-
text Iva Boková
foto Travis Shinn
Five Finger Death Punch
Úspěch je v dřině
6
rozhovor
1
-
O nové desce, cestě ke slávě, nebezpečných sportech i splněném snu jsme si povídali se Zoltanem Bathorym, kytaristou a lídrem amerických heavymetalistů Five Finger Death Punch, kteří u nás budou už brzy řádit.
Zejména ve Spojených státech a Británii úspěšná kapela vydala začátkem září šesté studiové album Got Your Six. A právě skladby z něj i napříč dosavadní diskografií představí 20. listopadu v Malé sportovní hale v pražských Holešovicích, kde vystoupí společně s krajany Papa Roach a Devil You Know.
Hrajete údernou a energickou hudbu, ale není snadné vás zaškatulkovat. Do jakého ranku byste vy sám zařadil vaši tvorbu?
Myslím, že jsme někde mezi hard rockem a heavy metalem. Věřím, že máme jakýsi vlastní styl. Když jsem vyrůstal, všechna tvrdší hudba pro mě byla heavy metal. O všech těch kapelách, jako jsou Iron Maiden, Accept či Scorpions, jsme si říkali, že hrají heavy metal.
Neexistovala spousta subžánrů jako teď, ty se začaly objevovat až postupně a řadu z nich si vymyslely samy kapely. Lidé stále debatují o tom, co to vlastně hrajeme. Já to neřeším. Škatulky jsou spíš vodítko pro ně, aby si snadněji dokázali představit, co hrajeme, než si to vůbec poslechnou.
Jak moc se nová deska liší od předchozích pěti?
Každá kapela se postupem času vyvíjí nebo by aspoň měla. Když si poslechnete naši první a naši poslední desku, snadno poznáte, jakým směrem a jak moc jsme se vyvinuli, jak jsme se posunuli. Každé album v naší diskografii reprezentuje krok kupředu. Postupně rosteme, což je v hudbě
6
rozhovor
2
-
Sláva a peníze jsou příjemné, ale nemůžou být hnacím motorem
nevyhnutelné. Zlepšujeme se jako muzikanti i skladatelé. Mění se i zvuk, samozřejmě, ale snažíme se zachovat si vlastní rukopis, určitý zvuk si udržet a v rámci možností ho zkvalitňovat. Nejdůležitější je dokázat složit kvalitní song, pak není důležité, jestli ho hrajete na klavír nebo na všechny nástroje, které využívají heavymetalové kapely.
Je tedy nové album něčím speciální?
Řekl bych, že jsme tentokrát skládali písně v rychlejším tempu, ve středním nebo opravdu hodně rychlém. Většina skladeb je nadupaná pulsující energií od začátku do konce, není v nich moc klidných momentů. Pokud bych to měl zobecnit, drastická změna oproti předchozí tvorbě se nekoná.
Skládáte písničky spíš pro fanoušky nebo si jedete své a věříte, že to, co jim naservírujete, se jim bude líbit?
Nikdy se nedá přesně odhadnout, co od vás fanoušci očekávají. Neexistuje žádná výzkumná metoda, díky které bychom se mohli dopátrat stoprocentního výsledku. Pokud by existoval způsob, jak skenovat mozky fanoušků a udělat přesné statistiky, pak by byl hudební průmysl plný strojů na výrobu konkrétní muziky a zároveň taky na výrobu uměle vytvořených úspěšných kapel. To my nejsme. Není možné tvořit tak, že se budete za každou cenu snažit strefit fanouškům do vkusu. Nemůžete vytvářet jen něco, co je určené pro okamžitou konzumaci. Neříkám si: tohle mi fanoušci sežerou, takhle to udělám.
Takže podle vás neexistují čistě komerční, umělé rockové či metalové projekty?
Nevím o žádném. Vy snad ano?
Teď mě takhle narychlo žádná taková kapela taky nenapadá.
Protože nejsou, nebo to velmi dobře maskují. Jsem si skoro stoprocentně jistý, že uměle vytvořená rocková či metalová kapela, jen pro slávu a peníze, by raketově vystřelila,
Ne! Skládáme písně, o kterých jsme sami přesvědčeni, že jsou dobré, a stojíme si za nimi. A díky tomu jsme dosáhli úspěchu.
Je možné zaměřit se jen na komerční úspěch?
Možná v popu nebo taneční muzice. Hard rock a heavy metal tak nefungují. Fanoušci těchto žánrů tak nefungují. Navíc, nás by takové zištné praktiky nenaplňovaly. Lidé, kteří dělají tvrdou muziku, tím naplno žijí, jsou to srdcaři, je to pro ně vášeň, která je musí naplňovat. Úspěch, sláva, peníze… to všechno je příjemné, ale nemůže to být hnacím motorem.
6
rozhovor
3
-
Five Finger Death Punch – House Of The Rising Sun
ovládla hitparády, haly, internet, ale nejpozději po druhém albu by skončila. V tvrdé muzice je úspěch v dřině. Třeba se mýlím, ale hodlám s tímto přesvědčením dál žít.
Vy jste dřeli hodně a úspěch jste si vydobyli pěkně od nuly.
Přesně tak. Začínali jsme bez nahrávací společnosti a bez managementu. Hudbu jsme si sami produkovali, za všechno jsme taky sami platili. Všechno jsme si museli udělat úplně sami, protože jsme tvořili muziku, která se tehdy na scéně moc nenosila.
Přesto jste s ní prorazili. To se nepodaří každému. Máte nějaký recept na úspěch?
Přáli jsme si dělat muziku, která nás bude bavit, takovou, jakou bychom my sami chtěli poslouchat. Z celého srdce jsme věřili v to, co děláme. A možná jsme měli i trochu štěstí, protože se nám všechna ta tvrdá práce a to, že jsme do ní šli po hlavě, se zápalem
a přesvědčením, nakonec vyplatila. Snad nepřeháním, ale to, že teď jezdíme jako headlineři turné po arénách, je toho důkazem.
Ovšem pokud kapela produkuje skladby, které se jí líbí, ale fanoušci k nim zůstávají neteční, pak přece nemůže být úspěšná.
Dobře, dobře, vzdávám se! Jistěže člověk musí myslet trochu i na odezvu od fanoušků. Ostatně, pro ně tu hudbu děláme, pro ně vystupujeme a dáváme ze sebe všechno. Zkrátka necílíme na komerční úspěch, spíš přemýšlíme o tom, jak budou naše songy fungovat na koncertech. Když cítíme, že daný song způsobí při živých vystoupeních explozi, lidi strhne, budou hrozit, mlátit hlavami, rozpoutá se pod pódiem šílenství, pak víme, že máme úspěšnou skladbu, a natočíme ji. Za ty roky, co fungujeme, už jsme nabrali zkušenosti a víme, jaké pocity a reakce určité písně v lidech vyvolají.
Jaký je tedy recept na skládání opravdu dobrých úspěšných skladeb?
Musíte se naučit ovládat své řemeslo. Nestačí být dobrý muzikant a umět psát, potřebujete získat i řadu dalších zkušeností, dovedností, naučit se spoustu věcí. Nedílnou součástí toho balíku, který vás může dovést k úspěchům, je i znalost psychologie. Je třeba se naučit, jak v lidech vyvolat určité emoce, jak na ně působit. Jednoduše, nahráváme písně, o kterých si myslíme, že jsou dobré. No a pak už jen doufáme, že zafungují.
6
rozhovor
4
-
Bude setlist evropského turné postavený hlavně na nové desce?
Zahrajeme nové skladby, ale výhradně na nové desce stavět nemůžeme. Vydali jsme celkem šest studiovek a z každé zařadíme to nejlepší, to, co při koncertech nejlíp funguje a co si fanoušci žádají. V Americe máme patnáct top 10 hitů, ale naneštěstí je nemůžeme hrát všechny. Většinou tedy vybíráme z každé desky největší dvě pecky, songy, které lidé znají. Z novinky možná časem zařadíme víc, nicméně v době, kdy jsme s ní vyráželi na turné, deska ještě nebyla venku, takže ty skladby nikdo neznal. To pak v průběhu koncertu způsobuje, že na chvíli spadne řetěz a my ho musíme znovu nahodit, aby se lidi nezačali nudit. Z nových songů určitě zazní první singl Jeckyll and Hyde a titulní track Got Your Six. Takže opakuji, že neskládáme podle toho, co si myslíme, že budou chtít fanoušci slyšet, ale na koncertech musíme hrát to, co si přejí slyšet. Jedině tak jim můžeme naservírovat skvělou show a oni se nám pak budou vracet.
Vy jste lídr americké kapely, ale máte kořeny v Maďarsku. Sledujete tamní scénu?
V USA už žiji opravdu dlouho, nějakých sedmnáct let. Přiznám se, že moc nesleduji. Za tu dobu se toho hodně změnilo. Když jsem se přestěhoval do Ameriky, internet skoro neexistoval, takže nebylo tak snadné dostat se k informacím a muzice jako teď. Samozřejmě si pamatuji tehdy významnou maďarskou kapelu Moby Dick. Docela mě inspirovala. Jako teenager s kytarou jsem
všem vyprávěl, že se odstěhuju do Ameriky, založím kapelu a budu s ní vystupovat po celém světě. Tehdy se mi všichni smáli. Uplynulo pár let a ejhle, Zoltan Bathory jezdí s Five Finger Death Punch na světové turné.
Současné maďarské kapely tedy neposloucháte?
Tu scénu opravdu moc nesleduji, ale samozřejmě pár tamních úspěšných kapel znám. Napadají mě třeba Ektomorf. Spíš kapely, které fungují globálně. Život je strašně rychlý, nějak nestíhám sledovat všechno. Před čtyřmi týdny jsem byl v Africe a připadá mi, jako by to bylo před deseti lety. Všechno je tak zrychlené, že se snažím nežít v minulosti, ale tím, co je teď. Koncerty, hudba, mé koníčky. Mám opravdu nabitý program, každá hodina je předem naplánovaná, takže mi nezbývá čas na věci, které nejsou v daném okamžiku důležité.
A že máte opravdu zajímavé koníčky… A nebezpečné.
Zaberou mi taky dost času. Jezdím závody v autech a taky dělám bojová umění.
Obojí na téměř profesionální úrovni. Není to pro kytaristu poněkud riskantní a nebezpečná zábava?
Nevím, jestli jsem měl doteď obrovské štěstí nebo jak si to vysvětlit, ale zatím jsem se nijak vážně, ale ani nevážně nezranil. Kluci v kapele jsou občas vyděšení, když jim řeknu, co se chystám provádět. Vždycky
6
rozhovor
5
-
Člověk se přizabije spíš na schodech než v závodním autě
Five Finger Death Punch
Americká metalová kapela pochází z Las Vegas a funguje deset let. Za tu dobu díky vlastní píli a houževnatosti dospěla k výrazným úspěchům, posbírala celou řadu prestižních hudebních cen a zaujala miliony fanoušků. Zatímco ve Spojených státech amerických platí za jednu z nejúspěšnějších kapel mladší metalové generace a ve Velké Británii vyprodává haly, u nás zatím takového věhlasu nedosáhla. Hudba se řadí do škatulky heavy metalu s prvky hard rocku, alternativního metalu, groove metalu a thrash metalu.
No vidíte…
Já vím, že je to nebezpečné, ale zranit se můžete i tak. Třeba se ne vlastní příčinou stanete účastníkem dopravní nehody,
uklouznete na náledí. Myslím si, že když jezdíte automobilové závody a děláte bojová umění, pravděpodobnost zranění je mnohem nižší, protože víte, že se věnujete něčemu nebezpečnému. Uděláte maximum, abyste se chránili, a nezaskočí vás něco náhlého, na co byste nebyli připraveni. Například když spadnete ze schodů, nejste na to připraveni, nemáte helmu, nechráníte si páteř a podobně, pak je větší pravděpodobnost, že se zraníte, než při nebezpečném sportu, na který jste patřičně vybaveni a skvěle připraveni. Vím, co se mi může stát, jsem zodpovědný a dávám si pozor.mi říkají, že jsem šílenec a ptají se: Proč, proboha proč? Bojí se, ale vždycky je nějak uklidním. Za celý život jsem měl jednou jedinkrát zlomenou ruku, a to jsem byl ještě kluk. Jinak se mi opravdu nic vážného nestalo. Teď jsem si vzpomněl. Ještě jsem si jednou zlomil zápěstí na snowboardu, ale měl jsem štěstí, protože to bylo v pauze mezi dvěma turné.
6
rozhovor
6
Předchozí článek:
Papa Roach
Další článek:
Kraftwerk