-
duel
U nás se na falešnou solidaritu nehraje. Ani když náš drahý kolega a zároveň šéfredaktor Headlineru Honza Vedral vydal se svojí kapelou The Chancers nové album. Jak dopadlo v duelu neprůstřelnosti, který vedl Kay Buriánek a Dany Stejskal?
The Chancers
Trigger Warning
kay
Dany
vs.
Znáte to s tím házením perel sviním, ne? V krajině, kde je masově oblíbené všechno, co je do skoku a na druhou, hlavně, když to je co nejvíc agro, s tímhle The Chancers zjevně moc slávy neudělají. Intelektuální hudboznalci zase preferují venkovskou pseudogenialitu kapel typu Zrní nebo Květy, těm budou The Chancers s novinkou taktéž dost vzdáleni. Na popové rádiové výšiny nedosáhnou ani omylem, ten patří mrzáckému popu z prášku, dinosaurům a Richardu Krajčovi. A myslím si, že tam by se ani necítili dobře. Naštěstí je v Čechách dost silná „allnighters“ scéna, festivaly typu Mighty Sounds, kluby jako je strahovská Sedmička nebo Buben (kde mimochodem The Chancers nové album křtí), punks, mods i skinheads (rozumějte opravdoví skinheads, ne nazi-skins) a lidí se zdravým názorem na současnou hudbu, kteří rozumějí přesahu. Za mě je to skoro na výbornou a The Chancers přeju hojnou míru porozumění, protože za Trigger Warning zaslouží chválu. Udělali fakt obří kus práce a nějakou satisfakci by si zasloužili.
Přestože deska má krásný nosič, obal, zvuk, několik velmi podařených songů, nepochopil jsem, kdo je cílová skupina. Kdo má být zákazník? Fanoušek Chancers jistě, nicméně kdo je další kupec? Příznivci ska? Nadšenci kupující vinyly? Allnighters? Tím, že je deska lehce žánrově roztříštěná, se bude potenciální posluchač hledat trochu hůř. Několik skladeb by si určitě zasloužilo nasazení do rotací třeba v Radiu 1 nebo na jiných stanicích, to ale neznamená, že se deska zásadně dostane k tomu pravému posluchači, který ji ocení. Nicméně budu Chancers držet palce, ať se to podaří, protože tohle album za to stojí.
Potenciál
The Chancers se podařilo získat na novinku obra Eda Roma, producenta, multiinstrumentalistu, skladatele a veselého chlapíka překypujícího invencí a talentem. A měli neuvěřitelně šťastnou ruku. Protože jsem měl možnost zpovzdálí sledovat celý proces vzniku Trigger Warning, vím, že tady se nic nepodcenilo. Navíc Ed jim dal tvrdou školu a poslal celou nahrávku nejen sonicky za hranice republiky. Kdo by měl pocit, že jsou songy málo košaté a jako by děravé, je to přesně to, co je dělá maximálně funkčními. Navíc z toho mám pocit, že jsou pěkně „na ksichtě“, se Simonem v popředí. Sice se vám nedívá kvůli svojí výšce do očí, ale slyšet je pěkně nahlas a zřetelně. Dechy jsou držené na uzdě, potěší aranžérské kousky s foukací harmonikou i melodikou, kytara odsekává, jako by tam skoro nebyla (ale je!), klávesy převážně v retro rejstřících, prostě všechno do sebe zapadá tak dokonale, že z devítičlenného ansámblu leze vlastně trochu zhořklý, ale zatraceně groovy pop. Můj top je pomalá věc Masters & Slaves s hypnotickým dubovým finále. Krása.
Kromě nosiče a obalu je dle mého názoru největším benefitem tohoto alba produkce Eda Roma, a to jak na straně náběru nástrojů a vokálů, tak výsledného mixu. U nás se málokdy slyší deska, která by tak sametově hrála, byl slyšet každý tón a jednotlivé party byly rozvrstveny tak, že je naprosto rozumět každému odstínu zvuku. Tenhle sympatický obr, kterého jsem v průběhu natáčení potkal dvakrát v Praze a následně viděl hrát živě na Mighty Sounds, dokázal navíc vymáčknout z každého člena Chancers opravdu to nejlepší. Jeho více než dvoumetrová postava a schopnost zahrát cokoli kdykoli, budí při práci evidentně respekt.
Produkce
Jsem přesvědčen, že Simonovi Ruffskankovi by mělo být dobře rozumět, protože to je rodilý mluvčí. Což je obrovská výhoda The Chancers. Otázka je, jestli to někdo u nás docení a kolika procentům nepoučených posluchačů dojde, že Simon je původem Brit. Byť je poměrně dlouho domestikovaný v Praze, dodává svým typickým projevem i psaním textů songům The Chancers upliftující autenticitu. Nejenom že má cit pro všechny výše zmiňované žánry, ale umí i zazpívat a místy tak díky jeho dikci kapela lehce evokuje třeba The Clash.
Proboha Buriánku, proč já mám hodnotit výslovnost? Ano, Simon zpívá anglicky. Simon zpívá dobře anglicky, protože je Angličan. Sice dlouhodobě etablován v Praze, ale Angličan. Ano, má skvělou výslovnost. Co je tohle za kategorii? V obecné rovině mě příjemně překvapilo, s jakým feelingem k tomu Simon přistupuje a jak skvěle frázuje. Hlasově perfektní, alespoň pro mě je jeho vokál v akustické verzi Back in ’63.
Výslovnost
Jsem velmi mile potěšen, že na Trigger Warning je ska jenom jeden žánrový element, a navíc je víceméně v oslabení. Převažuje smutný pop, trochu reggae i punku a to, čemu se říká northern soul. Tedy rhythm and blues šmrncnuté černým i bílým soulem, poučené Motown katalogem, americkým gospelem zmutovaným v proletářských čtvrtích Anglie, hudbu oblíbenou u původních skinheads a mods. Up-tempo zaručuje nakažlivou tanečnost, což je také ústřední motto skoro všech věcí na Trigger Warning. Instrumentace je velmi účelná, příjemně děravá a podřízená strukturám skladeb, takže všechno plyne tak organicky hybně, že bych se divil, kdyby nebyl parket plný vymazlených pin-upek a pokérovaných týpků v košilích, ostrých účesech a v perkách na nohou.
Album mě překvapilo tím, že to není klasická ska deska, ale prolíná se v ní několik žánrů, které sofistikovaně ve vedlejším sloupci zcela jistě popsal Kay. Pro mě je to album, které když pustím na večírku, může hrát od začátku do konce a nezapadne. Když si ho poslechnu v autě, neslije se v monotónnosti žánru. Je to tanečně a rytmicky nakažlivé, líbí se mi dechové party, hammondy a jednoduše nahrané měkké kytary. Moc by mě zajímalo, jak tohle chlapci dokážou sehrát naživo.
Hudba
Na rozdíl od mého duelového kolegy Danyho Stejskala, jenž je chlebodárcem Honzy Vedrala, člena The Chancers, je má pozice mnohem méně záviděníhodná. Dany může cokoli, klidně i nové album The Chancers tak říkajíc „pochcat“. Já sice také, ale mohlo by to mít nemilé pracovní konsekvence. Teď ale vážně. Ono důvodů k čůrání na sympatický novinkový vinyl a digitální download The Chancers moc není. Kdo by čekal uhopsané provinční skáčko, otravné dechy a mutantího křiklouna se stupidními texty pobízejícího dementní festivalový plebs, který české ska kdovíproč miluje, bude velmi příjemně překvapen vesměs tanečním a velmi nadstandardním zvukem, dospělými a s lehkostí napsanými songy i místy skoro hitovým potenciálem.
Kdy jindy by se měl člověk vyřádit na kolegovi Vedralovi než při kritice jeho vlastního produktu. Těšil jsem se, jak ho popravím a vrátím mu všechny ty debaty a diskuze, kterými mě trápil s dalším novinářem, grafikem a kytaristou Chancers Ondřejem Horákem u piva o tom, jak ta deska bude skvělá a posune kapelu k výšinám. Vzhledem k tomu, že jsem znal průběžné práce na tomto albu, byl jsem zvědavý na výsledek. Moje očekávání bylo nejen naplněno, ale dokonce překonáno. Sám jsem překvapený, jak mě to baví, a navíc (a to mi vyrazilo dech) nosič v podobě šedivého vinylu s kódem na online stažení, čistý černobílý obal bez jediného loga… klobouk dolů, Ondřeji!
Očekávání
4
verdikt
:
4
1
1
Masters & Slaves
The Chancers
Trigger Warning
Předchozí článek:
Recenze 21. 1. 2016
Další článek:
SMS Recenze