Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Editorial

Editorial

Novinky

Novinky

Zaostřeno

Lenka Dusilová

Mám zaseto na novou desku

Obrazem

Očičkem Nožičky

Zaostřeno

Cenová smršť

Zaostřeno

Cena Apollo

Jak se lovil Kapr

Zaostřeno

Ceny Anděl

Kryštof, kam se podíváš

Headparáda

Redakční tipy

Zaostřeno

Festival Metronome

Potká se Iggy s Ivanem Kralem?

Ve studiu

5 otázek pro … Michal Ambrož

Zaostřeno

Sdílení fanoušků

Můj soundtrack

Lukáš Pavlásek

Jak jsem textoval pro Stouny

Čerstvé (z)boží

The Atavists

Zlé časy přicházejí

Headliner 1/4

Vinylmánie

Headliner 2/4

Velký příběh jednoho labelu

Headliner 3/4

James Jagger

Poprvé jsem seděl s tátou u piana

Headliner 4/4

První dojmy

Smršť vyjetá jak Kolumbie

Téma 1/4

56 debutů tisíciletí

Téma 2/4

56 debutů tisíciletí

Téma 3/4

56 debutů tisíciletí

Téma 4/4

56 debutů tisíciletí

Headliner

Adrian T. Bell

Nenapadlo mě, že budu muzikant

Rozhovor

Mike Trafik

Proč se tu drží huba

TOP

9 ranařů

Muzikanti, kteří zmlátili své fanoušky

Enface

Sarah Hartman

Mám motýly v břiše

Intro

Iggy Pop

Ikona

Portrét

Iggy Pop

Poezie šílenství

Diskografie

Od punku k šansonům a zpět

Recenze

Iggy Pop

Post Pop Depression

Hlášky

Dívala se na mě penetračně

Anketa

Obdiv, nezájem a společný sex

Rozhovor

Václav Havelka

Zásadní je dávat maximum

Reportáž

Prague Conspiracy

Kážeme víno a pijeme víno

TOP

10 klipů, které pobouřily

Jackie Crash

Twenty One Pilots

Všechny ručníky jsou po nás špinavý

Dotazník

The Bloody Beetroots

V taneční hudbě je příliš spekulací

česká stopa

Underworld

Na zasněženém poli

Story

Primal Scream

Spolek nezničitelných

Průvodce

Hard Rock Cafe

Jak to bylo s podprsenkou Blondie

Rozhovor

Simple Plan

Kritici nás nemají rádi

TOP

Muzikant + muzikant = VSL

Retro

Charles Aznavour

Když Básník zpívá

  • text Jarda Konáš

    foto Nicolas Aznavour, Marc di Domenico

    Charles Aznavour

    Když
    básník zpívá

     

    6

     

    Retro

    1

  • Charles Aznavour vystoupí poprvé v Praze. Ta zpráva zněla jak z jiného světa. Doslova, protože slavný jedenadevadesátiletý (!) šansoniér je zosobněním odlišné éry, která může českému posluchači v kontextu dnešní scény připadat na hony vzdálená. Ale i u nás kdysi pevně zapustil své kořeny.

    Sil má podle všeho stále hodně, protože jeho loňská studiovka Encores dopadla na výbornou. „Báseň má přednost, teprve pak následuje hudba,“ tak zní Aznavourova často citovaná myšlenka. Definoval tím vlastně celý šanson, poetický žánr, jehož interpreti jsou více básníci než zpěváci. Je ovšem třeba přiznat, že Aznavour se nedržel striktně žánru, ale občas si bral tu z popu, tu z lidových motivů. Ne nadarmo se mu přezdívá francouzský Frank Sinatra. A jak se k tomuto honosnému, byť neformálnímu titulu dostal? Věřte, že cesta byla dlouhá a zasáhla několik generací.

    Narodil se v Paříži jako Shahnour Vaghinag Aznavourian do rodiny arménských přistěhovalců. Jeho otec se živil zpíváním po restauracích, načež později otevřel vlastní podnik

    i s kulturním programem. Už zde najdeme velkou podobu se Sinatrovým osudem, neboť Shahnour jako chlapeček vystupoval se svým tatínkem i sólově. V devíti (!) letech odešel ze školy a přijal umělecké jméno Charles Aznavour. Těžko říct, zda to byla dobrá volba, začalo totiž předlouhé období barového hraní, šantánových čísel a divadelních grotesek, které se táhlo roky bez výrazného úspěchu. Na ten Aznavour čekal do svých dvaadvaceti let.

    V roce 1948 si totiž zpěváka všimla Édith Piaf a nabídla Aznavourovi, aby dělal předskokana na jejím americkém turné. Pro mladého umělce to byla výhra v loterii. Piaf už tehdy byla hudební ikonou, její poměrně komplikovaný příběh a vzestup během druhé světové války mnozí brali jako zrcadlový osud

     
     

    6

    Retro

    2

  • Mým programem pro nejbližší budoucnost
    je celá zeměkoule

    celé okupované Francie, a Amerika byla pár let po válce po takových příbězích hladová.

    Úspěšným zaoceánským turné to neskončilo. Piaf se na nějaký čas pro Aznavoura stala mentorkou. Dávala mu cenné rady, jak pracovat s hlasem, s publikem, seznámila jej s lidmi z branže a několikrát jej pozvala, aby si v pařížském Moulin Rouge zahrál v rámci jejích programových večerů. A co je nejdůležitější, plně ponořila Aznavoura do magie šansonu.


    Úspěch na stříbrném plátně

    „Mým programem pro nejbližší budoucnost je celá zeměkoule. Na konec světa to dneska tryskáčem z Orly trvá necelých čtyřicet hodin,“ řekl kdysi novinářům sebevědomě Aznavour a rozhodně nepřeháněl. Zatímco

    v Americe se rodil rock‘n‘roll, konzervativnější Evropa propadla modernímu šansonu. Aznavour i přes poměrně nízký věk platil za jeho čelního představitele a společně s Brelem, Bécaudem či Brassensem v padesátých a šedesátých letech vytvářeli nový fenomén tehdejší populární hudby.

    Zároveň je třeba podotknout, že Aznavour platil vždy za gentlemana, nikoli enfant terrible, a vedl poměrně vyrovnaný život. Minimálně ve srovnání s jinými kolegy šansoniéry, kterým se nevyhýbaly skandály, duševní problémy, různé formy závislostí nebo fyzická sebedestrukce. Pravděpodobně za to vděčí obrovskému pracovnímu nasazení, do kterého se pustil začátkem padesátých let, když šel na volnou nohu. Ďábelské tempo mu vydrželo čtyři dekády, během kterých vydal třicet osm studiových desek a natočil přes padesát (!) televizních i celovečerních filmů.

     
     

    6

    Retro

    3

  • Báseň má přednost, teprve pak následuje hudba

     

    Arménské kořeny

    Charles Aznavour sice nerozporoval, že se narodil v Paříži, ale odjakživa se hlásil k Arménii. Dokonce část jeho repertoáru tvoří arménské písně. Po ničivém zemětřesení, které zemi jeho předků zasáhlo v roce 1988, založil zpěvák charitativní společnost Aznavour pro Arménii, kterou společně se svým švagrem vede dodnes. Na humanitární pomoc a rekonstrukci infrastruktury dokázal vybrat přes sto padesát milionů dolarů, na což Arménci nikdy nezapomněli – v Gjumri mu postavili sochu a v Jerevanu dokonce otevřeli zpěvákovo muzeum.

    Tím se dostáváme k dalšímu společnému bodu s Frankem Sinatrou, a sice Aznavourovu herectví. Divadelní příprava z mládí se mu vrátila takovým způsobem, že v šedesátých a sedmdesátých letech si u něj podával kliku jeden filmař s druhým. Aznavour šel z role do role, někdy hrál sám sebe, jindy stafáž v podobě barového muzikanta, ale jeho talent mu brzy získal výraznější role, které jej zapsaly do dějin stříbrného plátna. Zlomové byly především Truffautův film Střílejte na pianistu, kde hrál hlavní roli, vedlejší úloha v Kouzelném vrchu, náročném, ale úspěšném pokusu adaptovat román Thomase Manna, ale

    Úctyhodné je, že se zpěvák věnuje herectví dodnes, nicméně až na výjimky se od devadesátých let objevoval jen v televizních seriálech a nízkorozpočtových inscenacích, kterým dodával lesk, zatímco skutečně velké filmy se mu od Plechového bubínku vyhýbaly.


    Skladatel, nikoli zpěvák

    Na druhou stranu, smutnit rozhodně nemusel, neboť pokles zájmu ze strany filmařů vyrovnávala odezva v hudebním světě. Aznavour se totiž (částečně díky své disciplíně a pracovitosti) stal sám o sobě jakousi institucí a obracel se na něj kdekdo. „Jsem více skladatel než zpěvák,“ prohlašoval opakovaně v rozhovorech, protože pod aureolou velkého šansoniéra tak trochu zapadala skutečnost, že často skládal pro jiné muzikanty. Édith Piaf, Frank Sinatra, Fred Astaire, Petula Clark, Elton John, Bob Dylan, Tom Jones a mnozí další buď přímo nahráli nějakou z Aznavourových písní, nebo si alespoň společně střihli duet. A k tomu musíme

    především se objevil i v přelomovém díle evropské kinematografie, Plechovém bubínku.

     
     

    6

    Retro

    4

  •  
     

    Česká stopa

    Šanson je žánr, který pevně zakořenil i u nás. Dnes už je spíš výsadou alternativní scény, ale za socialismu se těšil velké popularitě. Může za to fascinace jedné generace českých textařů, kteří se šansonem inspirovali, od Ivo Fischera přes Jiřího Suchého až po Pavla Koptu, jenž v tomto směru odvedl největší kus práce. Překládal francouzské šansoniéry dlouhodobě, část jeho textů k písním Brela, Aznavoura nebo Brassense vyšla knižně ve sbírce Lov motýlů. Jednu z nejslavnějších Aznavourových skladeb La Bohéme s českým textem Pavla Kopty přezpívala Hana Hegerová.

    připočíst ještě muzikály, které šansoniér skládal, byť k nim měl rozporuplný vztah. Považoval je za žánr pro ty, kteří neumí vystupovat jako sóloví zpěváci.

    Měl výhodu, že mluvil několika jazyky, takže nahrál například italské nebo německé desky, hodně vydával v angličtině, neboť si jej na konci šedesátých let angloamerický svět zamiloval, a v roce 1974 dokonce stanul na

    špici britské hitparády s písní She. Mimochodem, Elvis Costello skladbu přezpíval pro film Nothing Hill.

    Za Aznavourem je zkrátka obrovský kus práce a bezpochyby patří mezi největší dříče v branži. Do dnešního dne složil přes dvanáct set skladeb a prodal sto osmdesát milionů desek, což z něj činí jednoho z nejúspěšnějších hudebníků na starém kontinentě. Jeho hudební dráha trvá neuvěřitelných osmdesát let a je třeba dodat, že celou tu dobu vedl spořádaný život, který by ve srovnání s jinými šansoniéry mohl někomu připadat až nudný. Možná i to je důvod, proč stále plný sil vydává desky a jezdí po celém světě, byť první rozlučkové turné naplánoval už v roce 2006. Naštěstí u toho nezůstal a my si budeme moci mistra vychutnat
    6. dubna v pražském Kongresovém centru.

     
     

    6

    Retro

    5

  •  

    písní, které by byl hřích minout

    5

    Vybrat z dvanácti set skladeb to nejlepší nebo nejzajímavější se může zdát nemožné. Přesto některé kousky nad zbytek Aznavourovy produkce vynikají o něco více, pojďme si jich několik připomenout...

    2 | Ostrovní vítězství

    She (1974)

    Píseň, která vznikla původně jako znělka seriálu Sedm tváří ženy, si získala takovou oblibu, až to dotáhla na první místo v britské hitparádě. Aznavour nahrál i francouzskou, španělskou, německou a italskou verzi. She později přezpíval Elvis Costello pro film Nothing Hill.

     

    3 | Zahozené mládí

    Yesterday, When I Was Young (1964)

    Původně se ve francouzštině skladba jmenovala Heir Encore, ale celosvětovou popularitu si získala spíš anglická verze. Aznavour si vyčítá sebestředné mládí, které promrhal a nestihl kvůli tomu věci, na které je dnes starý. Existují i dánské nebo japonské verze skladby.

     

    4 | Smutek v Benátkách

    Que C‘est Triste Venice (1964)

    Jak smutné jsou Benátky, tak by se dal přeložit název písně, která si překvapivě získala velkou oblibu v Brazílii a otevřela Aznavourovi bránu do Jižní Ameriky, kde dodnes patří mezi nejprodávanější šansoniéry.

     

    1 | Adieu, Montmartre!

    La Bohéme (1965)

    Absolutní klasika. Jedna z nejoblíbenějších skladeb ve francouzštině všech dob a zároveň Aznavourův majtrštyk, který nesmí chybět na téměř žádném z jeho koncertů. Zpěvák v textu vzpomíná na své mládí a bohémský život na Montmartru, který se nikdy nevrátí.

     
     

    5 | Tanec s loutkou

    The Old Fasioned Way (1973)

    První skutečně výrazný Aznavourův úspěch v Británii, skladba vydržela patnáct týdnů v hitparádě, byť se nevyšplhala na pozice vítězů. Vzniklo několik verzí včetně roztomilého záznamu z pořadu The Muppet Show, kde zpěvák tančí s postavičkou Mildred Huxtetter. Kdo neviděl, neuvěří.

     
     
     
     
     

    6

    Retro

    6

 
×
Čtete:
2016/3
Charles Aznavour: Když Básník zpívá

Rozhovor

Vladimír Merta

I starý křápy se dneska sbíraj

Insider

Jimmy Jam

Narodil jsem se, abych pomáhal hvězdám

Televize

Videorama

Enface

Aurora

Alenka z říše severu

Songstory

Gorillaz

Clint Eastwood

Vzpomínky

Wohnout

Sladkých dvacet

Moje deska

Elton John

Chtěl jsem nahrát radost

Ženský element

Birdy

Ptáčátko, kterému přejí hvězdy

Kvíz

Headliner test

Heavy

Natvrdo

Hip Hop

Elementy ulice

Folk

Bez cancáku

Klasika

Teď vážně

Indie

Ty kytary!

Jazz a blues

Bluesbar

Alternativa

Kroky podzem

EDM

MDMA

Mluvené slovo

Vyprávěj

Recenze měsíce

Adrian T. Bell

Night and Day

Recenze

17. března 2016

Recenze

3. února 2016

Duel

Ektor

Recenze

SMS

Naživo

Tricky

Naživo

Marina & Diamonds

Naživo

The Libertines

Naživo

Bára Poláková

Naživo

Simple Plan

Naživo

The Neighboorhood

Naživo

Brian May

Naživo

Headliner narozeniny

Naživo

Years & Years

Naživo

SBCR

Naživo

Michal Pavlíček

Rychlá sóla a zaprášená saka

Naživo

Greg Dulli

Pohoda se zpěvem a přáteli

Naživo

Kodaline

Naživo, ale srdcervoucí

Naživo

Hurts

Méně romance, více diskotéky

Naživo

Scorpions

Stále plni síly

Obrazem

Hory, hudba, mejdany

Kalendárium

Památné dny

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.