text Veronika Ondečková

foto TIM

„Nesnažíme se vám dát něco, co ještě nemáte. Chceme jenom probudit to, co jste v sobě už dávno pohřbili. Přimět vás zakoušet život jinak – vaše holky, manžele, zaměstnání, sexuální život, roli, kterou pro vás hraje hudba,“ tak před dvěma lety holky ze Savages shrnuly svoji tvůrčí filozofii. A jsou v ní stále více nekompromisní.

Když londýnská formace v roce 2013 vydala debut Silence Yourself, média zajásala nad existencí sebevědomého all-girl bandu, který reinkarnuje pustpunkovou estetiku, a spustila tím lavinu nadšení živeného jak z nekonformních názorů, tak i fotogeničností jeho členek. Savages mohly snadno spadnout do kategorie „mediální senzace“, díky neústupnému lpění na svých zásadách, sérii strategických rozhodnutí a přízni slavnějších kolegů se ale proměnily v životaschopný organismus s loajální fanouškovskou základnou.

Kapela se zkompletovala do současné sestavy na sklonku roku 2011 a hned o pár měsíců poté odehrála svůj první veřejný koncert jako support British Sea Power. „Pohybovaly se kolem velice znepokojivým a roztěkaným způsobem. Bylo těžké odhadnout, jestli se

mezi nimi schyluje k líbačce nebo pěstnímu souboji,“ popsal novopečenou skupinu zpěvák britských indie rockerů, kterého se Savages pojily konexe s frontmankou Jehnny ještě z doby, kdy se svým partnerem Johnym Hostilem participovala v duu John & Jehn.

Klacky pod nohama

Po vydání prvních dvou singlů Flying To Berlin a Husbands čtveřice zaznamenala bleskurychlý start, leč poznamenaný nátlakem prvního managementu. Nezávisle smýšlející umělkyně se nechaly přemluvit k turné s popaři Vaccines a očekávalo se od nich, že se ještě před vydáním první desky upíší vydavatelství. Stresová situace Savages nahlodala tak silně, že prý

Na desce nenajdete nic, čeho bychom nedokázaly dosáhnout i naživo

na chvíli hrozil rozpad, vydařená live session v rádiu je ale motivovala k opaku. Nedočkavým agentům daly okamžitého padáka a výběr labelu odložily až po dokončení debutu.

Prvotinu Divoženky vydaly v době, kdy se mohly pyšnit zařazením do prestižního výběru BBC Sound Of 2013, a její dosah podpořily také společným turné s Portishead, které je poprvé zavedlo do Prahy. Skutečného lesku se ale nahrávce dostalo teprve v klubovém prostředí, kde se naplno projevil důraz, jaký muzikantky přikládají koncertní podobě svých skladeb.

Adrenalin vždy

na prvním místě

„Daly jsme si záležet, abychom na Silence Yourself maximálně reflektovaly energii našich show. Na desce nenajdete nic, čeho bychom nedokázaly dosáhnout i naživo,“ vysvětluje iniciátorka projektu, kytaristka

Hemma Thompson, a doplňuje, že stejný přístup charakterizuje i navazující nahrávku Adore Life. Novinku však považuje za vyzrálejší. „Za poslední dva roky jsme se v mnoha ohledech zdokonalily a stmelily jako kapela. Díky tomu jsme se tentokrát mohly více zaměřit na detaily,“ konstatuje.

Při práci na dvojce se ženský soubor znovu obklopil kreativním týmem, jehož tvrdé jádro tvoří kromě Johnyho Hostilea také režisér Giorgio Testi, a k finálnímu mixu povolal elektronického kouzelníka Trentemøllera. Než nový materiál doputoval do jeho dánského studia, Savages ho záměrně podrobily zkoušce ohněm na veřejné generálce. „Když jsme prohlásily skládání za ukončené, cítily jsme, že se nám nepodařilo dosáhnout toho správného adrenalinového elementu. Vyrazily jsme proto do New Yorku, jehož publikum nám dobře rozumí, a zapojily jej do finálního tvarování písniček. Některé jsme následně kompletně přepsaly,“ vzpomíná Jehnny.

Naše muzika a texty vás udeří jako blesk, jako rána do tváře

Dumání nad texty

Stejnou váhu jako muzice kvartet připisuje i textům, které se nově nezdráhají zabrousit také do niternější roviny. „Během turné jsem měla potřebu psát o lásce a jiných ryze osobních záležitostech. Vznikly z toho texty, které jsem odložila stranou, protože se mi pro Savages nezdály vhodné. Bála jsem se, že vyzní jako klišé, a dlouho jsem nevěděla, jak je uchopit. Pomohlo mi v tom až setkání se Swans. Způsob, jakým Michael Gira promlouvá o tématech, jako je víra a mezilidské vztahy, mi ukázal cestu, jak své pocity propojit s něčím větším,“ vystihuje rétoriku nadcházejícího alba její autorka.

Snaha vtisknout své tvorbě umělecký přesah je pro Savages zcela zásadní. Ponechávají si kontrolu nad každým aspektem spjatým s prezentací, ať už jde o organizaci koncertů, videoklipy, nebo korektury rozhovorů. A mluvíme-li o frontmance Jehnny, vlastním jménem Camille Berthomiere, někdy je z jejích slov patrná až jistá urputnost. Zaníceně hltá kvanta poezie, filmů všeho druhu i stáří, přičemž často a ráda vyzdvihuje inspiraci porno průmyslem nebo hypnózou, kterou prý také sama praktikuje. Vyznačuje se přitom takovým zápalem, jako kdyby neustále pokračovala ve svém teenagerském úsilí zbavit se nudy

Savages? Bylo těžké odhadnout, jestli se mezi nimi schyluje k líbačce nebo pěstnímu souboji

francouzského maloměsta, kterému přiznává prvotní impuls k tomu se kreativně rozvíjet.

Všichni jsou spokojeni

Bez ohledu na to, do jaké míry jsou Savages ve své dekadentní póze upřímné nebo jenom servírují vykonstruovaný produkt, sklízí úspěch a může za to především nefalšovaný náboj jejich koncertů. „Naše muzika a texty vás udeří jako blesk, jako rána do tváře,“ prohlašují s pýchou. A soudě podle reakcí

tuzemského publika v natřískaném Rock Café, kam Divé ženy předloni následoval bizarně nesourodý dav, v němž nechyběli gothici, indie kids, pankáči ani kancelářské krysy nebo početná delegace tuzemských lesbiček, omámená androgynní vizáží a lyrikou šarmantní zpěvačky, jsou silná slova na místě. Savages mají zkrátka potenciál oslovit nejširší publikum – koho nenaláká syrový novopostpunkový sound, ten sedne na lep provokativním textům nejen pro outsidery. Takhle vypadá učebnicový příklad profanouškovské kapely.

Frontwoman Savages patří k hyperaktivním umělkyním, které mají neustále co říct. Francie jí byla malá, a tak se v roce 2006 se svým přítelem Johnym Hostilem přestěhovala do Londýna, kde přijala současný pseudonym. Pikantní je, že právě Hostile se měl původně postavit za mikrofon zpěvaččiny domovské kapely, ale odmítl. Nevyužité příležitosti se iniciativně chopila Jehnny a zbytek už znáte. Vedle aktivit v Savages krátkovlasá Francouzka se svojí druhou polovičkou rozjela nezávislý label Pop Noire a setkávají se jako dýdžejové na afterparty koncertů Savages. Jehnny Beth je rovněž čilá bloggerka, má literární bokovku se svojí sestrou a neštítí se ani hudebních kolaborací. Nedávno spojila síly například s Julianem Casablancasem v coveru Lydie Lunch s názvem Boy/Girl.