text václav trávníček

foto archiv živé kvety

Živé kvety už zase koncertují. Roční pauzu, kterou si vyžádalo těhotenství zpěvačky Lucie Piussi, využila bratislavská kytarovka k dobití baterek. „Zpětně si myslím, že jsme to potřebovali. V jistém slova smyslu jsme byli na konci s dechem,“ tvrdí šéfka skupiny, kterou kritika i fanoušci cení pro inteligentní hudbu a nekompromisní texty.

Oboje platí také pro aktuální dvoupísňový singl Bratislava, obžalobu i vyznání lásky rodnému městu. I o něm byla řeč.

Jaký byl pro Živé kvety rok 2014?

Výborný! Čekala jsem narození syna, takže jsme s kapelou měli menší pauzu. Nikdy jsme nic takového neudělali, ale v tomto případě nám pauza velmi prospěla. Díky ní jsme byli znovu strašně nažhavení na koncerty. Trochu jsme přibrzdili a o to větší radost teď z hraní a skládání máme.

Takže pauza vlastně přišla vhod.

Zpětně si myslím, že ano. V jistém smyslu slova jsme byli na konci s dechem. Bylo to jedno s druhým. My nad věcmi moc nepřemýšlíme – děláme, co nás baví, a snažíme se jít pořád dál. Najednou jsme ale zjistili, že

pauza je přesně to, co potřebujeme. Trvala rok a já během ní porodila Františka.

Užíváte si mateřství?

Je to pro mě nová zkušenost a zvláštní druh zamilovanosti, který jsem doposud nepoznala. S partnerem jsme spolu byli dva měsíce, když jsem zjistila, že jsem v tom. Šlo to ráz na ráz. František se vyvíjí neskutečně rychle, neustále mě udivuje a nedokážu se na něj vynadívat. Jsem šťastná.

Jak to ovlivňuje vaši tvorbu?

Syn má rád, když hraju na kytaru. Takže když si začnu přehrávat nějaký nový nápad, obvykle zbystří. Ale jestli jsem změnila témata? To nevím. Písničky nejdou nijak naplánovat. Píšeme je společně s kytaristou Bálikem. On hraje nějaký motiv, já poslouchám

a kolikrát se v myšlenkách dostanu k tématu, nad kterým jsem přemýšlela tři dny dozadu. Najednou se mi vynoří v hlavě znovu a začne mě napadat text. Jsou věci, co člověka pronásledují.

Vznikly tak i vaše aktuální písně Bratislava I a Bratislava II, které vyšly na vinylovém singlu?

Obě vznikly v době mého těhotenství. Až když byly hotové, přečetla jsem si, že je fajn, když se žena před porodem vyrovná se svou matkou. Já s ní přitom měla dobrý vztah, myslela jsem, že nemám potřebu se s něčím v tomhle ohledu vyrovnávat. Máma se zabila při autonehodě, když nám bylo se sestrou osmnáct. Je to už dávno. Zjistila jsem, že jsem se začala vyrovnávat s něčím jiným: s rodným městem.

A to často ke své matce přirovnáváte.

To je přesně ono, obrazů na toto téma je v obou skladbách několik. Možná je to tím, že v těhotenství přemýšlíte, do jakého světa své dítě přivedete. My jsme zároveň jako kapela na Bratislavu hodně navázaní, je to naše přirozené prostředí. Psychoanalytik by si mnul ruce.

Napadá mě: Bratislava I jako teze, Bratislava II coby antiteze. Co vy na to?

Myslím, že jde o dva rovnocenné stavy, které má člověk v hlavě. To, co máme rádi, je vždy ambivalentní. Ty nejopravdovější vztahy jsou vždy plné paradoxů, často nepříjemných. S naším vztahem k Bratislavě je to stejné.

Singl Bratislava

Na vinylovém singlu, který tvoří písně Bratislava I a Bratislava II, se Živé kvety vyznávají ze vztahu ke svému rodnému městu.

Bratislavu milujeme a zároveň bychom až plakali, jak je to tam zoufalé

My to město milujeme a zároveň bychom až plakali, jak je to tam zoufalé. Je to láska přes bolest a mně osobně pomáhá, když se o to můžu podělit, dát ten paradox ze sebe. Kromě jedničky a dvojky, které jsme vydali na singlu, jsme napsali ještě trojku a čtyřku, ty zatím nikdo neslyšel. Tak nevím, rodí se nám dlouhohrající deska o našem městě?

Od poslední studiové nahrávky Oľga, ideš svojím tempom jste se ale vydali cestou singlů. Proč vlastně?

Naši oblíbenci Ryan Adams nebo Bonnie Prince Billy to dělají přesně takhle. My jim vždycky trochu záviděli, že vydávají singly. Vymyslí písničku, kterou nahrají, a hned ji můžou vydat. To je přece frajeřina! Když nám jeden kamarád, co má prachy, nabídl, že zacvaká nahrávání Bratislavy, s radostí jsme souhlasili. Písničky jsme nahráli u nás ve zkušebně a mix si vzal na starost Erik Losos Horák. Udělal to skvěle, takže dostane důvěru i u dalších, které teprve vzniknou. Na dlouhohrající desku to ale ještě nevypadá.

Mám dojem, že jste na posledních singlech začala více pracovat s hlasem. Je to skutečně tak?

Máte pravdu. Když jsem čekala Františka, začala jsem dvakrát týdně chodit ke kamarádce operní zpěvačce na zpěv. Koncertovali jsme, i když jsem už byla v osmém měsíci, a najednou pro mě bylo hrozně náročné to uzpívat. Díky cvičení jsem zjistila, že je to jenom o tréninku, technice zpěvu a práci s bránicí. Jako když někdo cvičí tai chi

A jak jde dohromady vaše vnitřní spokojenost s potřebou tvořit?

Život vás donutí přemýšlet, ať už jste spokojený, nebo ne. Když je člověk tvořivý a v hlavě se mu o sebe začnou třít válečky, hledá vždy způsob, jak to vyjádřit. V podstatě jde o léčbu pojmenováním. Samozřejmě je fajn, když tohle nepotřebujete. Každopádně mě i teď baví hrát na kytaru a hledat dobrý rytmus slov. Když se mi to podaří, jsem skoro v mánii. Život kolem nás je neustále dostatečně pestrý na to, abychom se ho pokoušeli zachytit do písniček.

– změnu na první pohled nepoznáte, a technika se přesto zlepšuje.

Jak se vám vedle jemných singlů Babylove nebo Bratislava I zpívají starší, rázné písničky typu Doba je zlá?

Podle mě se to doplňuje, což se mi líbí. Člověk si rád zakřičí a zároveň je fajn, když umí aspoň trochu pracovat s hlasem. Ale my také průběžně měníme repertoár. Chvíli hrajeme svižnější věci, jindy jemnější. Jakmile se jednoho či druhého přejíme, začneme hrát jiné písničky. Nejlepší je mít a umět od každého trochu.

Scéna má kvést, není tu od toho, abychom se na ní povalovali jak pod slunečníkem a podřimovali

Jaký máte dojem ze současné slovenské hudební scény?

Mám dojem, že je to lepší než před nějakými deseti lety. Alespoň okolo nás se to určitě hemží víc. Vždy je dobré, když existuje podhoubí, ze kterého může vyrůst něco výjimečného. Skvělé desky mají za sebou skupiny Hviezda, Kolowrat nebo Katarzia. Přála bych si, aby vzniklo více kapel, které jsou nám hudebně blíž, abychom na ně mohli žárlit. Je zdravé a zároveň motivující, když můžeš říct: Ty vado, tys vymyslel tohle? Klobouk dolů. Scéna má kvést, není tu od toho, abychom se na ní povalovali jak pod slunečníkem a podřimovali.

Vidíte kolem sebe nového Deža Ursínyho?

Nevidím. Když občas slyším, že někdo hraje jako on, musím se ozvat, že teda fakt nehraje. Ursíny byl jeden. Ale když se člověk ubrání slepotě, hluchotě a samolibosti, může spatřit něco úplně jiného, třeba takového, co tu ještě nebylo. Klidně i tak, že to na první kontakt nerozpozná. Skvělé věci totiž často přichází z naprosto nečekaného směru.

Vaše sestra Zuzana je dokumentaristka a v Česku se stala známou díky dokumentu Od Fica do Fica, v němž použila i vaši písničku Kde to žijeme. Pracuje teď na něčem novém?

Sestra se vdala do Prahy, žije s dokumentaristou Vítem Janečkem. Ona pořád na něčem pracuje. Natočila tři geniální dokumenty: vedle Od Fica do Fica je to Nemoc tretej moci o soudnictví a Krehká identita, který bude pravděpodobně vysílat Česká televize.

Co vaše literární aktivity? Rýsuje se nějaké pokračování románu Láska je sliepka nebo povídkové knihy Život je krátky?

Moje psaní teď úplně spí, ale těším se, až se zase probere k životu. Já psala vždycky dost nárazově. Dva roky nic a pak během pár týdnů román. Momentálně mi to nechybí, mám radost z nových písniček, ale chuť psát prózu se mi zase určitě vrátí. Všechno má svůj čas.

A na co se těšíte v roce 2015?

Věřím, že všechno pojede dál. A že se posuneme dál s písničkami. Trochu na Bálika tlačím, protože mám do skládání velkou chuť. To je pro mě skvělé zjištění. Říká se, že ženská po dítěti je odepsaná, ale není to pravda. V hlavě mi jedou myšlenky stejně jako dřív. Pořád je co dělat a když chceš, čas vzít do ruky kytaru si najdeš. Takže se rozhodně nebojte mít děti, je to super!

Ten doporučuju obzvláště, je o slovenských nacionalistech. Myslím, že po tomhle filmu by už nemusela v životě natočit nic jiného. Momentálně s Vítem pracuje na dokumentu z prostředí školství.

Bratislavská kapela vznikla na jaře 1994, ale první desku natočila až po šesti letech existence. Po eponymním debutu (2000) následovala alba V dobrom aj v zlom (2003), Na mojej ulici (2004), Sloboda (2005), Bez konca (2007), 12 + 1 (2008), Zlaté časy (2009) a zatím poslední Oľga, ideš svojím tempom (2012). Vedle studiových nahrávek mají Živé kvety na kontě také EP Spúšť (2010), multimediální projekt Perute (2011) nebo záznam koncertu Živé kvety vo Vagóne (2013). Po roční pauze se skupina loni prezentovala singly Babylove a Bratislava. Současnou sestavu kapely, ceněné pro autentické a nekompromisní texty, tvoří Peter Bálik (kytara), Agnes Lovecká (bicí, housle), Juraj Mironov (baskytara, akordeon), Jakub Kratochvíl (kytara, klavír) a zpěvačka, autorka textů a příležitostná spisovatelka Lucia Piussi, s níž si Headliner povídal.