Jaké je dnes měřítko úspěšnosti dané skladby? Faktorů může být hned několik – počet zhlédnutí na YouTube, vysoká pozice v hudebních žebříčcích nebo také získaná ocenění. Pokud budeme operovat se všemi těmito údaji, nelze vlastně přesně určit, jaká píseň Lany Del Rey byla nejúspěšnější. Co do počtu zhlédnutí by jasnou vítězkou byla Summertime Sadness s 231 milióny a nějakými tisíci.

Pokud úspěšnost však určuje popularita, první místo podle portálu The Top Tens zaujímá naopak píseň Born To Die.

Jenže do hry vstupuje ještě singl Video Games, který se sice počtem zhlédnutí ani umístěním v žebříčku nemůže rovnat dvěma předešlým, na druhou stranu se jedná o jedinou píseň Lany Del Rey, jež kdy získala ocenění, a to Ivor Novello Award v roce 2012.

Texty Lany Del Rey bývají většinou dost čitelné – točí se kolem sexu, peněz, drog, Ameriky, vztahů. Některé ale posluchačům dovedou zamotat hlavu. Jako třeba Ultraviolence, v níž zpěvačka zmiňuje jakéhosi Jima. „Není to Jim Beam, ta whiskey?“ lámali si hlavu někteří fanoušci nad významem textu, kvůli kterému zpěvačka sklidila i kritiku za údajnou propagaci domácího násilí.

Pravda je ale jiná. Titulní píseň alba Ultraviolence vypráví příběh o Jimu Morrisonovi, zpěvákovi kapely The Doors, z pohledu jeho přítelkyně Pamely Courson, která se za něj toužila provdat. Pamela chtěla s Morrisonem, stíhaným vlastními démony, utéct od všeho pryč, odtud úsek písně, kde Lana zpívá: Mohli bychom odejít zpátky do Woodstocku, kde nás nikdo nezná. The Doors totiž na slavném festivalu nevystoupili. Morrison byl však fixovaný na kapelu a její slávu, v sedmadvaceti potom zemřel na srdeční zástavu, proto ke svatbě nikdy nedošlo.

Příběh této nešťastné lásky dokresluje i videoklip, ve kterém Lana představuje Pamelu ve svatebních šatech. Když dojde na konci k oltáři, stojí u něj sama, jelikož Morrison už nežije. Pamela zemřela o tři roky později na předávkování heroinem. Její rodiče poté soud požádali, aby ji a Morrisona posmrtně prohlásil za manžele. Na jejím hrobě tak stojí Pamela Susan Morrison. Ultraviolence není první písní, v níž Lana Del Rey zpěváka The Doors zmiňuje. Zpívá o něm také ve skladbě Gods & Monsters z ípíčka Paradise.

NEJsymboličtější text a video

Po masivním úspěchu průlomové desky Born To Die a EP Paradise udělala Lana Del Rey za tímto obdobím tečku krátkometrážním filmem Tropico. Ten ve své podstatě není ničím jiným než dlouhým videoklipem, ve kterém zazní tři skladby – Body Electric, Gods & Monsters a Bel Air.

Tropico je příběh o vykoupení duše a Lana v něm ztvárňuje biblickou Evu, pannu Marii, ale i striptérku. Zpěvačka je známa svou láskou k rodné zemi, v Tropicu tak lze najít mnoho odkazů na americkou kulturu – ať už jsou to postavy Marilyn Monroe, Elvise Presleyho nebo například text písně Body Electric, který vychází z básně Walta Whitmana (I Sing The Body Electric), či úryvek z Ginsbergova Kvílení.

Tropico mělo premiéru 5. prosince 2013 v Hol­lywoodu a Lana na ní oznámila vydání alba Ultraviolence, které vyšlo o půl roku později. Tropico je dlouhé bezmála půl hodiny.

Pokud bychom se drželi toho, že Tropico je více filmem než klipem, zaujalo by prvenství video k písni Ride, která taktéž pochází z EP Paradise. Tak či tak, Ride i Tropico režíroval Anthony Mandler, což je v hudební branži poměrně známé a vyhledávané jméno. Stojí totiž za některými klipy Rihanny, Beyoncé, The Killers, Eminema, Taylor Swift, ale třeba i britských Muse. S Lanou Mandler spolupracoval už před Ride na videu k písní National Anthem.