jste v šedesátkách chtěli patřit mezi mods, jezdili jste na Vespě, obdivovali Andyho Warhola, překrásnou Twiggy, ale patřičně si zakládali také na svém hudebním vkusu. Mezi prvotní hudební modly mods patřil vyfešákovaný jazzman Dave Brubeck. I přes prvotní rivalství s tehdejšími rockery a hipíky si ale stoupenci subkultury zamilovali kytarovou hudbu, které vévodili The Who a The Small Faces. Tehdy se zrodilo frajerství, které bychom dnes označili za swag.

Chtěli jen nakrknout společnost a všechny „způsobilé“ lidi v obleku. A to se povedlo. Markymu, bubeníkovi Ramones, prý lidi na ulici dokonce nabízeli peníze. Proč jinak by měl na sobě roztrhané přiléhavé džíny, ošoupané tenisky a koženého křiváka? Protože se mu to líbilo a nezajímalo ho, co si ostatní myslí. Revoltu muzikantů brzy následovaly davy a z punku se stal způsob exprese nespokojenosti i klíčová subkultura. Když si Johnny Rotten ze Sex Pistols strčil zicherku do ucha, byl (a stále je) za blázna. Brzy ale začal underground Londýna či New Yorku nosit piercingy na nejnemožnějších místech. Punk byl ve svých začátcích založen hlavně na myšlence, že vlastně o žádný styl nejde. I přesto se dnes řadí k vůbec nejznámějším stylům všech dob. Křivák a natrhnuté upnuté džíny už v roce 2016 tak ztřeštěně neznějí, co?

Londýn šedesátých a sedmdesátých let překypoval styly a rodícími se subkulturami. Termín skinheads se v některých zemích, včetně Česka, zaměňuje s přívrženci neonacismu. Což je nesmysl – mezi symboly britských skins patřily věrnost, bratrství a hrdost. Na první pohled byste hrdého skina identifikovali nejen podle krátkého (nebo žádného) sestřihu, ale také podle kšand, Levisek a bomberů. Jejich hudební vkus vycházel převážně z černošských stylů od ska po soul. V průběhu let ale vznikly i typicky skinheadský taneční žánr 2Tone nebo odnož punkrocku oi!, která vystihovala prudu britské dělnické třídy. Skinheads se nikdy netajili oblibou v pouličních rvačkách a rázném prosazování svých stanovisek. Nedílnou součástí subkultury je ovšem i muzika, kultura a tanec. No jasně, tancovat může kdokoli, bez ohledu na postavu nebo délku vlasů!

Metloši nenosili vždycky jen černé hadry. Jasně identifikovatelnou heavymetalovou módu zavedl na konci sedmdesátek Rob Halford, frontman kultovních Judas Priest. Jeho kapela se stala první, která na sebe navlíkla latexové vesty, náramky s ostny a opasky s pyramidovými cvočky. Mohutná fanouškovská základna je záhy napodobovala, aniž by tušila, že své outfity Halford nakupuje při návštěvách fetišistických sexshopů. Kromě oblečení tam pořizoval i koncertní rekvizity jako bičíky, pouta a obojky. Černo-kožené pojetí módy Judas Priest je dodnes pro někoho kultem a pro někoho terčem výsměchu. Pokud chcete styl inovovat, vyrazte do sexshopu. Kdo ví, co tam od Halfordovy poslední návštěvy přibylo.

Kdybychom hledali počátky žánrů a módy s přízviskem glam, museli bychom se vrátit do rané kariéry Davida Bowieho. Jakožto Ziggy Stardust okouzloval zženštilými oblečky neobvyklých barev i tvarů. Důležitou roli sehrály i nápadné obarvené sestřihy, které mu na chlapskosti rovněž příliš nepřidaly. Podobnou cestou se v sedmdesátkách vydal třeba Bryan Ferry se svými Roxy Music, ale co si budeme nalhávat, šatníku Bowieho nemohl konkurovat. Glam rock byl rájem pro androgyny a hudební metrosexuály. Opravdová estráda ovšem nastala až o dekádu později, když z losangeleského vykrášleného podsvětí vzešli glammetaloví Mötley Crüe. Tupírované dlouhé kadeře, podpatky a oční stíny se staly kultem, ale také vizuálním kýčem, který si zamilovala i rozjíždějící se MTV. Co bychom dnes dali za Mötley Crüe.

Kdekdo by řekl, že hiphopová móda jsou jen kalhoty s rozkrokem u kolen. To však platí pouze pro jednu z mnoha etap, které vévodil třeba ikonický Wu Tang Clan. Styl okolo tohoto žánru a životního vyznání se v průběhu posledních čtyř dekád neustále mění a vyvíjí. Run DMC zářili se šusťákovými bundami a řetězy, vedle toho N.W.A. později zpopularizovali kšiltovky typu snapback. Zesnulý 2Pac inspiroval tisíce Američanů svou gangsta vizáží a samozvaný bůh Kanye West vdechl hip hopu dnešní elegantní šmrnc. Jasně, některé z dřívějších prvků teď vypadají fakt komicky a na starší videoklipy se nedá koukat bez trošky nadhledu. Známí rappeři každopádně vždy udávali styl mladých lidí po celém světě. To platí i pro současnost, proto mnoho trendsetterů najdeme právě v jejich řadách. Zdravíme Rytmuse.

Vyšperkované a barevné osmdesátky nahradila fádnější dekáda, kdy společnosti u oblečení záleželo hlavně na pohodlí. Mladé lidi každopádně k jakési módní identitě inspiroval blonďák ze Seattlu jménem Kurt Cobain, možná jste o něm slyšeli. Jeho styl definoval náladu i módu devadesátých let nejen v USA. Ať si na sebe navlíkl flanelovou košili, nebo vytahaný svetr, vždy to skvěle korespondovalo se vzpurnou hudbou Nirvany. Její frontman tehdy nevědomě stvořil módní kult, který žije dodnes, a značky stále vydávají kolekce vycházející z grunge. Přestože se sám považoval za exota ze zapadákova, stal se nejvýznamnější rockovou ikonou dekády. A přitom se oblékal jako ušmudlaný floutek, devadesátky byly fakt v mnoha aspektech podivné.

Málokteré styly se zaměňují tak často jako goth a emo. Na vysvětlování hlubších rozdílů existují povolanější lidi, například Kay Buriánek. Nám vystačí stručná stereotypní definice ze seriálu South Park: „Goths si myslí, že je svět úplně na hovno. Emo lidi si myslí, že jsou oni sami úplně na hovno.“ Někteří tvrdí, že subkultura goth závisí hlavně na životním stylu a názorech, kdežto emo je jen v hadrech a vizáži. Obě skupinky milují hlavně svou přirozenou barvu – černou. Ale už jste viděli dlouhovlasého gothistu s obarvenou ofinou nebo barevnými rukavičkami? U stoupenců druhého tábora to tak nezvyklé není. Ať se to má jakkoli, oba styly se neodmyslitelně pojí k muzice, která má přesah od post-punku přes gotický rock a pop-punk až po death metal.

Dá hodně práce, abyste vypadali, jako že je vám to fuk. Muzikanti nezávislé scény vždy působili, jako by se právě probudili po party, ale přesto si zachovali eleganci a ojedinělost. Když The Smiths roku 1983 zahráli ve strojené televizní hitparádě Top Of The Pops, masové publikum je považovalo za vetřelce. Pár minut před vystoupením se jich prý nervózní moderátoři ptali, kdy se konečně převléknou do svých koncertních šatů. Indie scéna si půjčuje prvky punku, mods, hippies a dalších zmíněných stylů. Po vzoru ikon, jakými jsou Pete Doherty z The Libertines nebo Albert Hammond Jr. z The Strokes, platí zásadní pravidlo – zůstat za každou cenu sám sebou. Nikoho nepřekvapí, že právě z indie módy se částečně vyprofiloval dnes zprofanovaný termín hipster.

Přesná definice hipsterů neexistuje. Stoprocentně ovšem platí, že opravdový hipster by nikdy nepřiznal, že je hipster. Subkultura si zakládá na tom, že nemá ohraničení a jasně daná pravidla. Její stoupence (kteří by vám samozřejmě řekli, že jimi nejsou) proto uvidíte ve svetrech ze sekáče, křivácích, úzkých kalhotách, ale klidně i se snapbackem. Jejich móda zkrátka není definována a zakládají si primárně na tom, aby se odlišili od „šedého stáda ovcí“. Odpor vůči mainstreamu se projevuje také v kulturním vkusu – vedle alternativních výstav a neokoukané gastronomie hipsteři vyznávají kvalitní (!) nezávislou hudbu, často s vintage nádechem. Říká se, že máloco rozesmutní pravého hipstera tak, jako když slyší svou oblíbenou kapelu v rádiu. Takže jaké interprety vlastně tito jedinci poslouchají? Asi jste o nich neslyšeli. A pokud jo, za chvíli už je dost možná poslouchat přestanou.

19 módních ikon

v HUDBĚ

Za posledních šest dekád se nám představil nespočet muzikantů, kteří svým oblečením inspirovali svět, a ještě víc takových, kteří se oblékali jako šílenci. Tyto osobnosti neodmyslitelně propojily muziku s módou.