text Václav Trávníček (MF DNES)

foto Warner Music

Jenže to byl právě on, který (dobře, spolu s basákem Fleam) stál za výbušným projevem Redhotů i jejich hudební kreativitou na pozadí. Tehdy jednadvacetiletý mladík přicházel s neotřelými nápady a jeho styl hry na kytaru už tenkrát aspiroval na slovníkové heslo. Kapela místo něj najala Davea Navar­ra, kytaristu Jane’s Addiction, a v pozměněné sestavě pokračovala dál.

Když v roce 1991 vydala parta kolem zpěváka Anthonyho Kiedise album Blood Sugar Sex Magik, zazářila na hudebním nebi nová hvězda. Red Hot Chili Peppers uhranuli svět energetickou trojkombinací funku, rapu a kytarové hudby a po pěti deskách konečně zažili opravdovou slávu. Ta si ale vybrala svoji daň. Život na permanentní šňůře proložený silnou drogovou závislostí semlel kytaristu Johna Fruscianteho natolik, že dal kapele sbohem.

„Byl jsem příliš mladý na to, abych se dokázal vyrovnat s tou obrovskou změnou, kterou s sebou nese přechod od koncertů v malých klubech do velkých sportovních hal,“ svěřil se později Frusciante.

Flea. „Myslím, že nikdo z kapely tomu nepřidával velký význam – prostě jsme vzali kytary, k tomu přidali basu a bicí, nějak to celé drželo pohromadě, takže Anthony do toho mohl nazpívat melodii. Teprve když vyšlo Californication, začali nám někteří muzikanti, kterých si opravdu vážíme, tvrdit, že to je naše první opravdu dobrá deska.“

Californication, jak zněl název nové desky (1999), změnu stvrdil. Red Hot Chili Pep­pers přišli se svojí dosud nejmelodičtější a zvukově nejbohatší nahrávkou. Protože šlo o jejich druhou pořádnou desku po téměř dekádě, získali s ní novou generaci fanoušků. A dostavily se i pochvalné kritiky. „Vždycky se mi líbily kapely, které se nějakým způsobem proměňovaly a vyvíjely. A chtěl jsem, aby takoví byli i Red Hot Chilli Peppers – pořád hledat a zkoušet něco

nového, experimentovat a krok za krokem se posouvat dál. Je jedno kam – i pohyb v kruhu je lepší než přešlapování na místě,“ vyznal se Frusciante.

Život na druhé straně

Ozdobou alba byla skladba, která vyšla jako třetí singl – Otherside, hitovka o bolesti vycházející z života po boku drog. O těch věděli své všichni v kapele, Fruscianteho předchůdce Hillel Slovak za závislost dokonce už v roce 1988 zaplatil životem. Ostatně, kapela se při rozhovorech na téma téhle písničky často uchýlila za Slovakův příběh a tvrdila, že jde o song na jeho památku. Proč ne, Otherside lze volně přeložit jako život na druhé straně.

Kiedis v textu křičí slova o tom, že jediný způsob, jak skoncovat s opravdovou závislostí, je skoncovat s pobytem na „téhle straně“. Páteř songu tvoří opakující se a gradující refrén a také prostředních osm taktů, ve kterých se rozparádí dvojice Frusciante – Flea. Atmosféru dokresluje klip režisérů Jonathana Daytona a Valerie Faris. Ovlivněni kubismem a expresionismem německého filmu 20. let stvořili asi nejlepší video, jaké kdy RHCP měli.

V animované story připomínající Kabinet Dr. Caligariho hraje Flea na telefonní dráty, bubeník Chad Smiths buší do obřího ciferníku na věži, ve které zpívá Kiedis, a do dlouhého tažného lana tam na chodbě brnká Frusciante. Klip masově vysílala MTV, singl rotoval po rádiích. V Billboard Hot 100 dobyl 14. místo, v hitparádě US Modern Rock Tracks byl první třináct týdnů v kuse, což ho řadí k jednomu z nejúspěšnějších v historii žebříčku.

Co bylo dál

Úspěch Otherside i celého alba Californication se podařilo kapele zopakovat a rozvinout o tři roky později na neméně úspěšné desce By The Way. Pomyslnou trilogii pak Red Hot Chili Peppers završili v roce 2006 dvoj­albem Stadium Arcadium. Po tom kapelu znovu opustil John Frusciante, kterého nahradil Josh Klinghoffer známý ze spolupráce s Gnarls Barkley. Kapela s ním v roce 2011 natočila album I’m With You a o rok později byla uvedena do rokenrolové síně slávy. Díky písničkám z přelomu milénia žije dodnes. A na příští rok plánuje novou studiovou nahrávku, už jedenáctou ve své diskografii.