text ŠÁRKA HELLEROVÁ

foto warner Music

Ptáčátko, kterému přejí hvězdy

Její debutové album coververzí nazval Guardian před pěti lety příjemným, ale bezvýznamným cvičením, potravou pro nenasytné konzumenty X-Faktoru. „Kdo mohl předpokládat, že vydání kolekce indie coverů bude nejchytřejší krok, jaký kdy Birdy mohla udělat,“ vznesla o dva roky později stejná novinářka řečnickou otázku a sypala si popel na hlavu.

Když Jasmine van den Bogaerde vydávala prvotinu, nebyla totiž líná, nebo neschopná napsat své vlastní písně, jen jí bylo patnáct a potřebovala se soustředit na zkoušky ve škole. Dnes je devatenáctiletá dívka celému světu známá pod přezdívkou, kterou jí dali rodiče ještě jako miminku. Birdy. Když ji krmili, otevírala doširoka pusu a vypadala jako malé ptáčátko. Mladou zpěvačku rozčiluje, když se spekuluje o tom, že to je uměle vytvořený pseudonym. „Jediní lidé, kteří mi kdy říkali Jasmine, byli učitelé na mé bývalé škole. Takže kdykoli mě tak někdo osloví, mám pocit, že jsem vyvolaná,“ říká zpěvačka.

Objevena ve dvanácti

Birdy bývá označována za jeden z výkvětů sociálních sítí. Nahrávací smlouvu získala ještě před patnáctými narozeninami poté, co na YouTube nahrála vlastní písničku So Be Free. Bylo to první video, které kdy umístila na internet. „Všimli si mě, když jsem tu písničku dala na YouTube. Bylo mi dvanáct, sama jsem ji napsala. Jen já doma u piana. Náhodou to viděl někdo z nahrávací společnosti a oslovil mě,“ vyprávěla Birdy pro BBC. „Pro mě bylo vždy hlavní skládání. To je nejdůležitější,“ vysvětlovala, co ji podle jejího názoru odlišilo od stovek dalších teenagerů, kteří posílají své nahrávky do světa.

První videoklip, který kdy Birdy
nahrála na internet.

Dvanáctiletá slečna hraje na piano, procítěně zpívá vlastní píseň a přes vlasy jí není vidět do obličeje. Tak vypadá video, které tehdy okouzlilo Christiana Tattersfielda z vydavatelství WarnerBros. „Tehdy to viděli asi jen kamarádi ze školy, asi padesát lidí,“ vzpomínala zpěvačka na to, kolik měl klip zhlédnutí předtím, než ji oslovilo vydavatelství. Dříve než nahrávka vznikla, zúčastnila se národní pěvecké soutěže Open Mic. Dvakrát. Poprvé zkusila jít na casting přesto, že byla o rok mladší, než dovolovala pravidla. Podruhé už s vlastní písní vyhrála. Výhrou byl čas v nahrávacím studiu, kde Birdy nahrála pět písní, a navíc jako poděkování ono první video.

Soutěž objevila zpěvaččina maminka, ovšem dceru do ničeho nenutila. Birdy tvrdí, že se přihlásila, aby zažila nějaké vzrušení. „Když jsem potom vystoupila, bylo tam propojení s publikem, které jsem nikdy předtím necítila a zamilovala jsem si to,“ vzpomínala zpěvačka v rozhovoru pro britský Telegraph.

„Zpěv byl něco, co jsem milovala. Nikdy jsem si doopravdy nemyslela, že bych se mu mohla věnovat. Byly to jen sny. Až při té soutěži jsem si začala myslet, že jsem dost dobrá. Výhra posílila mou sebedůvěru. Do té doby jsem zpívala jenom rodině.“

Lekce piana od maminky

Pokud by se ale mělo říct, odkud vykvetl talent Birdy, nebyl to internet, nýbrž rodina, ve které vyrůstala. Dědečkovo rozlehlé panství z osmnáctého století obývala většina rodiny z matčiny strany a dle četných zmínek se zdá, že každý z početné famílie ovládal hru na hudební nástroj. Vezmeme-li v úvahu, že matka, koncertní pianistka, pocházela z devíti sourozenců, jistě bylo v Lymingtonu veselo.

„Bylo to velmi inspirativní místo, v tom starém domě žila celá mámina rodina. Většina jejích sester a bratrů měla podobně staré děti, jako jsem já, takže vždy bylo s kým si hrát. Byla tam kolem spousta místa na běhání nebo se dalo chodit na pláže, které lemovaly kousek pozemku. Vím, jaké mám štěstí,“ řekla Birdy, která má sama čtyři sourozence, Daily Mailu o svém dětství. V sedmi letech se od maminky začala učit hrát na piano. Pravidelné lekce ji nejdřív nudily a bránila se jim. Piano si zamilovala až po roce, když začala psát vlastní písničky. „Myslím si, že byly o lásce, ale nedávaly moc smysl.“ Písničky o lásce skládá neustále, i když ještě nedávno prohlašovala, že na kluky nemá čas, protože všechen věnuje hudbě. Inu, třikrát za

Nahrávala jsem o víkendech, úkoly jsem pak psala ve vlaku

sebou v sedmnácti vyprodat Sydney Opera House (například), to chce trochu odříkání.

Do víru hudebního světa se Birdy opravdu dostala, když v roce 2011 vydala coververzi písničky Skinny Love od Bon Iver. Do playlistu ji zařadilo BBC Radio1 a zazněla v televizním seriálu Upíří deníky. Ten rok spatřilo světlo světa i debutové album nazvané Birdy. Kolekce coververzí písní od kapel, jako jsou The National, The XX nebo Fleet Foxes, vznikla v mezičase mezi školními povinnostmi. „Ty covery vyšly jen proto, že jsem byla ve škole a neměla jsem čas udělat celé své album,“ obhajovala svůj debut Birdy ve vysílání BBC. U fanoušků mělo album slušný ohlas a začalo být jasné, že s interpretací cizích písní si jako zpěvačka nevystačí.

Mezi školou a slávou

„Bylo trochu divné zároveň chodit do školy. Musela jsem to vybalancovat, nahrávala jsem o víkendech, úkoly jsem pak psala ve vlaku,“ vzpomínala Birdy na první úspěchy. Nakonec v době před vydáním druhého alba Fire Within školu přerušila, aby se mohla soustředit na nový materiál. „Chtěla jsem se věnovat jen jedné věci, soustředit se na ni a snad ji udělat dobře,“ dodala.

V době, kdy pracovala na druhém albu, měla za sebou mimo jiné vystoupení na zahájení paralympijských her v Londýně. Na vystoupení před osmdesáti tisíci lidmi na olympijském stadionu a miliony u televizních obrazovek vzpomíná s radostí: „Než

ten ceremoniál začal, byla jsem vyděšená, ale jít tam a vystoupit byla ta nejúžasnější věc. Člověk nic neviděl úplně jasně, jen barvy a tanečníky – bylo to velmi emocionální a krásné, nebyla jsem moc nervózní, protože jsem měla pocit, jako že mě nikdo nemůže vidět. Na stadionu se toho dělo tolik, že jsem naštěstí nebyla v centru pozornosti. Bylo to, jako bych si hrála pro sebe. Měla jsem radost, že tam jsem.“

Na desce Fire Within z roku 2013 se podílela esa britského hudebního průmyslu. Hlavními producenty alba byli Rich Costey (Sigur Rós, Frank Turner, Muse) a Jim Abyss (Adele, Arctic Monkeys, Kasabian). Se skládáním písní jí pomohl frontman One Republic Ryan Tedde, Sia, Ben Lovett z Mumford and Sons nebo třeba Fraser T Smith, spoluautor hitu Set Fire to the Rayn od Adele.

Nešika na pódiu

Díky spolupracovníkům a výraznému hlasu i talentu si Birdy občas vysloužila srovnání s Adele. „Je super, když mě přirovnávají k Adele. Miluji ji. Jistě by bylo hezké vydělat hodně peněz, ale to není má motivace. Peníze a sláva pro mě nikdy nebyly součást toho všeho. To, co dělám, miluji. Dělala bych to, i kdybych za to nedostávala zaplaceno,“ odvětila novináři z deníku Telegraph na otázku, zda si dovede představit, že by dosáhla stejného komerčního úspěchu.

Větší starosti než peníze dělalo Birdy v době vydání druhé desky nadcházející turné. „Jsem trochu vyděšená, protože některé

Kromě seriálu Upíří deníky, v němž v roce 2011 poprvé zazněla coververze skladby Skinny Love a autoři sem tam její hudbu do soundtracku propašují dodnes, můžete Birdy slyšet z televize či filmového plátna poměrně často. Například v prvním zpracování Hunger Games. „Tu knížku jsem přečetla asi za týden a cítila jsem velkou inspiraci,“ vzpomínala Birdy, jak vznikla píseň Just a Game. Když pak vznikala filmová adaptace, poslala manažerka píseň produkční společnosti a té se zalíbila natolik, že ji zařadila. Jindy Birdy oslovila kapela Mumford and Sons, která pracovala na písni pro soundtrack ke kreslenému filmu Brave. „Potřebovali ženský hlas a ozvali se mi poté, co mě slyšeli v rádiu. Bylo to neuvěřitelné, protože jejich hudbu miluji,“ vysvětlovala zpěvačka, jak se ke spolupráci s oblíbenou kapelou dostala. Před dvěma lety nazpívala tři písně pro snímek Hvězdy nám nepřály. Píseň Not About Angels tehdy rozplakala nejedno oko. „Je to velmi inspirativní příběh. Tu knihu jsem naprosto milovala,“ svěřila se zpěvačka, proč na filmu chtěla spolupracovat.

Budu se muset naučit, jak se vlnit a nevypadat divně

Fanoušci mladého britského talentu se třetího alba Beautiful Lies dočkají 25. března. Zatím víme, že na něm bude čtrnáct písní a dle lednového singlu Keeping Your Head Up na něm Birdy svůj sound obohatila o trochu elektroniky. „Šťastný nový rok. Strávila jsem rok a půl psaním a nahráváním nového alba. Do těchto písniček jsem vložila celé své srdce a nemůžu se dočkat, až se s vámi o ně podělím. Dnes vyšel můj nový singl Keeping Your Head Up. Odhaluje mou stránku, kterou ještě neznáte. Doufám, že se vám líbí,“ vzkázala začátkem roku Birdy. Což o to, líbí, ale na pódiu jí při tomhle hitu už pohupování za kytarou nebo schovávání se za pianem nejspíš stačit nebude.

písničky jsou svižnější. Takže budu stát na pódiu a bude na mě tlak, abych tak nějak tancovala. Myslím, že se nezvládnu naučit žádné pořádné pohyby, ale budu se muset naučit, jak se vlnit a nevypadat divně. Jsem vystrašená, protože jsem hrozně nešikovná. Snažila jsem se to doteď skrýt za pianem, takže to bylo ok. Teď budu hrát i na kytaru, tak se za ni snad schovám a lidi se nebudou soustředit na moje pohyby,“ svěřila se.