-
Lucerna Music Bar byl jedním z nejmenších míst na evropském turné The Neighbourhood, které bylo téměř celé vyprodané. Je dobře, že to tak funguje a je fajn vidět, že lidé pod dvacet mají o klubovou hudební kulturu zájem.
text Kay Buriánek
foto Beata MitrEgová
Kočičáci na prvním pražském lovu
The Neighbourhood
4
naživo
1
-
naživo
4
2
The Neighbourhood, často taky zkracovaní na NBHD, jsou z Kalifornie, kousek severně od Los Angeles. I pro tuhle část světa jsou příznačné palmy, slunce, modrá obloha a barevné květy všeho možného, bez ohledu na roční období. Přesto, nebo možná právě proto je estetika NBHD černobílá a jejich pop je temný a smutný. Je jim velmi málo, když spolu začali hrát, jejich nejstaršímu členovi bylo sedmnáct, ale stačili už vydat několik EP, dvě skvělá alba I Love You. a aktuální Wiped Out! a skvělý mixtape #000000 & #FFFFFF. Jejich hřištěm je sladkobolný pop, hiphopové rytmy a temné kompoziční elementy, což se výborně doplňuje. Takže palmy, ale v černobílé. Tahle symbolika
je celkem výstižně shrnuje a sami se k ní hlásí, viz obal alba, merchandise atd. Nikdy by mě nenapadlo, že tahle kapela kolem zkérovaného chlapečka za mikrofonem Jesseho Rutherforda může jen tak prostě napoprvé nakráčet do Lucerna Music Baru, bez jakékoli předešlé zkušenosti s českým publikem ho směle s velkým předstihem vyprodat a vyvolat frenetickou tsunami holčičích hysterií pod pódiem. Už odpoledne bylo jasné, jak hluboce jsem se mýlil, když jsem byl lehce skeptický, tvrdě, že tuhle partu u nás nikdo nezná a bude to mít těžké. Když jsem šel dělat rozhovor, v celém koridoru pasáže Lucerna už přešlapovala slušná řada náctiletých dívek a koncert samotný
-
Lucerna Music Bar, praha, 5. 3. 2016
naživo
4
3
připomínal hodně rozjetý mejdan dívčí střední školy. Naživo jsou NBHD sice přesvědčiví, ale moc „nekupuju“ to, že by jejich hudba a její prezentace byla tak uhrančivá, aby z toho slečny omdlívaly. Přece jenom je jejich melancholický pop místy dost sofistikovaný a poschovávaný mezi záhyby černé sametové opony. Rozkódovat jejich skutečné kvality vyžaduje trochu zkušenosti s podobným žánrem. Ale co už. Pokud vše funguje tak jednoduše, jak demonstrovala jejich pražská premiéra, není třeba si s tím lámat hlavu. A je nad veškeré pochybnosti jasné, že jedním z hlavních důvodů jejich sebevědomého úspěchu je persona zpěváka Jesseho, který v sobě má floutkovství Justina Biebera, něco málo z drzosti mladého Leonarda DiCapria, to vše lákavě okořeněné rebelským imagem, tetováním, hezkou tvářičkou a vilným hlasem.
Ten zmiňuju záměrně naposled, protože o něj jde až nějak v druhém plánu, byť je pro NBHD vlastně dost signifikantní. Jsou projekcí internetových identit mladé generace dospívajících dětí, které mají svoje vlastní kanály, jak se dostat k hudbě a jak jí pomoct vyprodávat sály lusknutím prstu. Pražský klub byl jedním z nejmenších míst na evropském turné, které bylo téměř celé vyprodané. Je dobře, že to tak funguje a je fajn vidět, že lidé pod dvacet mají o klubovou hudební kulturu zájem. Po důvodech a kvalitách netřeba pátrat. Prostě to tak je, a pokud budou i u nás napoprvé skórovat kapely jako The 1975 nebo právě The Neighbourhood, je to drobný příslib, že s nimi bude přibývat i kvalitních mladých kapel, které nutně nebudou znít jako x-tá mutace tuzemských osmdesátkových hrůzostrašností.
-
naživo
4
4
Předchozí článek:
Simple Plan
Další článek:
Brian May