v rychlosti

kdo | Čtyřčlenná kapela z Hradce s autentickým feelingem

styl | Stoner/blues/surf rock

vydali | Album Bad Times

web | bandzone.cz/atavists, facebook.com/atavists

text Vojta Libich

FOTO archiv kapely

Atavismus je dle definice rys nebo znak, biologickou nebo kulturní evolucí už překonaný a vymizelý, který se však znovu objeví jako výjimka. Naprosté a drzé popírání hudební evoluce je příznačné i pro kvarteto z Hradce Králové.

Zlé časy přicházejí

Hned na začátku jsme si do detailu řekli, co chceme hrát, jak to má znít a jak by to mohlo vypadat

The Atavists se zatím prý pořád rozkoukávají po scéně a svoji pozici nijak nehodnotí. „Koneckonců hrajeme teprve rok – na konci února jsme měli první výročí od našeho prvního oficiálního veřejného vystoupení v plné sestavě, máme úplně čerst­vou debutovou desku Bad Times, kterou jsme dokončili na konci loňského roku,“ shrnuje Adam. Přesto se dá celkem s úspěchem tvrdit, že kapela působí v českém prostředí jako poměrně ojedinělý zjev. „Podle mě tu stylově spřízněné kapely jsou a budou, ale není jich závratné množství. Klávesy si zatím na koncertech půjčovat nemůžeme,“ dodává s úsměvem.

Možná právě tahle lehce tajemná skromnost a absence jakékoli upocené snahy o marketing za každou cenu dělá The Atavists tak zajímavým fenoménem. Samozřejmě v kombinaci s drzým a přímočarým rokenrolem napříč žánry. Je to směs, která zvedne ze židle jak fanoušky zkouřeného metalu, tak příznivce punk rocku. Deska s názvem Bad Times je toho dobrým důkazem. Držte se, zlé časy přicházejí!

Když během posledního roku českou hudební scénou prolétla tahle zbrusu nová senzace, tak všichni z náhlého závanu čerstvého vzduchu zalapali po dechu. Hudba hradeckých The Atavists totiž pořádně čpí jak sedmdesátkovým stonerem a trávou, tak šedesátkovým surf-rockem a LSD a vše vyvažuje lehká příchuť bluesových kořenů z delty Mississippi. Výsledek zkrátka působí úderně a svěže. Frontman Adam Krofian o žánrové směsi říká: „Hororový vřískot tranzistorových varhan sekunduje valivé zfuzzované kytaře, tento koktejl doplňuje primitivní, leč přesná rytmika a vše uzavírá můj ne-zpěvácký baryton. Hudební škatulky přenecháváme publicistům, nicméně po našem prvním koncertě o nás někde napsali, že jsme něco jako surf-stoner.“

Adam zdůrazňuje, že žánrovost The Atavists (která v jejich případě rozhodně nepůsobí svazujícím dojmem) rozhodně není dílem náhody. „Když jsme se s naším klávesákem Honzou domluvili, že spolu uděláme kapelu, hned na začátku jsme si docela přesně a do detailu řekli, co chceme hrát, jak to má znít a jak by to mohlo vypadat – což doposud dodržujeme.“ Kapela se netají svými vzory v oblasti starších i modernějších klasik žánrů, zároveň se ale retro-rockeři rádi vydají i trochu jinam. „Inspirací je hrozně moc, z těch největších můžu uvést třeba The Doors, T-Rex, Kyuss, Swervedriver, Dicka Dalea nebo BRMC. Rádi se ale inspirujeme i mimo rockové vody, máme rádi třeba Glitch Mob,“ dodává zpěvák.