text šárka hellerová

foto live nation

POHÁDKA O NEURVALÉM SKŘEHOTÁNÍ

Na podzim loňského roku vydala Macy Gray osmé album The Way. Hovoří se o něm jako o pokusu o návrat zasloužilé zpěvačky, která byla vždy o jeden hit vzdálena mainstreamovému publiku. Jenže návrat k čemu? Jaká byla životní cesta pětačtyřicetileté soulové zpěvačky, která vystoupí 23. února v pražském klubu SaSaZu?

Malá holka se ve městě Canton v Ohiu projíždí na kole. Jmenuje se Natalie McIntyre, učí se hrát na piano, občas chodí za školu, ale je dost chytrá na to, aby nakonec vždy prošla. Trochu se nudí a doufá, že jednoho dne odjede z města pryč. Stačí chvilka nepozornosti a Natalie na kole upadne a natáhne se před poštovní schránkou, na které stojí jméno Macy Gray. Holka později odjede z města, začne zpívat a říkat si právě tímhle jménem staršího pána z rodného města.

Byla jsem kráva

„Byla jsem hrozná kráva,“ zhodnotila velmi upřímně své nejúspěšnější období Gray loni

v pořadu Where They Are Now moderátorky Oprah Winfrey. „Měla jsem tehdy hodně prachů, nikdy dřív jsem peníze neměla. A lidé kolem vám neustále říkají, jak jste skvělá, a křičí vaše jméno,“ přiznala rovnou, že se tehdy s nově nabytou popularitou neuměla vyrovnat.

Macy Gray, která dnes kromě zpěvu ráda příležitostně hraje ve filmech, se původně přestěhovala do Kalifornie, aby studovala scenáristiku. „Tehdy jsem se dostala do kruhů, kde bylo cool být podivín,“ vzpomínala pro magazín Herald Scotland. Aby se mohla motat poblíž muzikantů, začala psát texty. Jednou byla přítomna zkoušce jazzové kapely ve chvíli, kdy nedorazila zpěvačka.

Můj manažer byl z Anglie. Celý den jenom kouřil hašiš a věděl, kde dostane dobrou extázi

Říkali, že jsem záhadná, že neodpovídám na ničí otázky. Ale já u rozhovorů spala

K nahrání „druhého debutového“ alba přiměl Macy Gray muž jménem Jeff Blue, jenž tehdy pracoval pro vydavatelství Atlantic a zpěvačku u konkurence prosazoval pod pseudonymem. V roce 1999 nakonec díky němu vyšla deska On How Life Is, která definovala celou kariéru Macy Gray. Singl I Try vévodil na počátku milénia žebříčku Billboardu,

Zastoupila ji a při dnešní znalosti jejího hlasu, který je silně nakřáplý, zároveň ovšem měkce sametový, není divu, že ji kapelník hned angažoval. Tak se Macy začala nořit do losangeleské klubové scény.

Pýcha předchází pád

Když ji oslovilo vydavatelství Atlantic, byla těhotná, a tak mu nejprve odpověděla, že je několik týdnů plně zaneprázdněná. V roce 1995, to už měla podepsanou nahrávací smlouvu, porodila dceru a syna. Až pak natočila debutové album, které ovšem nikdy nespatřilo světlo světa. Vydavatelství se prý zaleklo jejího příliš výrazného a neobvyklého pěveckého projevu a kolekci nevydalo.

Bohužel ani to, že v té době byla již trojnásobnou matkou, jí nepomohlo si slávu náležitě vychutnat a neztratit přitom hlavu. Možná i proto, že už se stihla rozvést s otcem svých dětí Tracym Hindsem a bydlela opět u matky. Na turné k veleúspěšné desce začala brát drogy a nastalo pro ni období, které tak kriticky hodnotila v pořadu Oprah Winfrey. „Brát drogy jsem začala na turné. Můj manažer byl z Anglie. Celý den jenom kouřil hašiš a věděl, kde dostane dobrou extázi. Začnete si s tím hrát a najednou je z toho berle.“

Záhadná nebo protivná?

V tom období na tom Macy Gray nebyla dobře. Dokonce usínala při rozhovorech, a tak nosila tmavé brýle a zásadně se novinářům nekoukala do očí. Když se vzbudila, nabádala je, aby jí pomohli ukrást hotelové vybavení. „Mluvili na mě a já spala. Pak říkali, že

album se stalo třikrát platinovým a získalo pět nominací na cenu Grammy. Proměnila tu za nejlepší ženský popový vokální výkon.

jsem záhadná, že neodpovídám na ničí otázky. Když se jí na něco zeptáte, jenom zírá, tvrdili. Je velmi intenzivní. Ale já jsem jen spala,“ přiznává dnes zpěvačka, kterou v té době fotograf časopisu Vogue Lord Snowdon označil za „nejneurvalejší osobu, se kterou kdy pracoval“.

Zatímco druhé album The Id se ještě svezlo na vlně úspěšného debutu, třetí deska byla považována za propadák.

„Nesoustředila jsem se už na své řemeslo, nekrmila jsem ho. Mám nějaký talent, ale nepečovala jsem o něj,“ vzpomíná Gray, která se na vrchol nevrátila ani se svým následným albem Big. Své fanoušky se snažila získat zpět i dalším počinem The Sellout,

jenž prezentovala jako album „o všech horách, které jsem slezla, abych se dostala v profesionálním i osobním životě tam, kde chci být“. Následovalo album coververzí, pocta Steviemu Wonderovi, a nyní, patnáct let po závratném startu kariéry, The Way.

Album, se kterým soulová diva přijede do Prahy, je prezentováno jako hudba pro dospělé, která prý v současném hlavním hudebním proudu chybí. Mohlo by to znamenat, že i Macy Gray už se definitivně dostala ze svých divokých eskapád a opravdu dospěla. Přejme to jí i jejím fanouškům, kteří by jistě návrat k hudební úrovni z dob hitu I Try uvítali.