Emo tančírna 2015
Další deska mončičáků z Chicaga ctí heslo „hlavně se bavit“.
Předně její vydání je rámováno dvěma slogany. Ten první jsou slova image frontmana Petea Wentze, který při rádiové premiéře singlu American Beauty/American Psycho řekl, že když od Fall Out Boy všichni čekají odbočku doprava, oni zahnou doleva. Fajn, ale spíš to vypadá, že zatím pořád jedou rovně. Za nosem. Což nemusí být nutně špatně. Během práce na šesti deskách se člověk hodně naučí, kapela posune, že ano. Nebo taky ne.
Druhým verbálním vodítkem je tvrzení celé kapely, že album je jako divné místo, kde se potkává tma se světlem. To má symbolizovat zřejmě jistou odtažitost, bipolaritu nálad a obecně přístup ‚je nám všechno fuk, nemusíme nikomu nic dokazovat‘. Až sem je to sympatické a minimálně vzbuzuje zvědavost. A jaká je realita? Od všeho trochu, ředěno lehkou nedůvěrou a drobnou předpojatostí.
Jestli je něco na první dobrou víc než zjevné, tak je to hravost v té světlejší hemisféře. Uma Thurman je rozhodně jeden z nejvtipnějších a sexy songů na celé desce. Věci jako třeba Novocaine evokují staré dobré Panic! at the Disco v období první desky A Fever You Can‘t Sweat Out, kterou jsem ve své době znal od začátku do konce a pozpátku zase na začátek.
Zhoupni se v bocích a je fuk, jestli jsi holka, co to má prostě v krvi, nebo kluk, co se měl narodit spíš jako holka. Tohle je jedna věc, která na Fall Out Boy asi nikdy neomrzí. Jejich nakažlivá a tak nějak samozřejmá tanečnost, která má v sobě popovou lehkost Michaela Jacksona, jeho taneční kroky a kreace, a přitom je poháněná power-rockovým motorem (Fourth of July, Favorite Record, která je v tom asi nejdál, včetně úvodního riffu).
Nejzábavnější na tom asi je, že kdybyste byli na party, kde bude hodně ‚dudes‘ a ještě víc ‚hot chicks‘, vypili pár drinků, možná dali i něco lehkých drog a nikdo vám neřekl, že to, co zrovna hraje, jsou noví Fall Out Boy, tak si vytancujete mozek z hlavy. Pohyby jako Majkl. Je jedno, že ráno nastoupí kocovina a z puzzle vzpomínek na večer vám bude trapně. Záleží na tom? Ne. Hlavně že jste se bavili. American Beauty/American Psycho je právě jako mejdanový soundtrack. Netřeba hledat seriózní kvalitu a nějak obsesivně se k ní vracet. Ale je řádná. Bez pochyb.