Vyprodaná hala, perfektní zvuk, efektní scéna a absolutní energie. Marpo na křtu desky Lone Survivor splnil, co slíbil. I když ho kvůli tomu ještě před časem měli za blázna.

text Honza Vedral

foto Mafiarecords & Troublegang

Incheba Arena,
Praha, 22. 4. 2016

Takhle má vypadat křest desky. Velkoryse, bombasticky, narvaně, přitom technicky dotaženě a s jasným a naplněným záměrem, zkrátka nic na půl. Je dobře známo, že Malá sportovní hala není pro pořádání koncertů žádná velká výhra. Vzduch, bary, zvuk i světla tady obyčejně přispívají k výslednému pocitu neurčitosti. Na koncertě Marpa to bylo jinak už od vstupu.

Monumentální postapokalyptická scéna Martina Hrušky byla skvěle nasvícená, koncert měl celou dobu perfektní sound do sálu i na ochoz. Technická příprava, která je pro každou halovou show základ, byla zkrátka precizní a dotažená. A to samé platilo i o dění na pódiu. Marpova hudba v sobě má sama o sobě jistou primitivní agresivitu a náboj, který ještě vyostřily živé bicí a kytara. Nebylo to žádné velké hráčství, ale klíčovým heslem večera se nejen pro doprovodné muzikanty stalo „nasazení“.

Marpův Troublegang většinu času působil, že má naplánovaný každý krok, podřepnutí i výskok a i to dalo večeru dynamiku, hned od prvních tónů byl pódiem kotel, který připomínal spíš rockový koncert než rapovou spartakiádu. Repertoár byl postavený zejména na aktuální desce Lone Survivor a nutno

říct, že v hale vynikly popové refrény, kterými na ní Marpo nešetřil. Škoda že většina z nich šla přes občasné otvírání pusy na mikrofon z playbacku. Jeho výpadek se také postaral o jediné slabé místo večera, když po efektním nástupu Separa na pódium přestala hrát hudba. A Marpovi nezbyl čas na nic jiného než rozpačité omluvy.

Koncert kvůli tomu ale naštěstí tah neztratil. Marpo vyškolený k pódiové show Chinaski boxoval rýmy o tom, jak se probojoval na vrchol, že i outsider se může vypracovat k plné hale. A přestože nepatří mezi kdovíjak sofistikované rappery, autenticita jeho příběhu společně s rapovými skills a schopností dotahovat věci do konce dodaly večeru emotivní náboj. Jedním z vrcholů bylo v tomto ohledu popové vyznání Táta věnované Otovi Petřinovi, které na samé hranici kýče vhánělo do očí slzy. Bouři na pódiu i pod pódiem na závěr ve vyprodané hale vzbudil příchod Ektora. Ve chvíli, kdy se ozval refrén společného tracku Mladá krev, bylo to kousek od toho, aby se naplnilo rčení „urvat strop“.

I když zní slovní spojení „největší show českého rapu“ nabubřele, těžko ten večer, kdy se deska Lone Survivor křtila, popsat jinak.