-
Znáte to uspokojení, když se vám splní hudební sen? Pro mě jedním takovým bylo vidět živě indie hrdiny The Libertines. A protože se i po svém loňském comebacku Česku stále obloukem vyhýbají, vyrazil jsem za nimi na místo, které je nespoutané skoro jako sám Pete Doherty. Do Amsterdamu.
text VOJTA TKÁČ
foto profimedia
TEN NEJUPŘÍMNĚJŠÍ ROCK’N’ROLL
THE LIBERTINES
2
naživo
1
-
PARADISO, AMSTERDAM,
2. 3. 2016Existují špatné, průměrné a dobré kapely. A potom máme takové, které udaly směr celé hudební generace a rock’n’rollu vdechly novou duši. Do poslední skupinky se řadí anglická sebranka vyvrhelů The Libertines. Během své kariéry toho nezaměnitelná frontmanská dvojice Carl Barât a Pete Doherty zažila mnoho. Slávu, průsery, vykrádání bytů, loučení a následné comebacky, chlast i drogy. Hodně drog. Dnes se ale zdá, že je všechno v pořádku a básníci z Albionu stále vědí, jak si absolutně podmanit davy. V hlavním městě Nizozemska o tom přesvědčili rovnou dvakrát. Lístky na první oznámený koncert v klubu Paradiso zmizely tak rychle, že se rozhodli pro (nejen) holandské publikum zahrát znovu hned následující den. I dodatečně oznámené vystoupení se beznadějně vyprodalo. Já zvolil druhý termín, u něhož se trochu nabízela obava, že to vykalený Doherty a spol. odpískají a radši upřednostní procházku po Red Light District. Stal se přesný opak a neúnavní Libertines naservírovali o šest songů delší setlist než předchozí večer!
Vše, co se o klubových koncertech Libertines říká, je pravda. Bariéry mezi muzikanty a diváky tam jednoduše neexistují. Od prvního úderu do strun začaly vzduchem zakouřeného prostoru lítat kelímky
s Heinekenem a burácející dav potvrzoval, že fanouškovská láska k muzice je překrásná věc. Celé Paradiso se v zajetí milovaných melodií pohybovalo oddaně a se zápalem, že jste se z první řady během několika sekund stihli dostat do půlky parketu a zase zpět. Carl v klobouku a Pete se slunečními brýlemi ve tvarů srdcí a robustním doutníkem dávali své nadšení najevo docela znatelně. V publiku skončila hozená kytara, odkopnutý mikrofon, flaška rumu a nakonec i všichni čtyři členové formace. Také na tohle jeden nadšenec reagoval gestem s rukopisem Libertines a bez uvažování za nimi na pódium skočil (respektive spadl) z vysokého balkónu klubu. Pro expresi zanícení některých fanoušků zkrátka prostý aplaus nestačil. Koncert nechtěla ukončovat ani excentrická čtveřice, na stage se vracela dvakrát. Téměř čtvrthodinu strávila jen jamováním a rozmýšlením nad tím, co by ještě po hitech Time for Heroes a Up the Bracket nebo coveru Michaela Jacksona mohla zahrát. Na podlaze klubu to podle počtu prázdných pivních kelímků vypadalo a smrdělo hůř než poslední den hippie festivalu. Mnohem lépe voněla ta nezkrotná vášeň, energie a pocit, že se vám před očima odehrává ten nejupřímnější rock’n’roll, který jste kdy viděli.
naživo
2
2
Předchozí článek:
Marina & Diamonds
Další článek:
Bára Poláková