The Brain Waves

Odpověď na Interpol přichází z jižních Čech.

Jihočeský Tábor měl vždycky status kulturního města s celkem revoluční hudební scénou. Jenže i tak je pro kapelu z provincie těžké konkurovat velkoměstským partám a jejich manýrám. A teď vůbec nemluvíme o reálné kvalitě a invenci.

The Brain Waves vznikli původně jako dvoučlenný projekt Johnyho Joce někdy v roce 2012, který naprosto jasně a srozumitelně deklaroval svou posedlost kapelami jako Interpol, ale zároveň zněl na začínající uskupení znepokojivě vyváženě.

Tři první věci na Soundcloudu – She, Fall In Love a The Silent Reproach – zní jako demo od Interpol, za které by se ani ti kluci z New Yorku nemuseli vůbec stydět. Zároveň jsou příslibem, že by se kapela mohla dál posouvat. Nově natočený materiál, z něhož by na jaře 2015 mělo být první regulérní EP, to jen potvrzuje. Možná jde sice ještě hlouběji ke kořenům Joy Division, The Cure, se stopou současnějších kapel jako Moving Units, O. Children, INVSN nebo už zmiňovaných Interpol a celé postpunkové retro vlny, ale z projektu se konečně stala plnohodnotná kapela i s živým bubeníkem, což je jasné plus.

The Brain Waves mají za sebou už hodně hraní jak v rámci své domovské scény, tak i poměrně často předskakovali v Praze, ale místo si ještě budou muset „koupit“. Dobrá zpráva je, že potenciál na to rozhodně mají.

v rychlosti

kdo | Johny Joc a jeho parta z Tábora. Původně experimentální duo, dnes reálná, hrající kapela.

styl | post punk a new wave ročník 2014

vydali | Na svém Soundcloudu mají pár demo nahrávek, intenzivně pracují na debutovém EP. Mělo by vyjít na jaře.

web | www.facebook.com/wethebrain­waves

sinuhet

Melancholickému popu s osobitou náladou vládne éterický hlas Barbory Mochowé.

V polovině prosince pokřtila pražská skupina Sinuhet album Nocturno. O české texty se postaral skladatel a básník Milan Urza, jinak předák avantgardní skupiny První hoře. Deska obsahuje mimo jiné jednu skladbu v angličtině a jinou v ruštině.

„Kapelu jsem založil v roce 2009, tehdy ale v úplně jiné sestavě než je ta dnešní,“ vzpomíná Urza. „Z původního složení jsme zůstali dva a klíčové bylo, že se k nám v roce 2012 přidala zpěvačka Barbora, se kterou se zásadně změnil repertoár.“

První období, stylově indierockové, je zachyceno na sedmiskladbové kolekci Zimní nebe (2010). Album Nocturno je druhé, nicméně Urza ho vnímá jako debut, neboť od příchodu Mochowé se píše zcela nová kapitola dějin formace Sinuhet.

„Původně jsem zpíval já, a protože mám rockový projev, byl i sound daleko rockovější než nyní,“ vysvětluje. „Po příchodu Barbory jsme některé skladby z prvního období totálně přepracovali a pro další jsme našli polohu, jež vyhovuje jak nám, muzikantům, tak jejímu křehkému hlasovému projevu. Písně, které jsou na albu Nocturno, jsme aranžovali dva až tři roky. Natáčení pak zabralo celý loňský rok, začali jsme s ním už v lednu. Album zachycuje jak křehčí, téměř folkovou polohu naší tvorby, kde Barbořin hlas doplňuje můj životem poznamenaný vokál, tak porci hypnotických, špinavějších kytar a samplů.“

Zajímavé je, že dvě hlavní osobnosti kapely, Mochowa a Urza, jsou na první pohled naprosto odlišné. Zatímco ona je neuchopitelná bytost, zranitelná ve své křehkosti, on je rocker s vizáží mága.

„Hraju i v jednom folkovém projektu, takže jsem v sobě tu křehčí polohu vždycky měl,“ odhaluje své nitro Urza. „Když skládáme, hrajeme s Barborou nové nápady na akustickou kytaru a hledáme vhodnou polohu pro její zpěv. Ano, na první pohled jsme jako oheň a voda. Ty kontrasty v nás ale dokážou výtečně spolupracovat.“

V budoucnu by zvuk kapely mohl namířit kamsi k psychedelii. Je to směr, kterému se členové Sinuhet na své hudební cestě nebrání.

v rychlosti

kdo | poměrně zkušená muzikantská pětice, která našla styčné body

styl | acid pop

vydali | album Nocturno (2014)

web | www.sinuhetband.cz

Headliner přináší své pravidelné tipy na mladé, neokoukané kapely, které by mohly jednou prorazit. Tentokrát jsme zjistili, že i na cestě z Tábora do Nového Jičína se rodí spousta hudby, která stojí za pozornost.

text Kay Buriánek, Jaroslav Špulák (právo), Alena Bílková

Light & Love

Bratři Johny (23) a Kosak (21) jsou dva neodolatelně pozitivní kluci s úsměvem od ucha k uchu. Svůj pop začali nahrávat ve vlastním skromném studiu.

O Light & Love jste mohli zavadit například na posledním ročníku Rock for People. Vystoupili ve dvou, čistě bíle oděni, svírali kytary a fascinovali přirozeností, humorem a přímostí. Působili tak profesionálně, až se těžko věřilo, že ještě ani nevydali desku. Dávce příjemně nabité energie nešlo uniknout, ani pokud byste vyznávali black metal.

Ačkoli mají Light & Love všechny prostředky k tomu stát se nějakým vykalkulovaným idolem pro teenagery, kráčejí poctivě svou cestou. Působí už dva roky a důležitou roli v jejich fungování sehrál zájem portálu Bandzone.cz. „Takový talent, jakým jsou Light & Love, se objeví na Bandzonu zhruba jednou za dva roky. Hned jak jsem je slyšel, jsem věděl, že jde o výjimečný talent. Velmi podobný pocit jsem měl při prvním poslechu Charlie Straight v jejich úplných začátcích,“ prohlásil zakladatel Bandzonu Majkláč v Tečce páteční noci. Podobný názor má evidentně i Adam Mišík, který si kluky pozval jako předkapelu, nebo Voxel, s nímž Light & Love už dlouho spolupracují.

Na chystanou desku je jistě proč se těšit. Podle hudebních vzorů i vizáže Johnyho

a Kosaka by mělo dojít na příjemný mix ducha Beatles a hitmakerovství ve stylu Aviciiho či Owl City.

v rychlosti

kdo | dva samouci z Nového Jičína

styl | pozitivní kytarový pop

vydali | aktuálně singl Blueberry Sky

web | http://bandzone.cz/lightlove