Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Redakční tipy

Headparáda

Ve studiu

5 otázek pro Skyline

Co poslouchá...

Iva Pazderková

Čerstvé (z)boží

20 Minutes

Headliner 1/3

Tata Bojs

Headliner 2/3

Tata Bojs

Headliner 3/3

Tata Bojs

Téma 1/2

Mladí a debilní?

Téma 2/2

7 milionových klipů

Rozhovor

Editors

En Face

Chris Cornell

Tajemství

Odmaskování

Téma 1/2

Bára Poláková

Téma 2/2

Jan P. Muchow

Retro

Rod Stewart

TOP

6 nej Lany Del Rey

Fenomén 1/2

Busking

Fenomén 2/2

Busking

Rozhovor

Michal Ambrož

Art

7 nejlepších vědeckých obalů

Headliner 1/2

Hurts

Comeback

The Libertines

Headliner 2/2

Hurts

Tip

Struny podzimu

TOP

10 nenáviděných dětí

Rozhovor

Richard Müller

TOP

Richard Müller

Story

Soak

Čerstvé (z)boží

WLW8

Rozhovor

Joe Satriani

Story

John Newman

Rozhovor

Jim Adkins

Seriál

Wohnout vs. Vypsaná fiXa III

Obrazem 1/6

Hudební léto 2015

Obrazem 2/6

Jan Nožička

Obrazem 3/6

Adam Hencze

Obrazem 4/6

Kryštof Kalina

Obrazem 5/6

jakub Macháček

Obrazem 6/6

Petr Klapper

Rozhovor

Jaroslav Uhlíř

Songstory

Jaroslav Uhlíř

Čerstvé (z)boží

Apollinaire

Enface

Disclosure

Rozhovor

No Name

Insider

Štěpán Suchochleb

Test

H-D Kvíz

Story

Vendula Kašpárková

TOP

007 skladeb, které musíte slyšet

Film

Filip Topol neznámý

Ženský element

Adele

Televize

Videorama

Kalendárium

Památné dny

Hip Hop

Elementy ulice

Klasika

Teď vážně

Folk

Bez cancáku

Mluvené slovo

Vyprávěj

Hard & heavy

Ocelové srdce

Jazz a blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary!

Alternativa

Kroky podzem

EDM 1/2

MDMA

Odjinud

Mimochodem

Recenze měsíce

New Order

Recenze

15. 10.

  •  
     
     
     
     

    10

    recenze

    1

  • zpet

    Avicii

    Stories

     

    Waiting For Love

    Příběhy generického šílenství

    Aviciiho melancholická odbočka k popově orientovanému zvuku se nepovedla.

    Avicii je jeden z globálně veleúspěšných dýdžejů, kteří zamořili planetu svou bezpohlavní EDM produkcí, jež elektronický underground položila na lopatky a vytěsnila ho za pomezní čáru klubových hřišť. Těžko jim to mít za zlé, ještě obtížnější je však jejich tvorbu akceptovat bez připomínek. Vlastně je skoro nemožné ji brát vážně, pokud vám není čerstvých osmnáct a váš zájem o hudbu není povrchní natolik, že vás rozjuchá i světský DJ od létajících labutí na Matějské. Navzdory všem prasárnám, kterých se na nás tihle šampóni za dýdžejskými pulty masově dopouštějí, Stories se navíc prsí nechutně placatou produkcí bez špetky dynamiky a abnormálně mizernou úrovní hostujících vokalistů. Jestli tahle deska měla být pokusem experimentovat mimo vymezené teritorium tanečních festivalů, kde o kvalitu nejde, tak se to vůbec nepovedlo. Jenom demonstruje smutný fakt, že pokud je EDM obecně nejvýdělečnějším segmentem současné hudby, potom zjevně kvalitativně devalvuje, prohrává ve srovnání téměř se vším a pohřbívá zaživa sebe sama. Vocoderové vsuvky jsou nekonečně vlezlé a otravné, rádoby epické melodie mají třeba v porovnání se stále o několik tříd zajímavějším Martinem Garrixem těžký zadek, schéma infantilního popěvku a celé je to potupně dementní. Notoricky předvídatelné nástupy refrénů jsou jako přes kopírák laciné a bez špetky nadšení vezmou ztečí poslední zbytky vaší trpělivosti. Když už máte pocit, že to nemůže být horší, přijdou retardované odrhovačky jako je Sunset Jesus nebo ještě debilnější reggae hybrid s akustikou Can’t Catch Me či americká polystyrenová blbost Trouble. Gonna Love Ya už je rána z milosti, která sice zasáhne, ale nechá oběť v bolestech nedoraženou krvácet nekonečné tři a tři čtvrtě minuty. Prostě melancholická odbočka od EDM k víc popově orientovanému zvuku, experimentování s kousky lega, z nichž každý je z jiné stavebnice, country pokušení, nemotorné exhumování Daft Punk štychů a parodie hodné angažování plagiátorů Chrise Martina v jednom balíku se moc nepovedla. Tak snad někdy příště. Nebo radši už ani ne.

    Kay Buriánek

    text

     

    1. Waiting For Love

    2. Talk To Myself

    3. Touch Me

    4. Ten More Days

    5. For A Better Day

    6. Broken Arrows

    7. True Believer

    8. City Lights

    9. Pure Grinding

    10. Sunset Jesus

    11. Can‘t Catch Me

    12. Somewhere In Stockholm

    13. Trouble

    14. Gonna Love Ya

     
     
     
     
     

    10

    recenze

    2

  • zpet

    Janet Jackson

    Unbreakable

     

    Unbreakable

    Vysamplovaný Michael?

    Slavná sestra Janet Jackson je sice „nezlomná“, ale zároveň monotónní.

    Janet Jackson se po sedmi letech na novém studiovém albu Unbreakable řádně rozmáchla, tedy alespoň co se počtu zařazených skladeb týká. Na její jedenácté studiové desce totiž najdete sedmnáct písní. S hosty naopak tentokrát šetřila, angažovala jen dva své blízké přátele.

    Titulní píseň Unbreakable je zároveň otvírákem a neubráníte se u ní pocitu, že vám zpívá Janetin slavnější bratr Michael. A zůstane to tak v podstatě ve většině skladeb, které následují. Většina z nich je ve středním umírněném tempu, místy je zdobí funky prvky a lehké taneční groovy či pianové linky. Celek určitě může působit jako příjemná kulisa k posezení v baru s přáteli, ale taneční hit, který by vás zvedl ze židle a pořádně vám rozvlnil boky, nenajdete.

    Jen vzdáleně na to aspiruje energický druhý track Burnitup!, jenž hned na začátku rozpumpuje rap­perka Missy Elliott. Největší a nejenergičtější položkou desky je překvapivě poslední kousek Gon´B Alright, který zní jako hitovky z dob nejslavnější éry Tiny a Ikea Turnerových. Mísí se v něm rockové prvky s gospelem a trubkami. Dalším vybočením z monotónního rytmu je balada After You Fall, ukolébavka, ve které Janet zpívá jen s jemným klavírním doprovodem. Je to zřejmě jediná píseň, u které navíc nemáte pocit, že slyšíte nasamplovaný hlas Michael Jacksona. Některé skladby (například Shoulda Known Better) působí jako sladká růžová vyplňovací vata, a kdyby na desce chyběly, nic by se nestalo.

    Podle recenzí plných superlativů a chvály, které si „nezlomná“ zpěvačka za aktuální desku vysloužila na domácí půdě, by se mohlo zdát, že v Americe patří k „politicky nekorektním“ záležitostem také napsání negativního hodnocení alba Janet Jackson. Kvalitní produkce dua Jimmy Jam a Terry Lewis a příjemný zvukový výsledek ale neschová, že na desce chybí výrazné hity, tedy, nejenže chybí výrazné hity, prostě chybí hity, a celkově je unylá.

    Album Unbreakable není nic pro mainstreamová rádia ani pro klasické popové posluchačstvo. Na specializovaných r’n‘b stanicích by se některé tracky ovšem mohly hezky vyjímat jako nenásilné doplnění playlistu.

    Iva Boková

    text

     

    1. Unbreakable

    2. Burnitup! (feat Missy Elliott)

    3. Dammn Baby

    4. The Great Forever

    5. Shoulda Known Better

    6. After You Fall

    7. Broken Hearts Heal

    8. Night

    9. No Sleeep (feat J. Cole)

    10. Dream Maker / Euphoria

    11. 2 B Loved

    12. Take Me Away

    13. Promise

    14. Lessons Learned

    15. Black Eagle

    16. Well Traveled

    17. Gon‘ B Alright

     
     
     
     
     

    10

    recenze

    3

  • zpet

    SUPPORT LESBIENS

    K.I.D.

     

    K.I.D.

    Jiná skupina

    Ze Support Lesbiens zbývá název, směřování je jiné

    Nové album Support Lesbiens je rozděleno na dvě části. Čítá dvě cédéčka, jedno regulérní a jedno bonusové. Na prvním jsou nové písničky nazpívané tak, jak to kapela dělala vždy, tedy v angličtině. K tomu je přidán bonusový disk, na němž jsou některé skladby v češtině. S ohledem na historii kapely je to zvláštní. Byla to totiž ona, kdo tu porušoval úzus, že se anglicky zpívající interpreti s trvalým bydlištěm v Čechách nehrají na rozhlasových vlnách. Support Lesbiens několik svých hitů dostali do éteru v letech, kdy to nebylo obvyklé, a v tomto ohledu byli průkopníky.

    Jenomže na desce K.I.D. už jsou to trochu jiní Support Lesbiens než v minulosti. Hrají v jiné sestavě, v níž vydávají druhou desku. Na té předloňské Leave A Message učinili krok směrem, který nyní potvrzují. V jejich aktuálním zvuku je patrný například vliv Coldplay, a to jak po stránce zvukové, tak třeba po stránce aranží. Začínají svižnou a skvělou skladbou K.I.D. Ta se svou dynamikou z alba pozitivně vymyká. Prostřednictvím dalších, poměrně vyrovnaných věcí, které ovšem za první písní trochu zaostávají, se Support Lesbiens dostávají k definici své hudební současnosti. Jsou to poměrně svěží, ovšem ničím originální skladby. Výrazněji chytlavá je kromě úvodní písně také Dunno, která by mohla být dalším singlem.

    České album je kvalitativní krok zpět. Může za to bohužel čeština, která v hudbě téhle kapely vlastně není moc znělá a i s ohledem na historii jí moc nesluší. Především se ale v textech nepodařilo vymyslet obraty, jež by byly k dobré hudbě adekvátní. Přesto všechno je snaha kapely sympatická a bude jistě zajímavé sledovat, u jakého zvuku v budoucnu skončí.

    Tip: Support Lesbiens pokřtí své CD 31. 10. v pražském Paláci Akropolis.

    ŠÁRKA HELLEROVÁ

    text

     

    1. K.I.D.

    2. Burn

    3. River

    4. Liar

    5. Dunno

    6. Solitary Twins

    7. Stupid Little Lie

    8. Paranoid

    9. Digital Aliens

    10. My Confession


    Bonus

    1. X-Týna

    2. Řeka

    3. Země

    4. Himaláj

    5. Řeka – Chris Sadler remix

     
     
     
     

    10

    recenze

    4

  • zpet

    CHVRCHES

    Every Open Eye

     

    Leave a Trace

    Ve stínu debutu

    Synthpopové hvězdy drží vysoko nastavenou laťku jen s odřenýma ušima.

    Skotská trojice Chvrches během tří let od vydání debutu The Bones Of What You Believe opustila status objevů britské scény a přesunula se na výsluní elektronického popu v globálním měřítku. Výrazný úspěch, který Chvrches zaznamenali, není velkým překvapením. Už předloni, kdy otevírali pražský koncert Depeche Mode, z nich vyzařoval nepřehlédnutelný potenciál. Retro synťáky v popředí s infantilními sexy vokály Lauren Mayberry nabídly zábavný protipól do sebe zahleděných hipsterských elektroprojektů a melodie se silnými refrény chytily za srdce nejednoho popaře. Na nové album se tak čekalo se zvýšenými nároky. Splnit je se však podařilo pouze částečně.

    Chvrches postavili svůj zvuk na tenké hranici mezi oduševnělým synthpopem a prachsprostou diskotékou. Udržet se na ní je ale stejně těžké jako zkombinovat laciný šmuk s vhodným outfitem tak, aby udělal větší parádu než pravé diamanty. Zatímco první deska v tomhle ohledu excelovala, Every Open Eye to samé zvládá s odřenýma ušima. Na první poslech jde sice o přímého pokračovatele úspěšného debutu, dřívější chemie však často mizí v područí rozmělněných melodií a od boku střílených beatů. Náročnější fanoušci se tak budou muset spokojit pouze s několika nenucenými aspiranty na hit v čele s Never Ending Circles, Leave A Trace a celkově povedenější první polovinou alba. Označit novinku za zklamání by bylo příliš silné, Chvrches by si ale měli dávat větší pozor na přešlapy. Už nejsou nováčci, a proto se nepromíjí tak lehce.

    Veronika Ondečková

    text

     

    1. Never Ending Circles

    2. Leave a Trace

    3. Keep You On My Side

    4. Make Them Gold

    5. Clearest Blue

    6. High Enough To Carry You Over

    7. Empty Threat

    8. Down Side Of Me

    9. Playing Dead

    10. Bury It

    11. Afterglow

     
     
     
     
     

    10

    recenze

    5

  • zpet

    DISCLOSURE

    CARACAL

     

    Magnets

    Na půl cesty

    Králové tanečních parketů na novém albu inklinují k pop music.

    Dopad předloňského debutu Settle, kterým se bratrská dvojice Disclosure vyšvihla do čela britských žebříčků a rozrušila mýtus, že ostrovní muzika stojí za oceánem stranou zájmu, je neoddiskutovatelný. Nahrávka způsobila malou revoluci, když namísto mnohdy mdlého dubstepu vrátila do hry pomalu zapomenutou UK garage, vokální house a radostnou náladu devadesátých let. Bylo s podivem, že tak oldschoolový zvuk mají na svědomí kluci, kteří tuhle dobu ani nezažili. Právě díky drajvu mládí a nepolíbení hudebním průmyslem byl ale výlet do devadesátek s Disclosure tak osvěžující. Prakticky každý song na Settle vynikal hybnou silou, která i zaryté netanečníky vytáhla na parket stejně spolehlivě jako kdysi třeba Fatboy Slim nebo The Chemical Brothers. Výrazné vokály tomu všemu sice vévodily, byly to ale především citlivě zvolené elektronické součástky, které dávaly věci do pohybu.

    Tentokrát na to jdou Disclosure z opačné strany. Hlasy hostujících zpěváků v čele se Samem Smithem nebo Lorde hrají dominantní roli a jsou zasazeny do jemnějších a pozvolnější beatů, než na jaké jsme byli zvyklí. Caracal tak působí jako přestupní stanice na cestě od dýdžejingu k songmakerství. Příklon Disclosure k popové struktuře je poměrně logický krok. Guy s Howardem už v minulosti ukázali, že milují silné melodie a nechybí jim ani cit pro jejich psaní. Pořád ale mají co zlepšovat. Chtějí-li získat stejnou reputaci i jinde než mezi posluchači zaměřenými na taneční hudbu, budou potřebovat vokální linky s větším tahem na bránu. Caracal se většinu času utápí v nenápadném r’n‘b a ani přítomnost hvězdných hostů na tom nic nemění. Výsledkem je nahrávka, kterou si stěží budete v duchu prozpěvovat, a s výjimkou hypnotického otvíráku Nocturnal a groovy pecky Hourglass si to nejspíš rozmyslíte i s tím tancem.

    Veronika Ondečková

    text

     

    1. Nocturnal

    2. Omen

    3. Holding On

    4. Hourglass

    5. Willing & Able

    6. Magnets

    7. Jaded

    8. Good Intentions

    9. Superego

    10. Echoes

    11. Masterpiece

     
     
     
     
     

    10

    recenze

    6

  • zpet

    Peaches

    Rub

     

    Close Up (ft. Kim Gordon)

    Bez epidurálu

    V případě Peaches garáž jejímu lavírování na hraně všeho jenom prospěla.

    O kanadské zpěvačce Peaches se vždycky mluvilo hlavně kvůli všem těm chlupům v podpaží, na nohách, mezi nohama i pod nosem (a kdo ví, kde ještě jí rostou). Před patnácti lety to byla ta správná, neokoukaná a nečekaná provokace, která se navíc na desce The Teaches of Peaches náramně pojila s módní (doslova) vlnou elektroclashe a vzýváním osmdesátkové estetiky. Není divu, že když teď v roce 2015 stejná zpěvačka na své šesté desce Rub v refrénu sarkastické jízdy Dick in the Air dokola opakuje texty jako „koule, dvě koule, jedno péro, koule, koule, péro“, těžko tím někoho překvapí, šokuje nebo zesměšní. Zvlášť ve světě, v němž jí její vlastní show proti genderovým stereotypům dávno vyfoukla a pozlátkem potáhla Lady Gaga. Možná i proto se na novince mnohem víc soustředila na písničky jako takové. Peaches se zavřela se svým hudebním guru Vicem Coolerem do garáže v Los Angeles a v syrovém prostředí dali dohromady skladby, které povahou i atmosférou odkazují na přímočarost debutu. Mají v sobě podobně neochvějnou průraznost, která není pro každého a programově zneklidňuje, a přitom jsou to většinou dotažené písničky. I po dvaceti letech od jejího debutu platí, že nikdo jiný než Peaches nedokáže posluchače dostat do varu, vytvořit zběsilou taneční klubovou atmosféru a do toho řvát: „Na úsvitu léta porodím špatnou holku. Bez zkurvenýho epidurálu!“

    Honza Vedral

    text

     

    1. Close Up (ft. Kim Gordon)

    2. Rub

    3. Dick in the Air

    4. Pickles

    5. Sick in the Head

    6. Free Drink Ticket

    7. How You Like My Cut

    8. Vaginoplasty (ft. Simonne Jones)

    9. Light in Places

    10. Dumb Fuck

    11. I Mean Something (ft. Feist)

     
     
     
     
     

    10

    recenze

    7

  • zpet

    Gabrielle Aplin

    Light Up The Dark

     

    Sweet Nothing

    Písně s ambicí

    Britská písničkářka se na druhé studiovce vydala odvážnějším směrem.

    Když Gabrielle Aplin před dvěma lety vydala debutové album English Rain, bylo jí dvacet a neměla prakticky žádné větší zkušenosti s hudebním byznysem. Od té doby se však na ostrovní scéně její jméno ustálilo, a tak si mohla dovolit učinit odvážný krok – vcelku razantní odklon od nálepky nenápadné folkařky a holky od vedle. Nemusela se kvůli tomu svléknout a houpat na demoliční kouli, stačilo experimentovat s žánry.

    Oproti debutu je Light Up The Dark mnohem barevnější deskou. Stále sice kombinuje kytarový základ a popovou melodičnost, onu pomyslnou tmu však zpěvačka rozsvítila rockovými, bluesovými či r’n‘b prvky. Písně mají dynamiku a každá také vlastní specifickou atmosféru, aniž by album ztratilo cokoli ze své komplexnosti. Právě různorodost nálad je největší předností nahrávky. English Rain bylo v tomto ohledu poněkud jednotvárné, celou stopáž se ráchalo v sofistikovaném a výrazově nevinném folkpopu.

    Snad to nevyznívá jako pokus debut shodit, jen je na něm s odstupem času znát, že Gabrielle tehdy zkrátka ještě neměla tak ostré lokty a vybroušený styl. Light Up The Dark vedle něj působí jako snaha zapsat se do povědomí posluchačů jako výrazově dospělejší interpret. A to se díky ambiciózním skladbám povedlo. Jako zpěvačka přitom Gabrielle Aplin zároveň neztratila nic ze své pokory. I přes snahu ukázat se v jiném světle je stále tou milou hnědovláskou, která chce být především osobitá a opravdová.

    Michael Švarc

    text

     

    1. Light Up The Dark

    2. Skeleton

    3. Fools Love

    4. Slip Away

    5. Sweet Nothing

    6. Heavy Heart

    7. Shallow Love

    8. Anybody Out There

    9. Hurt

    10. Together

    11. What Did You Do?

    12. A While

     
     
     
     
     

    10

    recenze

    8

  • zpet

    RUDIMENTAL

    WE THE GENERATION

     

    Rumour Mill

    Nová generace soulu

    Rudimental svou druhou deskou suverénně zvedají laťku o poznání výš.

    Britské kvarteto se proslavilo inteligentním mícháním drum’n‘bassové produkce s naprosto nepokrytě přiznanou úctou k sedmdesátkovému soulu a r’n‘b nebo třeba i reggae a dubu. Na novém počinu We The Generation se ale pustilo cestou, která už hranice všech zainteresovaných žánrů definitivně boří. Sbírka čtrnácti songů neztrácí na svěžesti ani údernosti, kterou se Rudimental vyznačují. U nové desky se dá dokonce mluvit o autorské vyzrálosti a možná i větší originalitě v rámci určitých žánrových mantinelů.

    We The Generation vykresluje skutečně jakousi emocionální generační výpověď. Tohle je mladá britská raveová kultura v roce 2015. Už není čas na lpění na národnostech a žánrových škatulkách, poselství jednoty, lásky a hudby je silnější než zdi a hranice. Touto celkovou atmosférou odkazují Rudimental na estetiku soulu šedesátých a sedmdesátých let místy možná až prvoplánově, desce to ale jen přidává na šťavnatosti. Samozřejmě spolu s mistrně zvolenými hostujícími interprety. Zmínku si zaslouží zejména zpěvačka Anne-Marie, jejíž až sprostě zabarvený hlas posluchače provází téměř půlkou alba. Nebo Mahalia, kterou můžeme slyšet v povedené titulní reggae skladbě We The Generation. Pravděpodobně nejsilnějším momentem alba je temná zpověď Bloodstream, ke které si přizvali Eda Sheerana.

    Slabších míst je na desce málo. Patří momentům, kdy Rudimental zapomínají na kořeny a začínají si zbytečně a příliš hrát s prvky současné taneční vlny. Tradiční písňová struktura, popová produkce a retro feeling jim přitom i za doprovodu drum’n‘bassových rytmů rozhodně sluší víc.

    Vojta Libich

    text

     

    1. I Will For Love (feat. Will Heard)

    2. Never Let You Go (feat. Foy Vance)

    3. We The Generation (feat. Mahalia)

    4. Love Ain“t Just A Word

    5. Rumour Mill (feat. Anne-Marie & Will Heard)

    6. Common Emotion (feat. MNEK)

    7. Go Far (feat. Will Heard)

    8. Foreign World (feat. Anne-Marie)

    9. Too Cool (feat. Ella Eyre)

    10. Bloodstream

    11. All That Love

    12. Needn“t Speak (feat. Lianne La Havas)

    13. Lay It All On Me

    14. New Day (feat. Bobby Womack)

     
     
     
     
     

    10

    recenze

    9

  • zpet

    Eagles Of Death Metal

    Zipper Down

     

    Complexity

    Rokenrol, bejby!

    Filozofa v sobě nechte doma a koukejte si pořádně vyrazit z kopýtka.

    Už z ujetého obalu čtvrtého alba Eagles Of Death Metal je naprosto evidentní, kde se pánové rockeři cítí nejlíp. Hlavy Joshe Hommeho a Jesse Hughese místo bradavek dámy s téměř komiksově dokonalými ňadry, které explodují ven z kožené bundy, jsou dost výmluvné. A tak nějak je to i s celou kolekcí deseti nových kousků a jednoho coveru od Duran Duran. Principál zvrhlého garážového cirkusu Jesse Hughes je sexistický mačo a Medvídek Pú dohromady. Individuum, kvůli kterému zbožné matky dávají pod zámek svoje dcery, což je stejně málo platné, protože se jim s líbezným úsměvem pod tu sukni jednou dostane a jim to, křesťanský světe, div se, rozhodně nebude vadit. Když sám Jesse mluví o nesporných kvalitách nové desky, říká, že je dobrá jako John Holmes, akorát s větším pérem. John Holmes byl ikonou porno průmyslu sedmdesátých a osmdesátých let, který si svoji kariéru poctivě odpracoval ve více než 2500 filmech a proslavil ho údajně největší, nejdelší a nejtvrdší penis v dějinách pornografie. Až potud je alegorie navýsost blyštivá, stinnou stránkou věci je ovšem smutný fakt, že Holmes zemřel v roce 1988 na komplikace spojené s AIDS, jak jinak. Ale s tím si Hughes hlavu moc neláme. On si ji neláme vlastně s ničím a bezstarostnost ze Zipper Down odtéká po galonech, jako by to byly Niagary. A proč se vlastně pachtit s recenzováním alba, když Jesseho popis je stejně nejvtipnější, nejdebilnější a nejabsurdnější zároveň? Zipper Down je prý tak sexy, jako kdybyste zkřížili dohromady Brada Pitta ve filmu Thelma a Louise a Antonia Banderase z období Interview s upírem. Prsa kamarádky Moniky, levá a pravá bradavka Josh a Jesse, neustálé odkazy na triviální rokenrol, všudypřítomný sex a v každém songu tak silné motivy, že by jim mohla závidět kdejaká popová hvězda první třídy. To je Zipper Down od samého začátku až do konce. Proč brát vážně něco tak ve své podstatě povrchního, jako je čistý panák nepasterizovaného kytarového třeštění? Zipper down je zábavnější než zipper up. Je to jednoduchá striptýzová teorie aplikovatelná téměř na všechno. Stejně jako je lepší ženu svlékat, je i působivější a přirozenější odhalovat podstatu toho, co dělá muziku uvěřitelnou. Špetka nejapného humoru, upřímnost, um, talent, sexuální kontext a kořenová zelenina. Opatrně s mixérem. Filozofa v sobě nechte doma a koukejte si pořádně vyrazit z kopýtka. Eagles Of Death Metal vám k tomu trojčení natočili skvělé instruktážní album.

    Kay Buriánek

    text

     

    1. Complexity

    2. Silverlake (K.S.O.F.M.)

    3. Got a Woman

    4. I Love You All The Time

    5. Oh Girl

    6. Got the Power

    7. Skin Tight Boogie

    8. Got a Woman (slight return)

    9. The Deuce

    10. Save a Prayer (Duran Duran cover)

    11. The Reverend

     
     
     
     
     

    10

    recenze

    10

 
×
Čtete:
2015/10
15. 10.

Recenze 1/2

1. 10.

Recenze 2/2

1. 10.

Duel

Cocote Minute

SMS REC

SMS/RECenze

Naživo

Melvins

Naživo

The Soft Moon

Naživo

Joe Bonamassa

Naživo

Enter Shikari

Naživo

Apocalyptica

Naživo

Soak

Naživo

Mans Zelmerlöw

Naživo

Lollapalooza

Naživo

James Harries

Naživo

Teepee, Václav Havelka III, Reublic of Two

Naživo

Sufjan Stevens

Naživo

Rapmasters

Naživo

Chinaski

Naživo

Please The Trees

Naživo

Euroconnections

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.