stále větší alternativa

Adrian T. Bell

Different World

Černý kůň letošních cen, neboť jméno této desky kritici často skloňovali už během loňského ročníku. Hádáte správně, Different World je venku od listopadu 2013. Jde o sólovku zpěváka, který už se svou kapelou The Prostitutes jednou na tuto cenu nominován byl a který – byť Brit, trvale žije v Praze.

Boris Carloff Morphosis

Držitel Apolla 2012 za desku The Escapist téměř přesně po dvou letech navazuje vydáním Morphosis. Novinky, která má zajímavý příběh, protože částečně vznikala na Islandu. O celém procesu se Boris rozpovídal v říjnovém Headlineru.

Lenka Dusilová & Baromantika

V hodině smrti

Hravost, jemnost, citlivý projev i pevná tvůrčí vize. Jedna z kritiky nejlépe přijatých letošních desek a možný favorit ceny. I když… kdo ví, co můžeme čekat od finálové poroty, která je jen užším výběrem té nevypočítavé široké? Velký rozhovor o nové desce včetně recenze najdete taktéž v říjnovém čísle.

DVA

Nipomo

Pop z neexistujících rádií, říkají o své hudbě DVA. Je to nálepka stejně pohádková jako jejich hudba, o popu nemůže být řeč, spíše o neustálém experimentování s melodiemi i smyšleným jazykem, ve kterém zpívají. Na nové desce se inspirovali zážitky z turné po USA. Kromě hudby je zajímavý zvláštní důraz na animovanou stránku jejich tvorby.

Kieslowski

Mezi lopatky

O této dvojici jste si u nás mohli přečíst nedávno, minulý měsíc nám poskytla rozhovor. Její hudba zraje jako víno, novou desku podtrhuje produkce Jana P. Muchowa. Z poměrně nenápadného projektu se vyklubali jedni z nejvýraznějších zástupců současné české indie písničkařiny. Pokud by zrovna Kieslowski Apollo vyhráli, málokdo by to bral jako překvapení.

Skleník

Champagne Cork Pop

Pro mnohé může být naopak překvapením nominace této kapely. Další deska z listopadu 2013. Nabízí však zajímavý synthpoprockový zvuk a řadu hostů, kteří nejen že album zaštítili svými jmény, ale také pomohli nakopnout Skleník na úroveň, kde bezpochyby ční nad řadovou klubovou produkcí.

Zrní

Následuj kojota

Kladenská pětice novou deskou udělala radost mnohým. Zaujal výrazný zvukový posun i pečlivé pilování nezaměnitelného repertoáru. „Kojot“ nedávno vyšel i na vinylu obohacený o šest nových písní včetně singlu Loďky.

V druhém kole o vítězi ceny Apollo jako vždy rozhodne porota složená z deseti hudebních profesionálů, které si mezi sebou zvolili akademici. Headlineru je ctí, že jej v úzké porotě zastupuje hned šest novinářů, kteří patří mezi jeho kmenové spolupracovníky.

Čtvrtý ročník Ceny české hudební kritiky Apollo jde do finále. Headliner představuje sedm nominovaných. Doporučujeme poslechnout všechny, než se 5. února rozhodne o vítězi.

Dopředu bylo těžké odhadnout, jaké desky se letos do závěrečného výběru dostanou. Široká porota složená z necelé stovky publicistů totiž slibuje maximálně široký záběr a vybírat bylo rozhodně z čeho. Navíc lze podle pravidel nominovat album, které vyšlo i v průběhu loňského podzimu, čehož mnozí využili.

Je zajímavé, jakou cestou se postupně Apollo vydává. Ačkoli (s dobrým úmyslem, nikoli natruc) vzniklo jako alternativa k mainstreamovým Andělům, v posledních dvou letech lze sledovat opravdu výrazný příklon k nezávislé scéně. Letošní ročník to potvrzuje, jen desky Lenky Dusilové a Zrní spadají pod velké vydavatelství, a to navíc ani jednoho z interpretů neslýcháme v rotaci celoplošných ani většiny regionálních rádií. Apollo tak plynule opustilo andělskou oběžnou dráhu a míří k planetce jménem Vinyla. Tato původně okrajová cena letos nejen připomíná nominacemi prestižnější Apollo, ale stoupají i její ambice, o čemž svědčí přestěhování do Prahy i překvapivě stejně načasované zveřejnění nominací i termín závěrečného vyhlášení.

Z výsledků nominací však pořadatele té či oné ceny vinit nelze. Že Apollo bohužel nereflektuje moc pop a místo toho si leze do zelí s Vinylou, to je jen a pouze věcí poroty a jednotlivých kritiků, kteří zkrátka v českém středním proudu nenašli nebo odmítají nacházet zajímavé desky. Částečně v tom bezpochyby tkví dušínovské fandění slabším, snaha zviditelnit zástupce klubové scény, té Popelky našeho hudebního průmyslu. A proto i přes výše vyřčené pochybnosti nelze vyjádřit z letošních nominací zklamání, ba naopak, všech sedm finalistů se o sošku od Maxima Velčovského utká záslouženě. Pojďme si je několika slovy představit.