Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Redakční tipy

Headparáda

Ve studiu

The Prostitutes

Můj soundtrack

Masker

Čerstvé (z)boží

Max Bazowski

Headliner 1/3

Jelen

Headliner 2/3

Jelen

Headliner 3/3

Jelen v říjnu

Enface

Sima Martausová

TOP

8 posmrtných alb

Rozhovor

Zebra Katz

Enface

Myles Kennedy

Reportáž

Fenomén Liberec

Rozhovor

Paulie Garand

Čerstvé (z)boží

Červen

Headliner 1/2

Ellie Goulding

Headliner 2/2

Ellie Goulding

Rozhovor

Support Lesbiens

Art

7 nelepších architektonických obalů

Story

Story Acey Slade

Výslech

Mortal Cabinet

Rozhovor

Health

Téma 1/2

Producenti

Téma 2/2

6 dalších vyhledávaných producentů

Rozhovor

St. Germain

TOP

Madonna

Story

Jackie Crash

Jackie Crash

Papa Roach

Rozhovor

Five finger Death Punch

Retro

Kraftwerk

TOP

Bez šance

Návrat

Bez ladu a skladu

Anketa

Hudebnická knihovna

Rozhovor

Xindl X

Vizuál

Nabil

Rozhovor

Chelsea Wolfe

Výslech

TroubleGang

Rozhovor

The Dead Daisies

Song Story

Mňága a Žďorp

Rozhovor

Hrdinové nové fronty

Ženský element

Janet Jackson

Rozhovor

Mikoláš Růžička

Test

H-D Kvíz

Rozhovor

Tonya Graves

Insider

Martin Červinka

Televize

Videorama

Turné

Ben Cristovao

Kalendárium

Památné dny

Hip Hop 1/2

Elementy ulice

Hip Hop 2/2

Honza Pentifull

Klasika

Teď vážně

Folk 1/2

Bez cancáku

Folk 2/2

Kings of Convenience

Hard & heavy

Ocelové srdce

Jazz a blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary!

Alternativa 1/2

Kroky podzem

Alternativa 2/2

Čankišou

EDM 1/2

MDMA

Mluvené slovo

Vyprávěj

Odjinud

Mimochodem

Tip

Struny podzimu

Recenze měsíce

Dave Gahan & Soulsavers

Recenze

19. 11. 2015

Recenze

5. 11. 2015 1/2

  •  
     
     
     
     

    10

    recenze 1/2

    1

  • zpet

    Hurts

    Surrender

     

    Wish

    Obyčejný střední proud

    Britská dvojice na novince nabízí předvídatelný a předimenzovaný pop.

    Hurts jsou u nás populární, vystoupili zde několikrát a publikum si je mohlo vychutnat od komorního klubového koncertu až po festivalový set. V únoru už přijedou do pražské Incheba areny v pozici popových hvězd vyprodávajících haly. Odpovídá tomu nová deska?

    Ano i ne. Surrender obsahuje slušnou sbírku rádiových singlů, ale zároveň bojuje s patosem a opulencí devadesátkového popu. Na jedné straně nabízí jasné hity jako Some Kind of Heaven nebo Why, ale sotva si začne člověk podupávat do rytmu, přijde nával patetických chorálů a varhan a snaha něco sdělit o lepším světě. Jenže marná sláva,
    Hurts nejsou Michael Jackson, aby jim to prošlo bez pošklebků. Hurts se prostě místy berou moc vážně, ve skladbách Wings nebo Wish si člověk pomalu představuje videoklip s malými dětmi pobíhajícími po savaně a propagujícími fair trade organizace. Proč ne, řekl by jeden. Ale jedna věc je slyšet takovou hudbu ve znělce před poledními zprávami a druhá prokousávat se jí na desce.

    Surrender je tak svým způsobem album, které ukazuje, že císař je nahý. Hurts zkrátka dělají načančaný pop, jehož objem nafukují orchestry z kláves a patetické chorály. Mají svůj rukopis, v rádiu nové singly poznáte po prvních taktech, ale spíš díky tomu, že většina současného mainstreamu už se na devadesátkové postupy nedívá ani ve zpětném zrcátku.

    Jarda Konáš

    text

     

    1. Surrender

    2. Some Kind of Heaven

    3. Why

    4. Nothing Will Be Bigger Than Us

    5. Rolling Stone

    6. Lights

    7. Slow

    8. Kaleidoscope

    9. Wings

    10. Wish

     
     
     

    10

    recenze 1/2

    2

     
     
  • zpet

    Hollywood Vampires

    Hollywood Vampires

     

    School’s Out / Another Brick in the Wall Pt. 2

    Superrevival

    Vypelichaní rockeři a hollywoodské hvězdy do toho buší s nádherně idiotským nadšením.

    Historie hollywoodských vampírů se táhne až někam do sedmdesátých let, kdy to banda muzikantů, mezi nimiž byli John Lennon, Keith Moon, Ringo Starr a další, táhla bary Los Angeles a detailně zkoumala hranici mezi dnem, nocí a možným a nemožným. Patřil mezi ně i Alice Cooper, který se teď rozhodl po čtyřiceti letech oprášit vzpomínky a založit stejnojmennou superkapelu. Hlavní parťáky mu v ní dělají Joe Perry z Aerosmith a herec Johnny Depp, který se protentokrát chytnul kytary. Na palubu první desky přizvali Perryho Farrella, Briana Johnsona, Paula McCartneyho a celou řadu dalších slavných hudebníků, s nimiž udělali patrně tu nejzbytečnější a nejméně užitečnou věc na světě – nahráli coververze slavných písniček. Výsledkem je hřmotné rockové album, na němž nejvíc zaujme bezstarostnost a klukovská radost z toho, že „to hraje“, a navíc, že to hraje hodně nahlas. Vampíři si hned na úvod opojeně užívají ta největší klišé rockového světa, když do jedné písničky spojili Cooperovu School’s Out a pinkfloydovskou Another Brick in the Wall. A podobných nápadů, které se zdají být geniální obzvláště ve dvě ráno v napůl vypitém baru, je album plné. Jeho jedinou záhadou zůstává, co měl v kapele na starosti Slash, který je sice uvedený na přebalu, ale v žádné písničce nehraje. Dost možná ale jenom nosil pivo a hrozil v režii, což by bylo pro Hollywood Vampires typické. Když u poslechu vypnete mozek, taky to pochopíte.

    Honza Vedral

    text

     

    1. The Last Vampire

    2. Raise the Dead

    3. My Generation

    4. Whole Lotta Love

    5. I Got a Line

    6. Five to One / Break on
    Through

    7. One / Jump Into the Fire

    8. Come and Get It

    9. Jeepster

    10. Cold Turkey

    11. Manic Depression

    12. Itchycoo Park

    13. School’s Out / Another Brick
    in the Wall Pt. 2

    14. Dead Drunk Friends

     
     
     

    10

    recenze 1/2

    3

     
     
  • zpet

    Rhodes

    Wishes

     

    Let It All Go

    Na půli cesty

    Debutující zpěvák Rhodes má tendenci sklouzávat k patosu.

    Britská písničkářská scéna má stále co nabídnout. Ne vždy se ale všem muzikantům podaří ji zároveň obohatit. Zpěvák David Rhodes stojí někde na půli cesty. Jeho debut má potenciál, ale je příliš jednotvárný na to, aby udělal díru do světa. Ačkoli se na něm nachází několik hitových melodií, celek působí sterilně a odtažitě.

    Zpěvák se celou dobu drží skladatelsky při zdi, netroufá si moc vybočit z nastolené nálady, tak se jí raději urputně drží a jako červenou nit ji táhne skrze celou desku. Je až přehnaně éterický a rozvláčný, proto se mu místy nedaří udržet si napětí a sklouzává k patosu. A vzhledem ke tklivým, dynamicky nevýrazným skladbám začne po chvilce uspávat.

    Sám Rhodes ovšem není bez talentu. Má charakteristicky zastřený hlas a v mnoha písních dokazuje, že ho umí i velmi obratně používat. Ve vodách tajemného atmosférického popu, kterému vévodí kytary a klavír, si navíc očividně libuje. Není proto potřeba, aby v budoucnu svou hudbu zcela redefinoval. Jen by se měl pokusit nalézt tu správnou rovnováhu mezi melancholií a zbytečnou fraškou.

    Michael Švarc

    text

     

    1. Intro

    2. Close Your Eyes

    3. Raise Your Love

    4. You & I

    5. Breathe

    6. Somebody

    7. Turning Back Around

    8. Your Soul

    9. Losing It

    10. Let It All Go

    11. Better

    12. Wishes

     
     
     

    10

    recenze 1/2

    4

     
     
  • zpet

    Rod Stewart

    Another Country

     

    Love Is

    Hoši, salut!

    Rod Stewart na stará kolena zkusil skloubit pop s patriotismem. Skoro to vyšlo.

    Sedmdesát let, devětadvacet studiovek na krku. Rod Stewart zpívá dál a sil má stále na rozdávání. Vypadá dobře na obalu, ještě lépe zpívá z desky. Dokonce si občas troufne zaječet jako v éře The Faces. Jenže z nějakého podivného důvodu ztratil svou bluesrockovou lehkost a na novince zpívá o věcech smutných a vážných, o věcech, které nám dramaticky předkládají televizní noviny a palcové novinové titulky. A najednou to prostě nějak není ono.

    Rod Stewart avizoval dopředu, že se na nové desce bude zabývat tématem vojáka bojujícího na druhém konci zeměkoule, daleko od své vlasti, ale takovou dávku sentimentu asi čekal málokdo. Zpívá o stesku po domově, po rodině, o krvi, potu a slzách (doslova, v závěru skladby Way Back Home zazní část slavného Churchillova projevu) a výsledkem celé té katarze je sedlácká pointa, že nejlepší je zůstat na verandě v náručí své holky.

    Pokud ale pomineme monotematičnost textů, odmění nás Rod Stewart lehce stravitelnou dávkou tvorby starého profesionála. A nejde vůbec o rutinu, oproti poslední ryze rockové desce zpěvák zvolnil a více si hraje se žánry, dojde třeba i na reggae. Velký prostor na Another Country získal folkrock s keltskými prvky, aby i ti pomalejší pochopili, kdo je tady patriot a kde je doma. To může někomu otrávit poslech, ale nutno říct, že ten žánr zvládá skvěle. Ve výsledku tak máme co do činění s deskou, která zaujme po instrumentální stránce a Stewart na ní zpívá jako zamlada. Kdyby trochu ubral na patriotismu, mohlo to být nadprůměrné dílo. Takto si přece jen žádá po posluchači buď stejnou dávku hrdosti, nebo trochu shovívavosti.

    Jarda Konáš

    text

     

    1. Love Is

    2. Please

    3. Walking in the Sunshine

    4. Love and Be Loved

    5. We Can Win

    6. Another Country

    7. Way Back Home

    8. Can We Stay Home Tonight

    9. Batman Superman Spiderman

    10. The Drinking Song

    11. Hold The Line

    12. A Friend for Life

     
     
     

    10

    recenze 1/2

    5

     
     
  • zpet

    Tonya Graves

    Back To Blues

     

    Hound Dog

    Deska (sobě) pro radost

    Zpěvačka Monkey Business na novince sympaticky bojuje se šablonovitostí.

    Komu se do ruky dostane cédéčko, je ve výhodě. Už hodně povedený retro obal odkazuje k dávno zmizelé éře, uvnitř bookletu pak v krátkém textu zpěvačka mile a upřímně vysvětluje svou lásku k blues a posluchač je tak nějak na obsah připraven. Kdo si ale desku stáhne nebo pustí na blind z Deezeru a čeká pokračování sólovky I’m The Only Me, může být nemile překvapen.

    Tonya Graves s partou spřízněných hudebníků interpretuje slavné bluesové, country a rock’n‘rollové kousky. Dojde na skladby z repertoáru Elvise, B. B. Kinga, Hendrixe, Etta James je zastoupena dokonce vícekrát. Jsou zahrané s citem, s lehkostí a Graves po několika taktech slabost pro žánr věříme jako málokomu. Problém je, že i přesto zní z desky tisíckrát slyšené. Slavné skladby coverovaly desítky interpretů předtím a bombardovaly nás z reklam na kávu nebo v seriálech z manhattanských loftů. A zněly nějak takhle. Jednolitost narušuje jen country hymna Jolene od Dolly Parton, škoda, že se takových skladeb nenašlo víc.

    Není pochyb o tom, že z nahrávání Back To Blues měla Tonya Graves radost. Zda radost udělá i posluchači, záleží na tom, nakolik u něj bude převažovat zpěvaččino charisma nad nevtíravou, ale přesto citelnou šablonovitostí bluesových předělávek.

    Jarda Konáš

    text

     

    1. Thrill Is Gone

    2. Hound Dog

    3. May This Be Love

    4. Something’s Got A Hold On Me

    5. If You Love Me Baby

    6. Don’t Let The Sun Catch You Cryin‘

    7. Blues In The Night

    8. I Just Wanna Make Love
    To You

    9. Jolene

    10. Meaning Of The Blues

     
     
     

    10

    recenze 1/2

    6

     
     
  • zpet

    Carrie Underwood

    Storyteller

     

    Smoke Break

    Cudně, ale zábavně

    Americká zpěvačka ukazuje, jak vypadá moderní country.

    Carrie Underwood se vrátila stylově. Nemůžeme mluvit o comebacku, spíš o pauze, během níž se interpretka rozhodla věnovat narozenému dítěti a rodině. Nicméně na rodičovské nezahálela a se svými dlouholetými tvůrčími kolegy připravila sadu výrazných skladeb, se kterými teď v plné síle přiklusala na mustangovi do Santa Fe jako zamlada.

    Storyteller představuje Underwood coby zpěvačku s velkým hlasem i plány. Slyšíme moderní, rázné, až stadionové country vycházející z rockových kytar, nikoli čtverylkového banja. Lze namítnout, že té velkoleposti je příliš – když v páté, šesté skladbě slyšíme stále dokola bombastickou rytmiku a vokály jako ze zahájení olympiády, může to být pro někoho opravdu dost. Jenže tato estrádovitost do současné americké country prostě patří, to jen u nás se pořád plouží na Schovanky a Věru Martinovou.

    Texty si berou to lepší ze žánrových standardů a i v roce 2015 vypráví příběhy jak z divokého západu. Například v písni Choctaw County Affair o tragickém milostném trojúhelníku, kde jeden musel z kola ven a zbylé dva za to čeká elektrické křeslo. Jinak se Underwood drží spíš tradičních témat – rodina, Bůh, volání dálek, tajemný krasavec. Když už dojde na ploužáky, cudně se zpívá o tom, že můžou dojít cigarety a víno, ale čas na toho druhého nikdy. Storyteller je zkrátka ryzí country, nic víc, nic míň. A dobře šlape.

    Jarda Konáš

    text

     

    1. Renegade Runaway

    2. Dirty Laundry

    3. Church Bells

    4. Heartbeat

    5. Smoke Break

    6. Choctaw County Affair

    7. Like I’ll Never Love You Again

    8. Chaser

    9. Relapse

    10. Clock Don’t Stop

    11. The Girl You Think I Am

    12. Mexico

    13. What I Never Know I Always Wanted

     
     
     

    10

    recenze 1/2

    7

     
     
  • zpet

    City and Colour

    If I Should Go
    Before You

     

    Wasted Love

    Folk’s not dead!

    Kanadský písničkář na nové desce baví jako málokdy předtím.

    Jméno Dallas Green je pojem. Ještě nedávno ho poslouchalo jen pár hipsterů, kteří se loni jakž takž všichni vešli do Roxy v Praze a znají se mezi sebou. Bylo na tom totiž něco spikleneckého, poslouchat Dallase Greena. Ten mezitím z modly indie folkařů vyrostl ve svérázného hudebníka, jenž dávno překročil svůj žánr a na novince to potvrzuje.

    Už úvodní skladba a zároveň první singl Woman dost razantně říká, že od nových City and Colour můžeme čekat cokoli. Je to devítiminutový opus balancující někde mezi alternativou, psychedelií a artrockem s téměř plantovskými vokály. Jak staré fanoušky, tak nové posluchače nešlo nalákat lépe. A je to právě Greenovo koketování s rockem, které na desce tvoří ty nejlepší momenty. Z Northern Blues běhá mráz po zádech, další singl Wanted Love člověka zaručeně rozhýbe. Zároveň tyto skladby vlastně táhnou desku, protože v ostatních už se Green se svými spoluhráči vrací k folku a country. Sice s citem, ale je to spíš takový jejich standard, který při chvilce nepozornosti jde jedním uchem dovnitř a druhým ven.

    Jenže standard City and Colour je stále vysoko nad zbytkem scény. Dallas Green ze sebe vymáčkl vynikající nápady, navíc se nebojí líbivých, až mainstreamových melodií, takže If I Shoud Go Before You bude pro nové posluchače dobře fungovat jako ideální seznámení se zpěvákovou tvorbou.

    Jarda Konáš

    text

     

    1. Woman

    2. Northern Blues

    3. Mizzy C

    4. If I Should Go Before You

    5. Killing Time

    6. Wasted Love

    7. Runaway

    8. Lover Come Back

    9. Map of the World

    10. Friend

    11. Blood

     
     
     

    10

    recenze 1/2

    8

     
     
  • zpet

    Ghost of You

    Glacier & The City

     

    Deerhunter

    Kytarovka jak Brno

    Ghost of You na debutu potvrzují, že se je vyplatí pozorně sledovat.

    Brněnské kytarovky, to je téma samo o sobě. Tamní podhoubí dalo vzniknout další kapele, která výrazně obohacuje tuzemskou klubovou scénu. Mladá čtveřice Ghost of You už nějakou chvíli koncertuje, ale teprve nyní, po třech letech od založení, přichází s debutovou deskou. A je to deska pozoruhodná, i když má jen překvapivě skromnou půlhodinovou stopáž.

    Obalu vévodí motiv města na ledovci (grafiku dělal Jan Uiberlay z další výrazné brněnské kapely Voodooyoudo), ale zároveň připomíná novodobou Laputu, létající ostrov, tajemný a chladný stejně jako hudba uvnitř. Ghost of You mají odvahu a pouští se do rozmáchlých instrumentálních ploch, skrze které nad sebou staví zprvu nenápadnou, ale později monumentální konstrukci. Po všech těch napodobitelích britských indie kytarovek se u nás konečně objevil někdo, kdo tak opravdu zní a vůbec nemusí tlačit na pilu. Navíc kapela velmi dobře pracuje s angličtinou, což je u nás stále málo vídaný jev. Ghost of You jako kdyby si brali to nejlepší z Kasabian, Interpol nebo Hard-Fi, ale zároveň si v sobě nechali tu nenucenost středoškoláků koukajících z okna třídy na Špilas.

    Když jsem kapelu slyšel před rokem naživo, zaujal mě její přístup k hudbě, ale trochu jsem krčil rameny, neboť skupin snažících se o to nejcoolovější indie je v každém větším městě dvanáct do tuctu. Nemohl jsem se mýlit víc. Debutová deska Ghost of You je jedním z největších tuzemských překvapení letošního roku, a jestli spolu chlapci vydrží, můžeme od nich očekávat ještě velké věci.

    Jarda Konáš

    text

     

    1. Armenia

    2. Flesh and Worms

    3. From the top of their Lungs

    4. Hermaphrodite

    5. As If You Died At My Birth

    6. Horses

    7. Deerhunter

    8. Process

     
     
     

    10

    recenze 1/2

    9

     
     
  • zpet

    IAMX

    Metanoia

     

    Happiness

    Psychologická rekonstrukce

    Navzdory uštěpačným komentářům, že mele z posledního a nikoho už vlastně ani moc nezajímá, vydává Chris Corner s IAMX stále dobré desky.

    Ano, je to sice jeho svět, kterému rozumí zřejmě jen on sám a pár nejbližších z jeho ujeté sekty. A taky je to tak trochu kolovrátek. Deska co deska stejné pojivo a maso nám malinko ztrouchnivělo, ale výsledek v sobě pořád má pachuť orgií, bezpohlavního sexu, červeného vína, které může klidně být i krev, klaustrofobií. A úchylné geniality androgyna, co má čtyřicet kilo, nikdy nespí a jeho trochu holčičí obličej, byť v sobě nese stigma času, vypadá stejně pořád tak, že máte pocit, že nikdy nezestárne a bude nás strašit navěky.

    Fakt je, že poslední dvě alba IAMX už mě míjela a na koncert jsem nešel ani ze zvědavosti. Že Chris stvořil šestou desku jsem přijal s jistou odtažitostí a nedůvěřivě si ji poprvé pustil. Vím, že si prošel zdravotním peklem a k už tak komplikované osobnosti si nadělil věci, které sice podpořily jeho image mimozemšťana, ale málem ho poslaly na druhou stranu řeky Styx. Přežil, jako vždycky. A jeho mimořádným talentem poháněné instinkty přežívání daly život dalšímu výjimečnému albu, a i když leckdo mávne rukou, že to je posledních několik let pořád to samé, není to tak úplně pravda.

    Corner je mimo trendy, vytvořil si svůj vlastní umělecký mikrosvět, to ano, ale pořád je v jeho expresi přehršel dekadentní krásy, vzrušující rozpolcenosti a střípků něčeho nevysvětlitelného, co umí šikovně nakrmit náš skrývaný hlad po melancholii a masochistické obsesi bolestí. Pohlcen vlastními emocemi je pumpuje do svých kompozic jako herák do žíly. Je mu jedno, jestli se už nikdy neprobere z dalšího lucidního snu. Je mu i tak trochu jedno, co tomu řekneme my. I když ne úplně. V deziluzi z trendy Londýna utekl do umělecky vstřícnějšího Berlína, plný sil a invence vytvořil nový kreativní ráj pro sebe a pár svých přátel a nazval ho Turmwerk. To už je také minulostí. Zmizel za oceán a v Look Outside zpívá o tom, že Los Angeles se o něj dobře postaralo. To mě na něm baví. Žije, o čem zpívá, a naopak. Mimochodem tahle věc hodně připomíná Sneaker Pimps a rané IAMX. Melancholická až k dojetí.

    Jinak má Matanoia, kromě klasických očekávání, která jsou naplněna tu víc, tu o něco méně, několik nových rovin a skvělých momentů. Say Hallo Melancholia. Husí kůže, a navíc místy asi nechtěné vsuvky jak od Soft Cell. The Background Noise. Hlavně textově husí kůže podruhé. Insomnia je v podstatě emotivní diagnóza, popisuje, čím si Chris prošel, a není to zrovna pozitivní. Už zmíněná Look Outside je sice plná patosu, ale funguje jako uvěřitelný statement. A pak Aphrodisiac, sexy tou nejzvrácenější možnou formou, která něčím odpuzuje, a zároveň neodolatelně přitahuje. A má v sobě skoro punkovou agresi, což funguje v celkově temném monolitu jako elektrošok. Dejte Chrisovi šanci, i když jste zblblí propagandou, že IAMX už, ehm, ne. Já říkám, nová deska – zatraceně ano!

    kay buriánek

    text

     

    1. No Maker Made Me

    2. Happiness



    3. North Star



    4. Say Hello Melancholia



    5. The Background Noise



    6. Insomnia



    7. Look Outside



    8. Oh Cruel Darkness Embrace Me



    9. Aphrodisiac



    10. Surrender



    11. Wildest Wind

     
     
     

    10

    recenze 1/2

    10

     
     
 
×
Čtete:
2015/11
5. 11. 2015 1/2

Recenze

5. 11. 2015 2/2

Duel

Richard Müller

SMS REC

SMS/RECenze

Naživo

Young Fathers

Naživo

Converse workshop

Naživo

Nouvelle Prague

Naživo

Madonna

Naživo

Jaga Jazzist

Naživo

Tata Bojs

Naživo

Róisín Murphy

Naživo

Prodigy

Naživo

Joe Satriani

Naživo

Health

Naživo

Sto zvířat

Naživo

Troublegang

Naživo

Kryštof

Naživo

Simply Red

Naživo

Anti-Flag

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.